Pravidelní čtenáři

čtvrtek 10. června 2021

Příprava na degustaci rakouských vín

Přes vše, co nás s Jardou v našich textech odlišuje, jsou dvě věci stejné. Rádi objevujeme stále nová a nová vína v naději, že jednou narazíme na to úplně nejlepší, a pak se snažíme před ochutnávkou připravit na to, co nás tam bude čekat. Tak mi dneska dovolte pár poznámek na toto téma.

V rámci letošního poddvorovského koštu se ohlásil Mirek, že přiveze z Rakouska pár vzorků k ochutnání. Loni se tato akce povedla, však jste si o tom tady mohli něco přečíst. Pokud to vyjde, rád i letos poskytnu stručný report. Musím však ještě deset dní vydržet, tak se na to před tím musím dobře naladit.

Začnu však oklikou. Vybral jsem si v minulých dnech z archivu dvě vínka. Chtěl jsem na nich provést porovnání, v čem se liší vína z Čech a z Rakouska. Neberte mě úplně doslova, to ani nejde, tak se spíš pokusím o porovnání jednoho bílého vína z malého vinařství v Českém středohoří s jedním vínem z malého vinařství v Kremstalu.


První večer jsem otevřel bílé Wilotrio z vinařství Wilomenna Pod Chlumem. Osobně jsem si ho na podzim vybral ve sklepě vinařství v Chlumčanech u Loun. Mám osobní vztah jak k Lubomíru Bílíkovi, tak i k jeho dceři Kateřině Mikulíkové, která nyní ve vinařství přebírá štafetu. Už jsem tu o vulkanických vínech z tohoto vinařství psal, člověk si k nim musí najít cestu. Ochutnávané bílé cuvée bylo z ročníku 2018, z viniční trati Blahotice v Ovčárech. 

Zpočátku trochu odrazovalo uzavřeným dojmem, florálními tóny a mineralitou, jak se otvíralo, lezly ven příjemné bylinky a citrusy v plné dochuti. Čím víno víc v lahvi ubývalo, tím mi přišlo zajímavější a poutavější. Snažil jsem se dohledat, co se vlastně skrývá za oním triem, ale nepodařilo se mi. Určitě mi to pan Lubomír ve sklepě říkal, ale půl roku je na mě moc… Zkusím to tipovat, ale vzhledem k popsané aromatice se určitě seknu. Patrně bych v něm hledal jeden z bílých pinotů, osobně se kloním k rulandě bílé, možná k milerce a do třetice tam snad bude veltlín. Ale taky to může být i jinak, odrůdová vína z tohoto vinařství nejsou stejně typicky voňavá, jako ta moravská.

Pro porovnání jsem druhý večer vytáhl Veltlínské zelené z vinařství Davida Harma. O jednom jsem tu již psal jako o víně s ovečkou, tentokrát jsem sáhl po veltlínu z Kremstalu. Sám David o něm říká, že jde o typické odrůdové víno ze sprašových vinic. Podmanivá citrusová vůně a exotické ovoce v chuti v kombinaci s typickou pepřovitostí. Já bych dodal, že obdivuji svěžest, ovocnost blížící se k zeleným jablkům. Pro večerní popíjení bylo až moc dobré.

Tak a jak tedy dopadl souboj? Dvě docela dobrá vína pocházející z hroznů, které na zhruba stejné zeměpisné délce ze severu na jih od sebe dělí pěkných pár set kilometrů. Rakouské vinařství v teplejším pásmu má určitě výhodu. Neshodují se ani podloží vinic, vrch Chlum je sopečného původu, vinice na pomezí Kremstalu, Wachau a Wagramu leží na vápenci a jsou pokryty spraší.

České víno mi přišlo komplikovanější. Očekávalo, že ho budu dobývat a ukecávat, za což mi pak poskytne potěšení. To se ostatně povedlo. To rakouské mi naopak dalo najevo, jsem jaké jsem. Ber nebo nech být. Za tebou stojí fronta dalších milovníků vína, co tě rádi předběhnou. To jsem jim nedovolil, poctivě jsem si to s ním večer užil.

Rodan


Žádné komentáře:

Okomentovat