Nic nebude jako dřív

Zaznělo to tuhle v jedné reportáži v České televizi. Na dotaz redaktorky odpověděl spolumajitel dopravní společnosti Liftago, že nečekají na chvíli, kdy tu zase začneme žít stejně jako před pandemií covid-19. Kdo se během roku uvalených restrikcí dokázal nové situaci přizpůsobit, ten má ohromnou výhodu, protože se posunul dál. Vracet se nazpátek už určitě nebude. Kdo dosud jen čekal na možnost navázat na minulost, bude první skupinu jen pomalu dohánět.

Jak se to týká nás milovníků vína? Došlo mi to minulý pátek poté, co jsem absolvoval nepovedenou on-line degustaci základní řady vín vinařství Kolby. Myšlenka sama o sobě určitě dobrá, možná právě jedna z cest, o které tu mluvím. V zásadě se jednalo o přizpůsobení se nové situaci… Ale ochutnávka špatně připravená, nevhodně provedená, naprosto bez šance nastavit platformu, na které se bude v budoucnosti moci stavět. Spíš se jen snaží zalepit díru v propadu prodejů. 

Rhodanus

No uznáte, tohle jsem si nemohl nechat pro sebe. Včera jsme doma ochutnávali krásné odrůdové červené víno z vinic na úpatí hory Mont Ventoux, kousek severovýchodně od Avignonu, v podstatě tedy pro nás milovníky vína z údolí jižní Rhôny. Čím víc jsem si pak dohledával informace, odkud to víno vlastně je, tím víc jsem se dostával blíž a blíž k původu mého křestního jména.

Celý život jsem žil v domnění, že jméno Rodan je slovanského původu, původně patrně odvozeno od slova rodný. Pak mi to sice drobet narušila série japonských katastrofických filmů z druhé poloviny minulého století s godzillou jménem Rodan v hlavní roli. Ale v tomto případě mohlo jít čistě jen o scénáristovu fantazii.

Dnes mi v tom ale udělala čáru přes rozpočet Wikipedie. Proč? Uvádí, že původ jména jedné z nejznámějších francouzských řek Rhône vychází podle jedné varianty z keltského označení Rhodanus či Rodanus, což by se dalo odvodit od slova „klikatit se“. V řadě jazyků, například v polštině, stále tento název používají. Takže je to tak. Rodan je prostě Rhóna…

Pétanque

Jižní Francii jsem propadl poté, co jsem měl příležitost ji párkrát projet. Však už jsem se tu z mého okouzlení několikrát vyznával, třeba tehdy, když jsem psal o vínech, která mám spojena s pobyty v Cannes, Saint Tropes, Marseille nebo Carcassonne. I v mé vizitce uvádím, že mám francouzská vína rád a zejména ta, co mají v rodném listě údolí jižní Rhony. Přesto si dovolím opět zavzpomínat, tentokrát na překrásné historické město Avignon.

Prvně jsem navštívil Avignon krátce po sametové revoluci, když se nám konečně otevřely hranice na západ. Byť s prázdnými peněženkami jsme museli během dvou let projet snad všechny do té doby zapovězené státy a vidět na vlastní oči vše, co do té doby nebylo možné. Mladí tomu asi nebudou věřit, ale fungovalo to tak, že v noci jsme spali za jízdy v rozhrkaném autobuse Karosa, ráno jsme dorazili do naplánovaného města, na veřejných záchodcích se jakžtakž dali dohromady a pak se pustili objevovat všechny ty krásy, co jsme si, v té době ještě v tištěných bedekrech, načetli.

Víno a sýry z Francie

Víno a sýry k sobě neodmyslitelně patří, to je známá věc. Může se však stát, že si otevřete skvělé víno, k tomu si koupíte výborný sýr, ale není to ono, dokonce začnete řešit otázku. Jaký sýr je k vínu ten nejvhodnější?

Existuje mnoho sýrů a základní principy snoubení, které mohou posloužit jako vodítko. Máme sýry tvrdé, například Čedar, Parmazán nebo Ementál. K těmto sýrům se hodí svěží ovocná bílá i červená vína. K polotvrdým sýrům, například Goudě, Eidamu a Madelandu se hodí vína suchá bílá a středně plná červená.

Máme sýry s bílou plísní jako Hermelín, Brie nebo Camembert, sýry s modrou plísní, typicky Roquefort nebo Gorgonzola, kozí a ovčí sýry, čerstvé sýry a tím výčet určitě nekončí. Obecně platí, že čerstvé sýry ladí se svěžími bílými víny, hutnější a déle zrající sýry se hodí k sladším vínům. Sýry výraznější chutě a sýry s bílou plísní doplní červená vína.

Na skleničku s Pfizerem

Snažím se i v této nepěkné době žít na plné pecky. Jak doma v rodině, tak při auditech v práci, koneckonců i při naplňování mé záliby, co se týče vína. Tam však bohužel musím respektovat spoustu omezení. Nepotkávám se teď vůbec s vinaři, se sommeliery na ochutnávkách, ani s kamarády nad zajímavými vzorky vín. Nezbývá nic jiného, než respektovat realitu a pokusit se čelit ohrožení, co nám ta potvora koronáč způsobuje.

Ani se moc nesnažím podléhat obavám z nebezpečí, co na nás při setkávání s lidmi číhá. Jasně, že si poslušně nasazuji respirátor, nelezu nikam do hromadícího se davu, ani neobjímám a nelíbám neznámé či povětrné ženy… Realitu jsem si uvědomil až ve chvíli, kdy mi přišel do mobilu kód na registraci na očkování. Co to je? Taková oficiální povolenka k tomu, abych mohl předběhnout frontu mých vrstevníků, kteří čekají poslušně na chvíli, až přijdou podle věku v očkování na řadu. To jsem si vlastně uvědomil, že jsem byl autoritami identifikovaný k tomu, že vlastně celý slavný covid nemusím s ohledem na prodělávané choroby ani přežít.