Dalo by se říct, že poslední dvě desítky let žiji v určité uzavřené profesní komunitě interních auditorů. Na jednu stranu mezi sebou udržujeme na oko dobré vztahy, na druhou se však díky naší práci občas na sebe díváme přespříliš kriticky… Přece jen komu se dostane kontrolorský bacil pod kůži, obtížně se ho zbavuje.
Naštěstí jsem se před pár lety rozhodl, že si začnu dělat věci po svém. Život je totiž příliš krátký na to, abych se hrabal v starostech. K tomu patří i to, že si vybírám práci, která za to stojí a díky tomu lidi, kteří mě při ní obklopují. Z řady mých kolegů se tak léty stali přátelé, se kterými si rád zajdu na skleničku a společně se vínem potěšíme.
Už párkrát jsem se tu zmínil, že mé cesty za vínem obohatila interní auditorka Linda, která už řadu let částečně žije v Chorvatsku. Díky ní jsem měl šanci poznat vína z odrůd, které u nás nejsou právě obvyklé. Psali jsme tu spolu s Lindou o perle mezi červenými víny Dingači z odrůdy Plavac mali, osvětu jsme poskytli chorvatským vínům obecně a speciálně pak slavonským vínům. Před časem mi Linda přivezla další z vyhlášených vín, tentokrát bílé víno Pošip.
Jak už tomu zpravidla bývá, postaral jsem se o lahev svědomitě, uložil ji na ležato a ve správné teplotě. Ne, nezapomněl jsem, jen jsem si ji pro sebe zařadil mezi vína pro zvláštní příležitost. A takto by mi ve vinotéce vydržela ještě hodně dlouho. Nedávno jsem však na blogu Jižní svah zachytil, že jeden den v únoru se právě vína pro zvláštní příležitost mají otevřít. Mezi těmi mými tedy došlo právě na Pošip.
Na lahvi se uvádí, že víno pochází z ostrova Korčula z vinařské podoblasti Střední a Jižní Dalmácie. Toto místo je nazýváno rájem vinařů, hrozny se zde pěstují už od středověku. Korčula se může pochlubit významnými autochtonními bílými víny, nejznámější jsou právě Pošip, dále pak Rukatac a Grk. Z červených odrůd se zde pěstují Plavac a Admiral.
Pošip sám o sobě patří mezi nejlepší chorvatská suchá bílá vína. Pěstuje se na hustě vysázených vinicích v Čaře a Smokvici ve středu ostrova Korčula, což předurčuje velké množství ruční práce. Víno z těchto hroznů má zelenkavě žlutou barvu a zpravidla vyšší obsah alkoholu přes 13 %. Ve vůni připomíná sušené meruňky, fíky, zelená jablka a citrusy. Má trochu vyšší kyselinku a bohatou odrůdovou kořenitost, která zanechává výraznou stopu v plné dochuti.
Traduje se, že k názvu této vinné révy dopomohl protáhlý a zašpičatělý tvar bobulí, který Korčulanům připomínal špičku rolnického nářadí na tomto ostrově nazývaný „šip“. Proto si tohoto vína tak cení, stalo se i prvním chorvatským bílým vínem s chráněným zeměpisným původem.
Otevřel jsem tedy suchý Pošip, ročník 2018, z rodinného vinařství Matuško v Potomje. Vinařství si zakládá na tom, že vyrábějí kvalitní vína z originálních odrůd za pomoci nejmodernějších technologií. Můj Pošip zrál jeden rok v nerezovém tanku, čímž si zachoval svou charakteristickou aromatiku.
První sklenka byla, jak už tomu tak bývá, objevovací. Ochutnal jsem doušek, poválel ho po jazyku, dopřál mu dotyk s patrem a snažil se mně neznámou odrůdu zařadit do prozkoumaného světa vůní a chutí. První, co bylo patrné, tak to byla vyšší kyselinka a výrazná kořenitost. Jasně, že přiměřená hořčinka z bílých slupek je žádoucí, tady mi přišla až nezvykle vyrazná. Šlo o to si na ni postupně přivyknout, což se ostatně časem podařilo.
V chuti jsem se nacházel někde mezi bílými broskvemi, citrony a grepy. Nebylo to však nic moc výrazného, k fíkům jsem se ani nedostal. Nevím, zda na to jdu správně, něco mi říkalo, že i Sauvignony od Loiry to s aromatikou právě nepřehánějí. Řekl bych, že šlo o víno typicky vhodné k rybám a bílému masu, co se samo o sobě nebude prosazovat, ale příjemně jídlo doplní.
Potvrdilo se mi, že vyšší kyselina ve víně předurčuje dobrý archivační potenciál. Nechci tipovat, jak dlouho ještě mohl můj Pošip ležet a čekat na další příležitost. Říkám to proto, že přece jen v zimním období se ta červená vína pijí tak nějak přátelštěji než studená vína bílá. Za to však fajn Pošip nemůže.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat