Třetí sobota v měsíci červnu. Každoročně vyrážíme s Danou a přáteli do Nového Poddvorova na otevřené sklepy, které tu pořádá místní spolek vinařů. Jsou akce, které navštívíte jednou a stačilo to. Jsou jiné, které se vám tak uhnízdí v srdci, že tam nemůžete chybět. No přiznám se, že se už taky objevila otázka, zda letos třeba někam jinam. Ne, neprošlo to. Tady to znám, s vinaři jsem navázal osobní kontakty, mám se jich na co zeptat, mohu pravidelně zjišťovat, co se za uplynulý rok změnilo, kam se oni posunuli.
Jedno však bylo letos jiné. Červen je zpravidla vždycky teplý, ale taková tropická vedra, jako se povedla letos, to jsem tu ještě nezažil. Někdy to bylo na tričko, někdy na svetřík, jindy na pláštěnku. Letos jsem si raději vzal košili na knoflíčky, aby šla rozepnout, kdyby to už nebylo k vydržení. No naštěstí k tomu nedošlo. Proč? Protože nás vinaři brali dolů do sklepů snad i ochotněji, když to nahoře opravdu bylo zoufalé.
Jak to shrnout co možná nejstručněji? Bylo fajn, že jsme se tu letos sešli opět po dvou letech skoro všichni. Ze staré sestavy osobně chyběli jen dva přespolní vinaři. Úplně košem nám dala Krásná hora Marka Vybírala se svou rodinou, druhý vinař Tomáš Bařina k nám poslal manželku. Byla však trochu odstrčena před kapličku, kam se moc zájemců o jejich vína nedostalo. Druhý den pak už ani objednávky svých vín nevyřizovali.
Na místních vinařích, které jsme poctivě s Jardou obešli, bylo vidět, jak nás rádi opět vidí. Děkovali, že jim stále poskytujeme svou přízeň a rádi ochutnáváme jejich vína. A že jich bylo. Oficiálně v katalogu deset vzorků u každého, neoficiálně mnohdy i dvakrát tolik. A pokud jste měli štěstí a dostali se do sklepa, tak to bylo v podstatě ještě navíc takzvaně Poddvorov en primeur, závdavek vinaře do budoucna, či-li co nás bude čekat při příští návštěvě.
Řešil jsem pak v neděli po ochutnávkách, co mě zaujalo nejvíce. Uznejte sami, naprosto jednoduchá otázka, ale po takových dobrých 180 přechutnaných vzorcích vína ukažte na jedno, to top. Navíc nechcete nikoho minout, urazit, že jste ho nezahrnuli úplně na vrchol. Raději se pokusím v nadcházejících textech projít jedno vinařství po druhém. Každý z vinařů si to zaslouží, aby dostal na koštýřovinách naši pozornost.
Dneska tedy alespoň zkusím šalamounsky vyjmenovat, koho jsme tam potkali. Začali jsme s Jardou ve Vitisbergu. Měli jsme štěstí, potkali jsme se hned ve dveřích s Ondrou Konečným. Byl však v klusu, tak jen pozdrav a zmizel. Nevadilo. Nechal nás v náručí své krásné partnerky Báry, aby nás provedla po sklepě a představila nám letošní nabídku jejich vinařství. Moc dobroučká vína. Pokud mám ukázat na jedno, které mě zaujalo nejvíc, tak Ryzlink rýnský z ročníku 2019. Klasická lipovinka v minerálním kabátku s kyselinkou, která vás lapne a nepustí. Ňami…
O pár kroků dál, vinařství Vládi Kašíka. Zprvu údiv, vlastní ochutnávka plně v režii jejich mladých. Naprosto nevadilo. Díky za to, že se rodí nová generace, co bude v rodinné tradici pokračovat. Sám Vladimír se za chvilku objevil taky a mohli jsme se s ním pozdravit. Rád si s ním povídám o jejich vínech a pokaždé přijdou s nějakou novinku. Novoučkého Merlota si nechám na samostatný text, teď jen vyjádření úžasu. Tak božské Veltlínské zelené, ročník 2019, co zrálo v sudu, jsem ještě neochutnával. Gratulace…
A pak jsme se posouvali směrem dolů. Trochu jsme ošidili ochutnávku vín Milana Vašíčka. Obvykle patří k mým favoritům, ale tím, že jsme dali jeho vínům prostor den předem, tak jsme tu jen koštli ta, co by bylo škoda opominout. Bohužel jsme se nestrefili, bílá ani roséčka nebyla dostatečně vychlazená, tak zas někdy příště. Ale abych se zmínil alespoň o jednom, tak zkuste tedy někdy Frizzanté ze Sylvánského zeleného. Však jsem už psal v zápiscích z loňského ročníku, že této odrůdě Podluží moc sluší.
O pár metrů dál si v pronajatém sklepě připravili svou nabídku manželé Padalíkovi. Paní se na nás smála hned od chvíle, co sem dorazili. Však to tak má být po těch dvanácti letech, co sem jezdím a kupuji jejich vína. Vinařství Padalík je typicky malé vinařství ze Starého Poddvorova, zpočátku to bylo takové vinařství pro přátele, že Martino? Už jsem tu psal, že majitelka butique z Karlína, se kterou mě pojí mnohaleté potkávání, si sem právě k Padalíkům jezdí pro svá oblíbená vína. A ještě, co bylo boží? Oranžáda z Tramínu červeného. Vím, že se na tato neobvyklá vína v poslední době naráží čím dál častěji, ale toto naturální víno z ročníku 2018 zkrátka nemělo chybu.
Na rohu horní části sklepní uličky si vystavil svá vína Marek Gertner. Motorkář, co svůj vinařský život postavil trochu na provokaci. Oproti jeho otci, kterého jsem tu léta potkával, se začal výrazněji od ostatních odlišovat. Škoda, že sice prezentuje méně obvyklá vína, ale s vyšším zbytkovým cukrem míří více na komerční trh, než bych si představoval. Zůstal bych v jeho nabídce více u klasiky. U mě vyhrál mladý Dornfelder z ročníku 2020. Krásně odrůdové voňavé víno. Těším se, až mi celá krabice bude zpříjemňovat večery na chatě.
Naproti jsme se zadrhli ve Vinařství Hnidák. Jednak byl čas oběda, takže to vyhrál chleba se škvarkovou pomazánkou. K tomu pak osobní účast Antonína Ryby, co převzal spolu se svým švagrem vinařství po nestorovi místních vinařů, sauvignonovém králi Jaromíru Hnidákovi. Vzal nás dolů do sklepa, což bylo úžasné a stojí to za samostatné vyprávění. Takže alespoň jedno víno, co mě zaujalo. Místní Bordeaux, Cuvée Mozaika, směs Merlotu a Cabernet Sauvignonu, ročník 2019. Jedna celá krabice to jistí.
Následovala ochutnávka vín ve vinařství Milana Sůkala. První signální jsou nové etikety a de facto i logo vinařství. Naštěstí ostatní zůstalo stejné. Vynikající vína, zejména ta červená, ale bral jsem i vzorky Vlašáku, Rýňáku a Sauvignonu. Jedničkou se však stalo pro mě cuvée Pro přátele z ročníku 2019. Pozorní čtenáři ví, psal jsem zde o něm už minimálně dvakrát a rozhodně ne naposled.
Ve spodní části Nového Poddvorova nás čekaly ještě čtyři ochutnávky. O Tomáši Bařinovi jsem se už zmiňoval. Trochu odstrčen, sud postavený u kapličky a pár prezentovaných vzorků. Pravidelně ujíždím na jeho Muškátu moravském, letos suché víno z ročníku 2020. Byl bych si ho i koupil, ale minuli jsme se, tak si budu muset pro něho zajet někdy odděleně. Výborný byl i Dornfelder z ročníku 2020, je vidět, že mám pro tuto odrůdu slabost.
Vína Antonína Blažka jsou čím dál lepší. Je zajímavé, že si mezi nimi pokaždé najdu nového favorita, nebo-li jedno z vín je lepší než druhé a pokaždé je to jiné. Letos to u mě vyhrál Ryzlink rýnský, ročník 2019, zatímco loni to byl Tramín červený a předloni Ryzlink vlašský. Teda úplně nejlepší byla jeho Frankovka v barrique, ročník 2018. ale o tom až samostatně. A navíc dlužím povídání o VOC Slovácko, kam Dolní Bojanovice a Vinařství Blažek patří.
Byl jsem rád, že jsem se po dvou letech potkal osobně s Pavlem Veselským. Loni měl zdravotní problémy, tak jeho sklep zůstal uzavřený. Letos měl chuť a náladu si povídat, seděli jsme u něho ve vinařství více než hodinu, bylo to už vlastně do zavíračky. Díky tomu jsme slyšeli mnoho pro mě do té doby neznámého, o co normálně jen tak s nataženou rukou u stánku přijdete. A byli jsme se podívat i v jeho výrobní hale, ale o tom až příště. Vyzdvihnu jedno víno, co vlastně nebyla ani novinka. Šlo o Veltlínské zelené z ročníku 2018, co zrálo v karamice, kterou si Pavel odkoupil z jedné likérky. A víte, že to tam bylo? Krásně jemně vanilkový veltlín.
Aby byl report úplný, zakončili jsme ochutnávku u Václava Mrkvi. Pravidelně to tu píšu. Nejkrásnější sklep tady v Poddvorově. Musel jsem se přimluvit, aby se tam Jarda mohl podívat. Rozhodně jsme nelitovali. Pan Václav se rozpovídal, tolik pozornosti, jako v letošním roce nám doposud nikdy nevěnoval. A jeho vína? Vyzdvihnu Frankovku, ročník 2019. Přestože ji udělal hodně lehounkou, nevadilo to, pokud se bude podávat studenější, bude optimální do tropických veder, takových, která nás tady provázela.
Můj fordík pěkně funěl. Naložil jsem ho až po střechu. Dvaadvacet kartónů vína, těch nejlepších, co tu byla na sklepech k dostání. Těšte se, budu o nich ještě dlouho psát.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat