V Poddvorově s přáteli

Rodinka mě tento rok nechala v Poddvorově ve štychu. Teda lépe řečeno, dcera měla před státnicemi a Dana ji v závěrečném šturmu nemohla opustit. Takže priority rozhodly. U mě otevřené sklepy a u nich závěrečný dril nad skripty. Vyplatilo se, máme doma bakalářku. A víno s tím taky tak nějak souvisí. Ondra z Vitisbergu poslal každé z nich svou horkou novinku, dvě decky Frizzante v plechovce. Hned v pondělí večer po zkoušce jsme to otevřeli. Je to radost, když nás víno spojuje i v normálním životě.

Ani mě přátelé v Poddvorově neopustili. Zcela dobrovolně si mě vzala na starost Miládka a hlídala mě, abych nikde nepřekročil pomyslnou laťku, čehož bych pak třeba litoval. Ochutnával jsem, degustoval, koštoval, ale zůstal přitom člověkem. Tak to má být… A příjemně se taky bavil, o což se postarali Libor i Evžen s Jannie. Já je zasvěcoval do tajů vína, oni mi to vraceli vtipnými postřehy ze života. Přátelé, doufám, že se tu za rok potkáme znovu, bez vaší společnosti by to tu bylo prázdnější, víno přece není jen alkohol…

Je to možná hodně okatý oslí můstek, ale chci vyprávět ještě o další příhodě, která tak nějak s mezilidskými vztahy souvisí. Ve stánku vinařství Milana Sůkala jsem marně hledal jeho skvělé cuvée nazvané prostě „Pro přátele“. Vozím si ho od něho pravidelně, musím tu otevřeně říct, že si mě podmanilo. Právě pro taková vína má smysl na Moravu jezdit.

Letošní Poddvorov, druhé ohlédnutí

Naším dalším zastavením bylo vinařství Jaromíra Hnidáka. Já to s ním mám osobně tak trochu na houpačce. Chvíli dole, chvíli nahoře. Loni se nám spolumajitel vinařství Antonín Ryba věnoval, vzal nás do sklepa, koštovali jsme červené víno z barikových sudů, zkrátka zážitky, které naši mysl jen tak neopustí. A letos? Na pana Rybu jsem narazil až večer u cimbálu, obsluha u stolku nedokázala k vínům nic říct… Takže to dopadlo neslavně. Pár vzorků a šel jsem dál.

Co bych u nich vyzdvihl? Kdo ještě ve vinařství nic neochutnával, tak rozhodně doporučuji zkusit červená vína. Letos shodou okolností byla v nabídce ta samá jako loni. Merlot ve výběru z hroznů, ročník 2018, úžasně voňavé, pije se s obzvláštní radostí. Druhý vzorek patřil moravskému Bordeaux neboli cuvée Mozaika, ročník 2019, ze 70 % Merlot a z 30 % Cabernet Sauvignon. Taková vína mohu, mám jich pár v archivu ještě z minulých otevřených sklepů.

Z bílých vín u mě bodoval suchý nezatříděný Sauvignon, ročník 2021, a se stejnými parametry Ryzlink rýnský. Ani jeden mě však neuchvátil natolik, abych si domů vzal lahve ve větším počtu. Nákupy jsem tedy odložil napříště. Vím, že se to ve víně nedělá, každý rok je jinačí, jiné hrozny z vinice, třeba i jiné ruce vinařů. Nechám se překvapit, houpačka mě třeba vynese opět nahoru do výšin vinařských zážitků.

Slunečný Poddvorov, první letošní vzpomínka

Pravidelně po třetím víkendu v červnu mohou narazit pravidelní čtenáři tohoto blogu z mé strany na pění ód o otevřených sklepech v Novém Poddvorově. Jasně, že každý máme někde ty své oblíbené vinaře, kteří nás zásobují z našeho pohledu těmi nejlepšími víny. Já je prostě mám tady v Poddvorově. Letos už potřinácté jsem ochutnal téměř všechny nabízené vzorky od dvanácti místních vinařů. A avizuji dopředu, opět to stálo za to. Zvu vás teď na procházku ze svršku na spodek malebné vesnice na Podluží.

Většinou začínáme u Vládi Kašíka. Nahrnula se tam celá naše parta a než za námi stačili dorazit další zájemci o příjemná vína, už jsme měli většinu vzorků přechutnanou. Mimochodem opět velká pochvala paní Kašíkové za moravské tvarohové koláčky. Každoročně se na ně těším a nechyběly ani letos. Čekala nás tu spousta milých typicky odrůdových bílých vín, kterou servírovala Kašíkovic omladina. Škoda že ta červená vína ještě zrají, budeme sem tedy muset znovu někdy v závěru roku. Nepřidáte se?

Mám-li volit to nejlepší víno z ochutnávky u Kašíků, za sebe sáhnu po Veltlínském zeleném, suchém, ročník 2021. Úžasně voňavoučký veltlínek, tóny zralého grepu, ten se bude pít jedna radost. Do objednávky se mi vešla i dvě polosuchá vína z ročníku 2021, Ryzlink rýnský a Chardonnay. Podlehl jsem i loňskému polosladkému Hibernalu. Nezbláznil jsem se, jen na okraj, celkově zůstaly v bílých vínech vyšší kyselinky, takže úměrně tomu zbytkový cukr vytvářel ve vínech podmanivou harmonii.  A jako každoročně jsem si vybral i jahůdky v jogurtu, roséčko Rulandského modrého, ročník 2021.

United Islands of Europe

Skutečně, je to tak… Multižánrový hudební festival United Islands s několikaletou tradicí není rozhodně o víně. Je to především o mladé muzice a dobré zábavě pro ty, co se bavit chtějí a jsou ochotni se zúčastnit bez ohledu na to, kde to je a jaký komfort je nabízen. Vnímal jsem to vždy především jako akci pro mé děti, účast jsem proto nikdy nezvažoval. Až letos…

Týna se v rámci svých studií zapojila do organizace festivalu. Sledovali jsme s Danou vpovzdálí, jak v průběhu jara vytipovávala hudební skupiny, jak kontaktovala kluby a domlouvala v nich průběh vystoupení. Nic nebylo jednoduché, ale o to větší radost měla, když postupně překonávala drobné překážky a s blížícím se termínem konání festivalu se jí dařilo zadané úkoly plnit.

A když to vypuklo, byli jsme sami zvědavi, jak se jim to povedlo. Přijali jsme proto pozvání do Klubu FAMU na Smetanově nábřeží. V rámci páteční klubové noci zde vystoupilo pět kapel, a přestože se informace o akci šířily převážně pouze po sociálních sítích, kupodivu se prostory klubu zaplnily, a to nejenom mladými filmaři. S minimálními přestávkami se na nás hrnula úměrně hlučná muzika, kterou běžně ve veřejném prostoru neslýchám, ale popravdě se dala docela poslouchat.

Balconara od Donata D’Angelo

Byl to pořádný nářez… Takovou degustaci jsem už dlouho nezažil. Ozval se mi nedávno Martin z Alifea, zda nechci okoštovat jižní Itálii. Což o to, italská vína vyhledávám, v každé oblasti je něco zajímavého. Určitě mám na jihu zmapovanou Puglii, takže, když se do hledáčku tentokrát dostala Campanie, Molise a Basilicata, nebylo dvakrát proč váhat.

Fajn sklepní prostory ve Zborovské ulici na Smíchově, parta příjemných a znalých obdivovatelů vína navázaných na předního dovozce vín z celého světa. Tentokrát ochutnávka souvisela s letošní Martinovu návštěvou veronského veletrhu vín Vinitaly… Vytipovaná vína, co mají šanci se dostat na český trh.

První překvapení byl seznam prezentovaných vín. Málokdy se stane, že dostanete v průběhu jednoho večera při řízené degustaci do sklenky šestnáct vzorků. Osm bílých vín a stejný počet červených. Navíc většina ochutnávaných vzorků byla z odrůd, která jsem možná pil poprvé v životě. Pokud jsem na ně někdy narazila, tak už jsem na ně nenávratně zapomněl. O to větší očekávání jsem na začátku měl.