Pravidelní čtenáři

pátek 22. ledna 2021

Dvě stě třicet pět odrůd pro španělská vína

Dočetl jsem se, že se na španělských vinicích pěstují hrozny až ze šesti set různých odrůd, nicméně těch dvě stě třicet pět je oficiálně registrovaných. Ale popravdě, když si vybavíte španělské víno, co vás napadne? Pochopitelně Tempranillo… Jedna jediná odrůda, co převálcuje všechny ostatní. 

Pokud jste nadšenci, tak si možná vybavíte dvě tři další červené odrůdy typické pro tu kterou oblast, například jak jsem tu v předchozím textu psal o Prioratu a zde pěstovaných Garnache a Carignanu. A abych nebyl skoupý vůči bílým vínům, možná se někomu vybaví taky Verdejo či Albariňo. Takže co z toho plyne pro nás nadšence? Máme-li chuť na typické španělské víno, sáhneme neomylně pro nějakou klasickou Rioju s Tempranillem, možná někdy namíchanou s dalšími odrůdami, každopádně však víno vyškolené v barikových sudech. Máme-li naopak chuť objevovat, poohlídneme se po menších vinařských oblastech a zde pěstovaných méně obvyklých odrůdách vinné révy.


Podle rozlohy španělských vinic, na kterých se jednotlivé odrůdy vinné révy pěstují, vede právě zmiňované Tempranillo. Čím je tato odrůda charakteristická? Pokud si otevřeme nejtypičtější vzorek vína, bude to Crianza. Obvykle zraje jeden rok na barikových sudech a další rok v lahvi ve vinařství, díky čemuž je toto víno plnější a strukturovanější. Tříslovin se i přes tyto dva roky zrání víno nezbaví, ale ovocnému projevu to dává určitou komplexnost. Osobně u této odrůdy nerozlišuji aroma a chuťový projev, hraje to obojí na stejnou notu. Dominují v něm ostružiny, čerstvě utržené višně, lze nalézt příjemný kořenitý tón, možná s náznakem kávy či hořké čokolády.

Nejlepším vínem z odrůdy Tempranillo, ke kterém jsem se dostal na degustaci španělských vín u společnosti BMC Brno, bylo Bodegas 1564, Vino de la Tierra de Castilla, ročník 2004, vinařství Bodega Sierra Norte z regionu La Mancha. Nebylo to sice čisté jednoodrůdové víno, ale Tempranillo v něm převládalo. Daly se v něm najít všechny typické tóny, spolu s harmonickým projevem dubových sudů. Tenkrát jsem mu podlehl natolik, že jsem nakupoval po krabicích a lahve v pohodě přechutnával ještě deset let po sklizni.


Druhou odrůdu, o které se chci zmínit je Monastrell, který mám spojený s dovolenou naší rodiny u moře v oblasti Mar Menor. Pro nedaleký vinařský region Jumilla je typický, osvědčil se tu jako odolná odrůda právě pro svou schopnost odolávat suchům i mrazům. Vína z ní mají hlubokou rubínovou barvu s fialovými odlesky. Mají nasládlou, ovocnou a trochu sušší chuť se stopou dubových sudů, jsou tělnatá a mají hodně alkoholu, hodí se k delšímu zrání, kdy dochází ke zjemnění tříslovin. V přehledu pěstovaných červených odrůd na španělských vinicích zaujímá čtvrté místo.

Jednou jsem již ochutnávce této odrůdy text věnoval, tentokrát se chci zmínit o dalším z vín z Jumilly, které jsem dostal od syna k narozeninám. Bylo to víno pod názvem Pinodoncel, ročník 2018, z vinařství Bodegas Blada. Opět šlo o cuvée, směs Monastrellu, Syrahu a Petit Verdot, v bohaté chuti s vysokou komplexní aromatickou intenzitou, ve které vynikalo červené ovoce a sladké koření. Dobré, ale bez zapamatovatelného zážitku. Určitě předchozímu vzorku vína 1564 nešlapalo ani na paty.

Do třetice se chci zmínit ještě o odrůdě, na kterou jsem narazil teprve nedávno. Už jste někdy pili víno z odrůdy Mencía? V přehledu je na žebříčku ještě níže než výše zmiňované odrůdy, ale stále na krásném šestém místě. Pěstuje se nejvíce na severozápadě Španělska, vyhlášená je zejména ve vinařském regionu Bierzo. Typické pro ni je, že vyžaduje plodnější půdy. Mencía má velký potenciál dávat kvalitní vína s vyšším obsahem cukrů a menší kyselostí. Vína jsou jemná a ovocně aromatická s vyšším alkoholem. Hrozny této odrůdy se hodí pro výrobu mladších vín, případně vín s kratším zráním v sudu.

Já jsem na víno z odrůdy Mencía narazil teprve před nedávnem v Lidlu. Šlo o víno s označením CEO, z ročníku 2018, od producenta Alma Atlántica. Rubínová barva, čistá čerstvá vůně, v chuti drobet do povidel z třešní a dotyk kořenitosti. Víno bylo pitelné, bez výraznějších tříslovin. Dopíjel jsem shodou okolností před tím ten večer víno z údolí Rhony, odrůdově Grenache a Syrah, a právě ta povidlovost a uhlazenost Mencíi byla ve srovnání s ním více než patrná. Jsem rád, že jsem si zaplnil další slepé místo na mapě dosud nepoznaných odrůd, ale pravidelně na mém degustačním lístku se toto víno vyskytovat nebude. 

Rodan


Žádné komentáře:

Okomentovat