Pohlednice z Ligurie

Loňské léto jsme naši dovolenou směřovali na překrásný ostrov Korsika. O korsických vínech se určitě zmíním někdy příště. Cesta je ale velmi dlouhá, a proto jsme se rozhodli pro krátkou zastávku někde uprostřed cesty. Volba padla na oblast zvanou Ligurie nebo také Ligurská riviéra. Toto místo na mě velmi zapůsobilo a příjemně mě překvapilo, proto jsem se rozhodl věnovat Ligurii krátký samostatný text.

Ligurie je malý italský pobřežní region proslulý svou nádhernou krajinou rozprostírající se podél pobřeží Středozemního moře. Je jedním z mála regionů, kterému dominují těžko přístupné terasovité vinice. Strmé skály často končící přímo v moři s drsnou kamenitou půdou způsobují velké rozptýlení vinic. Práce na vinici je možné provádět většinou pouze ručně. Téměř všechna produkce vína je určena pro místní konzumaci. Bílým vínům dominuje odrůda Vermentino, červeným pak Sangiovese, Canaiolo, Ciliegiolo a další.

Nejznámější je oblast Cinque Terre, která je zařazena na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Tvoří ji, jak název napovídá, 5 pitoreskních vesniček Manarola, Riomaggiore, Corniglia, Vernazza a Monterosso tyčící se nad Ligurským mořem. Tyto vesnice spojuje železnice, která spolu s cestou po moři představuje jediný efektivní způsob dopravy.

Jako základnu pro naše několikadenní zkoumání jsme zvolili usedlost tyčící se na kopci asi 3 kilometry od moře vzdušnou čarou, autem na železniční stanici spojující Cinque Terre s ostatním světem asi 40 minut. Krásný statek se zahradou, kterou zdobí staré olivovníky, a která nabízí úchvatné výhledy. Domácí marmelády z vypěstovaných meruněk a jiného ovoce i vlastní med k snídani. Ubytování v soukromí u místních obyvatel poskytuje daleko bližší kontakt s prostředím ve srovnání s hotelovými komplexy. Velmi milá paní domácí nám nabídla, že pokud nepohrdneme, může nám připravit jednoduchou večeři. Vynikající noky s bazalkovým pestem, (pesto alla Genovese pochází z blízkého Janova), doprovázelo velmi svěží bílé víno odrůdy Vermentino z vlastní produkce.

Další den jsme měli možnost ochutnat pro změnu červené víno spolu s variací ligurských sýrů. Vína byla lehká a dobře pitelná. V tomto případě nejde o žádná velká vína, jde o pravou domácí atmosféru spojenou s příjemným povídáním. Společně jsme si posteskli nad masovou turistikou, kterou známe z Prahy či Krumlova v podobě asijských zájezdů a kterou v případě Cinque Terre způsobují zejména obrovské výletní lodě přivážející denně tisíce turistů, často jen na několik hodin.

Před odjezdem jsem od paní domácí dostal tip na sdružení podporující místní producenty se jménem Cantina Cinque Terre, kde je možné koupit vína a další produkty. Koupil jsem tedy několik vzorků vín do 15 eur od vinařů, jejichž jména jsou pro nás neznámá. Vína jsou lehká, ovocná, dobře pitelná. K autentickému vychutnání u nás doma chybí už jen ta středomořská atmosféra.

Jarda

Rivaner - rehabilitace milerky

Mezi dvě nejčastěji pěstované odrůdy pro bílé víno u nás patří Veltlínské zelené a Müller Thurgau. Zatímco obliba veltlínu je mezi milovníky vína poměrně značná, k milerce se moc lidí nehlásí. Podle mého za tím stojí dvě okolnosti. Jednak tomuto vínu svědčí především mládí a s ním spojená svěží chuť, stářím tak ztrácí uvedený půvab, a jednak si v minulosti u mnohých zkazilo pověst. Proč? Rozsáhlá výsadba a vysoké sklizně způsobily, že se tato vína vyráběla jako široká, plochá, málo aromatická, s hořkou dochutí. Hrozny z nadměrné produkce této odrůdy se přidávaly do různých cuvée, vínu to však moc nepomohlo, spíš šlo o řídká a hořká vína s vyšším obsahem kyselin z nedozrálých rév jiných odrůd.

O to víc mne upoutalo, že při různých příležitostech, kde si připíjíme dobrým vínem, je pro mé přátele z řad auditorů a auditorek milerka první volbou. Jasně, můžete podotknout, že dáváme přednost jakostním vínům, často s přívlastkem. Pochopitelně si nenaléváme sudová vína z hroznů neznámého původu, či z masové produkce, která nestojí za to lahvovat. Něco za tím bude, souvisí to i s tím, že milerce věnují pozornost i špičkoví vinaři, takže dokonce, chci-li někomu předat víno jako milou pozornost, nerozpakuji se darovat lahev milerky jako první volbu.

Složený název odrůdy Müller Thurgau, který je jako primární zapsaný v odrůdové knize, má ve veřejnosti úsměvné výklady. Nejedná se o dvě různé osoby, skutečnost je opravdu taková, že ji vyšlechtil koncem devatenáctého století profesor Müller, původem ze švýcarského kantonu Thurgau.

Co se révy týká, šlo o vyšlechtěný semenáč Ryzlinku rýnského, dlouho se pak tradovalo. že se na šlechtění podílela odrůda Sylvánského (Silvaner). To taky v některých oblastech přispělo k místním názvům této nové odrůdy, například v Německu se běžně nazývá zkratkou vytvořenou z obou domnělých odrůd jako Rivaner. Genetickou analýzou však bylo v současné době zjištěno, že se na šlechtění podílela odrůda Madlenka královská. Nicméně německý název už byl na světě a jeho použití je přípustný i pro vína vyráběná v Čechách a na Moravě.

Po této teorii, kterou jsem si neodpustil, protože já sám jsem si tím musel projít, se konečně dostávám k tomu, co mne zaujalo. Všímáte si, jak často se teď u vinařů setkáváte s nabídkou nových odrůd vína? Taky vás zaujalo, když se v nabídce objevil Rivaner? Mnozí ho možná považovali za nový hybrid, který se objevil na našich vinicích. Nebo že by snad šlo o cuvée, které se stalo tak oblíbené, že se o něj mnozí pokouší? Ne, skutečnost je opravdu taková, že jde o naši starou známou milerku, prodávanou pod názvem Rivaner. Pokud pak dá vinař tomuto vínu odpovídající pozornost, nenechá révu přeplodit, pro redukovanou sklizeň pak při výrobě použije řízené kvašení v nerezu, tak neobvyklé jméno snad přispěje i k záchraně dobré pověsti jinak krásného vína. Mohl bych teď uvést řadu příkladů ochutnaných Rivanerů. Těch dobrých byla celá řada, byl by to dlouhý výčet. Nicméně neochudím vás a uvedu alespoň dva tipy. Jeden z Moravy a jeden z Německa.

Tak teď k tomu prvnímu. Při návštěvách otevřených sklepů v Novém Poddvorově jsme se seznámili s mladým vinařem Ondrou Konečným. Průběžně sledujeme, jak se jeho sortiment posouvá od líbivých vín, dost často s vyšším zbytkovým cukrem, k poctivým suchým vínům, kterým nemám co vytknout. Mnohá z nich si pak osobně přivezu od vinaře do Prahy. Obdivujeme je pak během každodenního shonu, kdy nám doma jejich ochutnávky zpříjemňují večery. Z vinařství Konečný winery mne oslovil výborný Rivaner 2018, zatříděný jako zemské víno. Jde o čisté odrůdové víno s aromatikou citrusových plodů a květin s delší dochutí, s vyrovnaným cukrem a kyselinami a s přiměřeným alkoholem.

Z Bádenska pak pochází stoprocentní Rivaner z vinařství Schloss Ortenberg. Objednal jsem si ho už několikrát u dovozce K2t. Jedná se o aromatické víno s pevným tělem, svěží vůní a medovými tóny v chuti. Marketingově se uvádí, že se jedná na jedné straně o tradiční, na druhé však i o moderní víno, nekomplikované, určené pro každodenní pití jako dobrá volba pro ty, co od vína očekávají svěží zážitek.

Vinařství se na 45 ha věnuje z 50 % rovnocenně pěstování Rulandského modrého a Ryzlinku rýnského, na zbytku pak mají významný podíl kolem 30 % Rulandské bílé, Müller Thurgau a Rulandské šedé, dalších 20 % je pak osázen ještě deseti významnými odrůdami, které známe i z našich vinic. Za pozornost však stojí, že se zhruba jeden hektar vinařství ponechal pro pěstování nových odrůd, například Acolon, Cabernet Dorsa, Cabernet Dorio, Cabernet Mitos, Cabernet Carbon, Cabernet Carol a Prior.

Rodan

Růžová princezna

Jsou dni, kdy toužím nacházet v paletě aromatických linek a mozaice pestrých chutí bílých vín nový překvapivý zážitek, který uchovám ve své dlouhodobé paměti spojené s láskou k vínu. Jsou dni, kdy dám přednost brundibársky usazenému červenému vínu, co mne pohladí při mazlení s douškem v mých ústech, někdy i vyprovokuje k vykouzlení slůvek obdivu. A konečně jsou dni, takové ty chlastací, kdy víno je prostředkem k dobré náladě, potřebnému relaxu, navazování přátelství, prolnutí s přírodou a kulturním prostředím, v neposlední řadě pak napomůže smířit se s počasím, ať s krásným sluníčkem, nejlépe někde u bazénu, nebo při útěku od mrazu k roztopenému krbu. Právě v těchto případech často sahám po vínu růžovém, s příjemnou vůní i chutí, pramenící z ovocitosti s překvapivě přidanou porcí smetany.

Jak jste na tom právě vy? Ze zkušenosti vím, že se běžný konzument dost často vyhraňuje, buď pije zásadně jen bílé suché nearomatické víno, nebo naopak to voňavé minimálně v polosladké variantě. Narazil jsem pak i na zaryté fanoušky červených vín, čím vyšší tříslovina, tím mají pocit, že víno je nezaměnitelný nápoj pro bohy. A růžovky? Snad nás je takových, jako jsem já, většina, ale také jsem již potkal ty, kdo růžovým vínům vůbec nevěří a vyhýbají se jim. Ještěže je na vínu krásné to, že se vyrábí pro všechny, ze spousty odrůd, různými technologiemi, vykvašené do stavu s různým obsahem cukru, kyselin a extraktu. Navíc z různých oblastí, od různých vinařů, v různých ročnících. A to se nepouštím do úvah, zda vůbec z hroznů, jak namíchané, naředěné a doslazované…

Co se týká ochutnání růžových vín, dostanu se k nim zpravidla jen okrajově při degustacích, jako jakýsi předěl mezi bloky bílých a červených vín. Snad právě pro to vyhledávám i akce, kdy je možnost poznat růžovky v nepřeberném množství. Samostatná ochutnávka odpustí roséčku vyšší cukr, ale když pijete během jednoho odpoledne stovku vzorků, vyšší cukry vám brzo zalepí chuťové pohárky a nepoznáte specifika té které odrůdy ve víně. Pak u mne vyhrávají ta harmonicky sladěná vína, poctivě udělaná do sucha či maximálně polosucha. A právě k takovým akcím, kterých se pravidelně účastním, patří prvomájový Svátek růžových vín ve Svatováclavské vinici pod Pražským hradem. Už jsem psal, že jsme se v roce 2020 vlivem vyhlášeného stavu nouze museli bez této akce obejít. Proto mi to nedalo, v hlavě jsem si promítl zážitky z loňského setkání s růžovými víny.

Bylo by hezké vyjmenovat tu všechny vinaře, které jsem tam před rokem potkal a jejichž vína mne oslovila. Možná někdy příště… Vyřeším to tak, že se zmíním o jednom vínu, které mne tam mimořádně upoutalo. Dokonce tak, že jsem ho zakoupil a uložil do své chladící vinotéky. V průběhu roku ho při ochutnávání předběhla mnohá další vína, tak se na něj dostalo až prvého května letošního roku. Chci se zmínit o vínu, které přirovnávám k růžové princezně. Jde o jakostní suché víno Svatovavřinecké rosé 2018 z Mikrosvínu Mikulov.

Seděli jsme u něj doma včera večer. Příjemné voňavé vínko, dlouhá chuť. V podchlazeném stavu možná víc kyselinek, ale vyrovnaný cukr se postupným oteplováním přihlásil o slovo. Malinový dezertík, pilo se to úplně samo. Jasně, toto víno není žádná bomba, kvůli čemuž bychom jeli přes půl světa. Je to zkrátka fajn pití, co stojí za to ochutnat, pokud máte takovou tu chlastací náladu, zejména tehdy, když se venku hlásí příjemné dny se sluníčkem. Není nad to právě tehdy potkat tu svou růžovou princeznu.

Rodan

Změna plánu

Letos jsem se chystal absolvovat velký počet akcí spojených s vínem. Kromě těch, kterých se účastním obvykle, jako například můj oblíbený veletrh Wine Prague, jsem plánoval vyrazit na přehlídku vín Vinitaly v italské Veroně nebo Gran Gala del Vino Italiano v Praze. Na zmíněné tři akce jsem se těšil asi nejvíc. Mimo nich jsem si přál zúčastnit několika dalších menších degustací od německých ryzlinků (tedy riesling) počínaje a po poznání původních italských odrůd jistě nekonče. Plány se však, jak všichni dobře víme, výrazně a prakticky ze dne na den změnily. Nejen nám, spotřebitelům, ale zejména těm, kterým víno přináší obživu. Nechci teď hodnotit rozsah a provedení všech restrikcí, to ukáže čas. Jisté je, že účet, který nám bude v budoucnu předložen a který budeme muset my všichni zaplatit, bude vysoký. Určité nepohodlí v podobě roušky je ve srovnání se všemi ostatními opatřeními pouhá špička ledovce a dá se po krátkou dobu vydržet.

Jak máme přijatelně překonat toto nelehké období? Jak můžeme pomoci našim vinařům, nebo třeba i importérům?  Společně s Rodanem, ale i každý sám jsme se v dané situaci rozhodli vyjádřit podporu tak, že si objednáme degustační bedýnky z tuzemska i různých koutů vinařského světa. Minimálně v rozsahu za ty neuskutečněné degustace…

Jedna věc je však objednat si víno, druhá je kde a s kým jej vypít, když není dovoleno se scházet ve větším počtu, a to ještě s rouškou. Naštěstí se situace alespoň částečně uvolnila a navýšení počtu shlukujících se osob na 10 již poskytuje možnost setkat se s přáteli. U příležitosti rozvolnění opatření, hezkého počasí a svátku jmen Jiří a Jaroslav jsme se s několika sousedy rozhodli pro setkání na našem oblíbeném místě, které nazýváme „Pod borovicí“ a které nabízí příjemné posezení.

Nádherně ovocně voňavý Riesling*** z vinařství Hofmann (Hofmann Weingut) s finesou byl velmi dobrý začátek našeho setkání. Asi bych měl na začátek zvolit doporučované kabinety Silvaner a Riesling, ale bohužel jsem je nestihl dopravit včas domů. Pokračovali jsme s červeným vínem Gaia z mého oblíbeného vinařství Domaine Bousquet. Toto vinařství jsme s Rodanem objevili loni na degustaci společnosti Kupmeto a pro mne to bylo velmi milé překvapení. Argentinské vinařství s francouzským původem vyrábějící víno v duchu Bordeaux. Blend Gaia se skládá z odrůd Malbec, Syrah a Cabernet Sauvignon. Tmavá barva, vůně bobulového ovoce je doplněna tóny fialek, švestek a ostružin. Chuť je hebká, víno hezky kulaté. Shodli jsme se na tom, že to je víno, které by se dalo pít celý večer.

VISADI Dolcetto d´Alba DOC od vinaře Domenica Clerica byl další vzorek z bedýnky původních italských odrůd. Tradiční piemontská odrůda má na pahorcích kolem Alby svůj nejznámější „terroir“, zejména co se kvality týče. Vinice jsou v katastru městečka Monforte d’Alba, jsou orientovány na jih a jihozápad a nejstarší z nich má více než 50 let. Víno zraje v malých dubových sudech 5 – 6 měsíců. Víno má tmavou rubínovou barvu s fialovým nádechem. Chuť je suchá, s plným tělem, charakteristicky mohutná, s výrazným tříslem, avšak harmonická. Poslední láhví podvečera byla FORAVIA Barbera Pinerolese DOC z vinařství Azienda Agricola BEA z Piemontu. Krásná Barbera z Pinerola od Francesca Romana byl zážitek. Kvašení i zrání probíhá v nerezových tancích. Víno má ovocnou, harmonická chuť s jemně měkkou tříslovinou.

V posledních dnech se zdá, že tempo uvolňování restriktivních opatření se spíše zrychluje. To je určitě dobrá zpráva. První příjemnou zprávu jsem zaznamenal od aliance vinařů V8. Plánovaná degustace v červencovém termínu ve Strahovském klášteře v Praze se uskuteční! Moc se těším, poslední ročníky se moc podařily a krásné prostředí dodá této akci noblesu.

Jarda

Víno k sýru

Už několik let vyrážím pravidelně oslavit svátek práce do Svatováclavské vinice pod Pražským hradem. Každoroční prvomájová přehlídka růžových vín potěší každého milovníka vín už jen tím, že se koná a že se zde potká se známými vinaři. A hlavně si s přáteli přiťukne na krásné jarní dny a třeba pak i políbí svou ženu pod rozkvetlou třešní. Když se k tomu povede počasí, tak pohled na prosluněnou Malou Stranu s chrámem svatého Mikuláše se skleničkou růžového vína v ruce, to je fakt pohled, který nikde na světě nemají… Škoda, že nám to letos koronáč tak hloupě překazil.

Vzpomínám na jaro roku 2018, kdy jsem trávil poměrně hodně dní na jedné pracovní zakázce v Trutnově. Ráno za svítání tam, celý den na úřadě, v pozdním odpoledni zpátky do Prahy. Využíval jsem volných chvilek a obešel pár vinoték kolem náměstí, občas si udělal radost koupí dobrého vína. Jeden z krámků jsem však málokdy opominul. Byla to sýrárna pana Tomana hned naproti městskému úřadu.

Máme doma rádi, když si k dobrému vínu ukrojíme kousek přestárlého Goudy, někdy podlehneme pokušení a ochutnáme třeba i kozí sýr s pískavicí. Jako dnes si vybavuji, že zatímco mi sympatická obsluha připravovala mou objednávku, prohlédl jsem si regál s víny. Bylo vidět, že Tomanovi vínu rozumí. Vybraná moravská vinařství, spíš samé butikové kousky, na které v supermarketech nenarazíte. Chvíli jsem váhal, zpravidla se kupuje sýr k vínu, ale když mi paní Tomanová doporučila červené víno od Jiřího Uherka z Dolních Bojanovic jako ideální víno k zakoupenému sýru, rozhodl jsem se koupit sebou jednoho Dornfeldera. A tak to pokračovalo dál. Příště to byl Veltlín, pak Rýnský ryzlink a poté, jak se blížila má práce ke konci, odvážel jsem si už celou krabici vín.

Náhoda tomu chtěla, když jsem se loni procházel po Svatováclavské vinici, na jednom ze stánků byl uveden na nápisu s názvem vinařství právě Jiří Uherek. Poprvé jsme se osobně potkali a já se po pozdravu zmohl jen na jednu větu. Já vás znám z Trutnova, ale Vy mne neznáte… Slovo dalo slovo, mohl jsem přechutnat i další vína, která jsem do té doby nepotkal. Bylo mi hned jasné, že mohu pana Uherka zařadit mezi vinaře, ke kterým se budu opakovaně vracet.

Během letošního březnového prodlouženého víkendu ve Velkých Bílovicích jsme s rodinkou objížděli známé vinaře v okolí a zajeli jsme i za Jiřím Uherkem do Dolních Bojanovic. Měl jsem štěstí, v nabídce měl již nalahvovaná jak bílá vína ročníku 2019, tak červená vína ročníku 2018, která zrála do této doby v sudech. Pro koštování doma jsem si odvezl čtyři namíchané krabice, a to jsem ani netušil, jak se budou v době karantény hodit.

Co stojí za zmínku? Není to snadné, každé víno je jiné, ale určitě bych mezi špičku zařadil Cabernet Sauvignon, výběr z hroznů, ročník 2018. Zrál ve starších barikových sudech. Udržel si ovocný projev černého rybízu a hořké čokolády s příjemným tříslem. Otevřeli jsme ho hned ten samý den ve vinném sklepě u roztopeného krbu, všem chutnal a byl ten večer jasným vítězem.

Život to tak někdy zařídí, že se jeden nestačí divit. Kdybych nedostal práci v Trutnově, nedostal chuť na dobrý sýr, kdoví, zda bych poznal Jiřího Uherka a ochutnal jeho Cabernet Sauvignon.

Rodan