Letošní květen ve vinici

Konečně se oteplilo. Dokonce tak, že jsem se svlékl do tílka a šortek, vzal motyčku a vyrazil mezi řádky mé vinice. Před rokem jsem zde v jednom z textů smutnil nad pomstou ledových mužů, zatím to letos vypadá mnohem nadějněji. Noční mrazíky si pospíšily a prošly vinicí dříve, než se má réva zazelenala. Sláva, snad mi to tedy už nepomrzne. Aspoň to tak výhled počasí na následujících deset dní potvrzuje, a pak už přijde konečně teplý červen.

Jako kancelářskému auditorovi mi dalo okopávání a odplevelení řádků docela zabrat, celou neděli jsem lezl po kolenou a v pondělí se pomalu nenarovnal. Ale nestěžuji si, je to úžasný pocit, když vidíte, jak se ostříhaná vinice chystá vyrašit. Pupeny se nalévají, jen trochu víc sluníčka chybí k tomu, aby pukly a vylezla z nich první ouška. To od kořenů to raší jako divé, smutně jsem musel vylamovat nové výhonky, nepotřebuji ve vyvázané vinici keře stojící na deseti nohou.

Mezinárodní den Sauvignonu

Jsem sice fanda do vína, ale křepčení kolem svátku té které odrůdy mě doposud jaksi míjelo. Psal jsem tu sice již o Malbec Day, kdy jsem neodolal a při této příležitosti ochutnal, ale to je tak asi všechno. Považoval jsem to spíš za marketingovou záležitost obchodníků, jak se dostat nám lačným konzumentům pod kůži a prodat tak některé z vín ve větším množství.

Pracoval jsem koncem minulého týdne na zakázce v Děčíně. Oproti videokonferencím to má ohromnou výhodu, že se na místě plně soustředíte na daný úkol a s lidmi si popovídáte mnohem více než po sítích. Po večerech vám taky zbude spousta volných chvil, než když jste doma. Využil jsem toho a u skleničky jsem projížděl oblíbené internetové zdroje, kde čerpám informace o vínech. Došlo taky na Madeline Puckette, kterou možná někteří z vás znají pod značkou Wine Folly.

Rád čtu mailová upozornění na novinky na webovém portálu Wine Folly, nenechám si ujít žádný z tweetů. Amatérkou v žádném případě není, myslím, že si z lásky k vínu dokázala vybudovat docela dobrý business. Koneckonců proč ne, kde je poptávka, tam je i nabídka. Obdivuji na ní zejména její analytické myšlení, kdy se dokáže na svět vína dívat systémově, pěkně všechno rozškatulkovat a pak opětovně poskládat. Škoda, že ještě neobjevila vinařské regiony v Čechách a na Moravě, to pak budu vyhledávat její texty ještě raději.

Čtyři červená vína Jirky Uherka

Venku je stále sychravo, doma večer přitápíme, když otevřeme lahvinku, tak povětšinou červeného vína. Jak jste na tom vy? Podobně? Nebo u vás převáží obliba jedné konkrétní odrůdy a v lahvi bude každý večer bílé víno, zima nezima… Ať jste na tom jakkoliv, budu mluvit za sebe, u nás se prostě pravidelně dostáváme do stavu neustálého deficitu červených vín.

Není se tedy čemu divit, vyhledávám teď více v kontaktech vinaře, kteří mají v nabídce dobrá moravská červená a jsou ochotni je obratem dodat. Mohl bych jich tu vyjmenovat minimálně tolik, co se najde prstů na obou rukách, nicméně mezi prvními jsem se obrátil na Jirku Uherka z Dolních Bojanovic. Loni jsme ho navštívili u něho ve vinařství a poté okoštovali celý jeho sortiment. Jeho červená byla famózní, málokdy narazíte na Moravě na tak výtečný Cabernet Sauvignon. Však už jsem tu o něm psal. Škoda, v nabídce zatím není, budu muset objednávku opakovat, až ho znovu nalahvuje.

Průřezově jsem tentokrát vzal v krabicích vzorky od všech červených vín, co Jiří nabízel. Celkem mi jich dovezl pět. Už jsem se do nich pustil. Opět jsou úžasná…

Savojsko a Jura

Zřejmě poprvé jsem se rozhodl psát o setkání s vínem, které se vlastně nestalo. Přesněji řečeno o akci, která ještě neproběhla, ale už teď je jasné, že se jí nezúčastním.

Možná si klepete na čelo, nebojte se, jsem v pořádku a vše vysvětlím. Dnešní večerní setkání přátel dobrého vína má být zaměřeno na vína pocházející ze Savojska a z Jury. Přes víkend mě ale přepadlo nějaké nachlazení, neustále kýchám a smrkám, sotva vidím na jedno oko. V tomto stavu by nebylo rozumné někam chodit degustovat, bylo by to jistě nespolečenské a navíc bych si víno stejně neužil naplno. Takže účast odvolávám.

Nicméně přípravě na dnešní večer jsem věnoval trochu času, vyhledával jsem dopředu nějaké informace a taktéž sháněl víno na večer. Při tom mě toto téma celkem nadchlo, udělal jsem si tu správnou chuť a zkusím se o své dojmy se čtenáři našich textů podělit.

Vína od Svobodů

Tu a tam se v mých textech zmíním, jak se snažím konkurovat zkušeným vinařům z celého světa. Na mikro vinici zabírající třetinu naší zahrady na Plzeňsku, kousek od zříceniny hradu Buben, již téměř jedno desetiletí sklízím hrozny. Několik posledních let jich je už tolik, že se pouštím i do lisování a poté ze rmutu nechávám fermentovat víno. No, víno… Z vinné révy to je, alkohol to má taky, jen tu technologii výroby musím ještě vyladit. Z loňské úrody se mi podařilo dotáhnout do finále tři pětilitrové demižony hroznového vína a jeden demižon vína šípkového. Proč to rekapituluji, když pozorní čtenáři mé snažení sledují?

Máme tu květen, nejvyšší čas začít ochutnávat nový ročník. Teda v průběhu zrání jsem si již pár skleniček dal, ale znáte to. V červeném víně mi stále poletovaly drobné částečky kalů, bílé pak dlouhý čas perlilo, nakonec jsem musel v červeném bojovat i s těkavkami. Za pomoci rad zkušených vinařů z Vinařského domu Kopeček jsem je díky přidání P.V.P.P. porazil. Vůně i chuť téměř přijatelná, jen kdyby surovina měla na začátku vyšší extrakt. Kyselinky je ve víně víc, než je žádoucí, asi bych potlesk při degustaci ještě nesklidil. Třeba se letos bude dařit víc…