Butik v Karlíně

Přišel mi mail, který zas tak často nechodí. Ozvala se Martina se zkušeností, kterou málokdo chce zažít. Na jednu stranu jsem rád, že jsem stále v jejím adresáři, na druhou stranu se mi nečetlo lehko o dobrodružství, se kterým se nám svěřila… Doba covidová nepřináší jen pozitivní okamžiky, vystavuje nás rovněž situacím, o které nestojíme.

Martinu znám vlastně od nepaměti. Přivedl ji mezi nás do tanečního kroužku Impuls kamarád Pepa. Měl čich na šikovné a hezké holky. Jenže nám pak skončila studia, všichni jsme se rozprchli do života, první zaměstnání, vojenská služba, láska, rodina, děti… Potkali jsme se znovu až po mnoha letech, kdy se Pepa potřeboval vypsat ze vzpomínek na dětství, vysokou školu a začátek kariéry, pochopitelně pak chtěl zaznamenat své lásky, které přitom všem potkával. Právě Martina, v té době již úspěšná návrhářka a obchodnice s módními oděvy, mu pomohla s distribucí knihy, kterou Pepa vydal ve vlastním nákladu. Nekup to, když se tam v jeho vzpomínkách najdu jako jedna z ústředních postav …

V noci z úterý na středu se jí v jejím butiku na Sokolovské aktivoval alarm. Nevím, co byste dělali vy, ale koneckonců poplachové zařízení si dáváme právě proto, aby nás upozornilo na situaci, když se někde objeví nežádoucí osoba. Vím, o čem mluvím, já sám jsem se v podobné situaci vyskytl ještě v době, kdy jsem odpovídal za výstrojní sklad. Stát proti nezvanému zloději na metr proti sobě, dívat se mu do očí, pak ho honit, s pomocí dozorčího ho chytnout a nechat zadržet, to se vám zafixuje do paměti na celý život.

Řecké Xinomavro Kali Riza

Jako člověk, který miluje Itálii a ostrov Sardinie obzvláště, přeskakuji mezi řádky Rodanova textu s velkým zaujetím. Vzpomínám na doby, kdy jsem se procházel po Algheru, projížděl krásnou krajinou ostrova s dechberoucí modrou barvou zdejšího nebe umocněnou skalami zbarvenými dočervena nebo seděl v některé z místních hospůdek u kávy nebo sklenky vína. Vzpomínám také na degustaci italských ostrovů, o které se zmiňuje Rodan. 

Přes to všechno, pokud bychom hráli karty, musel bych hlásit trumf. Tím trumfem je víno, které mě tento týden zaujalo natolik, že se dostalo na top desítku mých oblíbených vín. Je jím Xinomavro Kali Riza 2016. Od začátku roku se ze všech stran sype velké množství různých zvýhodněných nabídek vín, většina je od našich známých partnerů, takže je alespoň trochu známe a my bychom nejraději ochutnali všechny. To ale nejde, všechno ochutnat nemůžeme, musíme vybírat.

Cannonau di Sardegna

Jednou z atraktivních degustací, které jsme se spolu s Jardou loni zúčastnili, byla ta, kde jsme ochutnávali vína z italských ostrovů. Kdo nás tu čte pravidelně, tak ví, že jsme vysoce hodnotili zejména dvě odrůdy, které se pěstují především na Sardínii. A to Carignano a Cannonau. V našem rozstřelu to o prsa vyhrálo Carignano, ale i druhé víno v pořadí toho mělo hodně co nabídnout.

Utekl půlrok, ochutnal jsem spoustu italských vín, ale Sardínii jsem míjel. Nebylo to plánované, ale nikde jsem se k vínům z tohoto ostrova nedostal, no ani cíleně jsem po nich však nepátral. Ono koneckonců na ně pořádně narazit nešlo, když jsme všichni celou dobu na home officech a žádné oficiální ochutnávky se od podzimu nikde nekonají.

O to větší radost mi včera udělala italská prodejna Ristorante Gastronomia i Trulli, kolem které jsem musel projít cestou na poštu v Podolí. Nezvu vás na jídlo, stejně by to bylo jen o výdejním okénku a museli bychom si ho pak odnést domů. Upoutal mě spíš velký nápis na skleněné výloze. 20% sleva na vína… No uznejte, tomu se nedá odolat. Italská vína mám rád a pokud mi je někdo nabízí o pětinu levněji, proč do toho nejít?

Sobota s dvěma prvoligovými moravskými víny

Není právě jednoduché si v současné době s někým připít. A to ani na zdraví… Kdyby to stoprocentně pomáhalo, to bych zvedal jednu číši za druhou. Takže žádné party, žádná společnost přátel či kolegů, ostatně v home office ani nikoho z firmy jen tak u sebe normálně nepotkáte. Takže jediná šance je si sednout s rodinou, popovídat, a přitom ochutnat víno, na které ten den prostě dojde řada. Tentokrát se za námi stavila vnučka Verunka se svými rodiči, takže příležitost i chuť na jednu dvě sklenky se našla.

Jako první lahev jsem ze své chladničky vytáhl Krásnou horu. Teda, jasně jde o vinařství ve Starém Poddvorově, ale pro mne je za tímto názvem schovaná kvalita. Řeknu-li dám si Krásnou horu, je mi jasné, ať otevřu cokoliv, vždy to bude zážitek. Několikrát jsem tu již vzpomínal na pravidelná setkání s poddvorovskými vinaři, která již trvají déle než deset let. Jedním z pravidelných otevřených sklepů je ten Marka Vybírala, který nám zde spolu se svou rodinou nabízí špičková vína. Není snadné všechny z naší skupiny přesvědčit, že jeho vína patří mezi nejlepší, třeba pro Danu jsou příliš suchá, ale kdo si už propil jazýček, ten na ně nedá dopustit.

Jednou ze zakoupených lahví právě na předchozích otevřených sklepech byl jejich Riesling, ročníková kupáž 2016 / 2017. Jen jsem si dal nos přes okraj sklenky, ohromily mě pro rýňák typické minerální tóny. Víno krásně po okrajích kroužkovalo, byť jsem si vazkost a petrolejovou zralost musel zatím jen domýšlet. Na můj vkus tam pak bylo v chuti drobet víc kyselinky, byť to vinařství vydávalo za svěží citrusové tóny se stopou bylin. Možná jo, ale třeba té lipoviny a medovosti, typické pro tuto odrůdu, tam moc nebylo. Každopádně oceňuji dlouhou dochuť, a nerozpakoval jsem se sobě i synovi znovu dolít. 

Klikatá cesta k Chardonnay

Máte rádi Chardonnay? V současné době patří mezi módní bílé odrůdy a vinaři se vesměs shodují na tom, že spolu s odrůdami Sauvignon a Ryzlink rýnský dává jedna z nejkvalitnějších bílých vín světa. Není sice nejrozšířenější odrůdou co do osazených ploch vinic, ale rozhodně vede v počtu vinařských regionů. Pěstuje se snad všude. Mimo Francii byla odrůda roku 2007 pěstována především v USA na 44 500 hektarech, hlavně ve státech Kalifornie, Oregon a Washington. Samotná Kalifornie produkuje ročně přes 500 milionů lahví vína této odrůdy. Jeden čas se dokonce ve státech, spíš na západě, používala v restauracích a barech zkratka ABC, což znamenalo „Anything but Chardonnay“. Chtělo se tím říci cokoli kromě Chardonnay, protože vinné lístky byly často zestručněny právě na tuto odrůdu a některým tento trend už lezl krkem.

Ve Francii bylo Chardonnay roku 2008 pěstováno na 42 017 hektarech vinic, tedy o něco málo méně, než v USA. Je hlavní bílou odrůdou burgundské oblasti Chablis, kde dává na těžkých vápenitých kimeridžských jílech světoznámá stejnojmenná vína. Výborně se jí daří též v Cote de Beaune, a slavné apelace, jako Cotton-Charlemagne, Meursault, Puligny-Montrachet, Chassagne-Montrachet, Pouilly-Fuissé či St-Véran znějí každému milovníku bílého burgundského velmi lákavě. Na křídových půdách oblasti AOC Champagne tvoří tato odrůda podstatnou složku šampaňských vín.

Chardonnay najdeme dále v Austrálii, v Itálii, v Jihoafrické republice, v Chile, na Novém Zélandu, v jejím rozšiřování nezaostávají ani v Izraeli. Na celém světě byla roku 2010 pěstována na cca 175.000 ha vinic.

Jedná se tedy celosvětově o významnou odrůdu, proto jsem si dovolil sestavit z různých zdrojů tento krátký úvod. Pokud si pamatuji, o této odrůdě jsme se zatím v širším kontextu nezmiňovali. Proč tomu tak je? Za sebe musím říci, že jsem Chardonnay nikdy moc nemusel. Vyhýbalo se mně, nebo možná já jemu. Asi jsem dlouho nenarazil na žádné, které by mě nějak výrazněji oslovilo. V chladnějších oblastech odrůda dává vína s vyšší kyselinou a zřejmě jsem neměl štěstí narazit na vína, ve kterých by se podařila vytvořit správná harmonie všech složek.

Asi před rokem a půl jsme se s Rodanem vydali na degustaci zaměřenou výhradně na tuto odrůdu. Degustace s názvem „Atlas odrůd“ byla postavena dobře, byla to taková přehlídka stylů kolem světa. Vzorky z Čech i z Moravy, následovala severní Itálie, Argentina, poté Izrael a další vzorky. Zlatý hřeb večera mělo představovat Chablis. Pamatuji si jen celkový dojem a ten byl po pravdě řečeno lehce rozpačitý. Pamatuji si, že mi z hodnocení vyšlo, že žádné z vín nestojí za nákup. Vím, o čem mluvím, často jsem totiž cestoval do Izraele a kupoval velmi dobrá Yardeny z Golanských výšin. Nikdy nezklamaly, možná jen v našich podmínkách je nevýhodou jejich vyšší cena. 

Pak avšak došlo k velkému obratu. Na degustaci La Paulée v Praze jsem ochutnal vína od jednoho vinaře z Chablis, která mě nadchla. Jméno vinařství si už nepamatuji, mohu ho dohledat v poznámkách, ale pamatuji si ten zážitek. Poté následovaly degustace australských vín jako třeba Clyde Park, Paringa Estate nebo Yerinberg, kalifornských vín jako třeba Sebastiani, Cline Cellars nebo Cannonball. Všude samé skvosty, i když přiznávám, že se pohybují v cenovém rozmezí 25-50 USD. Aspoň to nevypadá tak moc, jako cena uvedená v českých korunách.

Možná vás napadá, proč jsem si na to vzpomněl právě teď? Koupili jsme si letos s Rodanem vína z burgundského vinařství Berthenet v Montagny. Já jsem z nabídky preferoval především bílá vína. Jejich Montagny Premier Cru jsou prostě pecka. Zatím sice stále jedu na vlně absolutního nadšení pro bariková vína, nicméně rozumím tomu, že spousta lidí se pomalu přesouvá k jednoduššímu nerezovému provedení a oceňuje čistotu projevu. 

Po ochutnání jsem propadl Montagny Premier Cru Les Perrieres, což je klasické burgundské Chardonnay dokonale využívající barikové sudy, zatím v ročníku 2018. Barva je průzračně žlutá se zlatavým odleskem, ve vůni jsou zralé citrusy až tóny ananasu. Celkový dojem je velmi komplexní, víno je krásně zakulacené. Čeká na mě ještě Mont Cuchot, ten je prý nejpopulárnější z Berthenetovy nabídky a Vieilles Vignes čili výběr ze starých keřů, taktéž barrique.

S potěšením jsem zaregistroval zprávu, že by mohly být u dovozce k dispozici ještě další lahve. Co říkáš Rodane, jdeme do toho? Já bych neváhal ani minutu.

Jarda