Není právě jednoduché si v současné době s někým připít. A to ani na zdraví… Kdyby to stoprocentně pomáhalo, to bych zvedal jednu číši za druhou. Takže žádné party, žádná společnost přátel či kolegů, ostatně v home office ani nikoho z firmy jen tak u sebe normálně nepotkáte. Takže jediná šance je si sednout s rodinou, popovídat, a přitom ochutnat víno, na které ten den prostě dojde řada. Tentokrát se za námi stavila vnučka Verunka se svými rodiči, takže příležitost i chuť na jednu dvě sklenky se našla.
Jako první lahev jsem ze své chladničky vytáhl Krásnou horu. Teda, jasně jde o vinařství ve Starém Poddvorově, ale pro mne je za tímto názvem schovaná kvalita. Řeknu-li dám si Krásnou horu, je mi jasné, ať otevřu cokoliv, vždy to bude zážitek. Několikrát jsem tu již vzpomínal na pravidelná setkání s poddvorovskými vinaři, která již trvají déle než deset let. Jedním z pravidelných otevřených sklepů je ten Marka Vybírala, který nám zde spolu se svou rodinou nabízí špičková vína. Není snadné všechny z naší skupiny přesvědčit, že jeho vína patří mezi nejlepší, třeba pro Danu jsou příliš suchá, ale kdo si už propil jazýček, ten na ně nedá dopustit.
Jednou ze zakoupených lahví právě na předchozích otevřených sklepech byl jejich Riesling, ročníková kupáž 2016 / 2017. Jen jsem si dal nos přes okraj sklenky, ohromily mě pro rýňák typické minerální tóny. Víno krásně po okrajích kroužkovalo, byť jsem si vazkost a petrolejovou zralost musel zatím jen domýšlet. Na můj vkus tam pak bylo v chuti drobet víc kyselinky, byť to vinařství vydávalo za svěží citrusové tóny se stopou bylin. Možná jo, ale třeba té lipoviny a medovosti, typické pro tuto odrůdu, tam moc nebylo. Každopádně oceňuji dlouhou dochuť, a nerozpakoval jsem se sobě i synovi znovu dolít.
Když se ochutnává ve větší společnosti, má to jednu nevýhodu. Dolijete si tak právě jen tu druhou sklenku, pak už dáváte prázdnou lahev stranou. Má to však na druhou stranu zase výhodu, že nebudete sedět celý večer jen u jednoho vína, dojde i na otevření dalších vzorků. V našem případě ještě jednoho červeného vína. Přece jen před tříměsíční vnučkou se děda musí chovat slušně, přece jen bych měl mít u ní autoritu, i když z toho zatím sama rozum nemá.
Došlo na Rulandské modré, výběr z hroznů v barrique, ročník 2018 z Rodinného vinařství Gréger. Šlo o jeden z úlovků z mé loňské zastávky přímo ve vinařství, kde jsem vínům Michala Grégera podlehl. Zopakoval jsem si to pak ještě dvakrát na vinobraních v Praze a objevil tak rakvickou hvězdu na mém moravském vinařském nebi. Nejsem sám, komu se jejich červená vína líbí, právě toto se může pochlubit pěti korunkami Krále vín České republiky 2020.
Na Pinot mělo víno vlastně dost tmavou barvu, perfektní viskozita, extrakt přes 32 gramů byl znát. Nazrálá intenzivní vůně, peckoviny v lehce připáleném koláči, určitě tóny dřeva z dubových sudů. Dlouhý závěr, kdy stále přemíláte v chuti višně, ostružiny, brusinky, pochopitelně s vanilkou. Hrozny pro toto víno pocházejí z viniční trati Kozí horky, která je oceňovaná jako jejich nejlepší.
Tady jsem zvládl sklenky tři, asi jsem podváděl a naléval ostatním pod míru… Ale uznáte, když máte ve svém archivním regálu úžasné víno, které odkládáte na vhodnou příležitost, ta pak nastane, když dorazí na návštěvu vnučka, tak si přece mohu dopřát pár vzorků pro radost, ne? Vlastně když už nemohu garantovat to zdraví, tak aspoň pro radost…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat