Další tři vinařství z degustace V8

Osobně jsem se dost těšil na Nové vinařství. V uplynulých dvou ročnících jsem se snažil podrobněji pochopit filosofii jejich výroby vín, což se podařilo do velké míry zásluhou jejich obchoďačky Terezy. Odpovídala nám vždy ochotně na všetečné otázky, mohli jste si to tu ostatně přečíst sami. Jenže letos stálo u pultíku jiné osazenstvo, se kterým budeme teprve muset navázat vztahy. No a i ve vinařství samotném pak došlo k zásadním změnám v managementu, což ukážou teprve další ročníky v lahvích. Takže nic není jako dřív…

Obdobně jako při minulých ochutnávkách vyzdvihuji skvostně udělaná vína v řadě Petanque. Na první místo letos řadím Chardonnay, ročník 2017 ve výběru z hroznů, viniční trať Langewarte. Nezavrhuji však ani mlaďoučká vína z řady Cépage, třeba takovému Rulandskému šedému, ročník 2020 v pozdním sběru, viniční trať Stará hora v Kletnici, se nedá nic moc vytknout. Krásné pitelné víno, byť deklarované jako polosuché, tak vzhledem k vyšší kyselině se pilo moc dobře.

Byli jsme s Jardou zvědavi na deklarovanou Frankovku v řadě Petanque, moravské zemské víno, ročník 2018, trať Slunečný vrch v Drnholci. Jsem rád, že se na ochutnávkách v poslední době s touto odrůdou setkávám čím dál častěji, ale hvězdičku jsem mu nedal. Mnohem víc mě zaujal Pinot Noir, který vinařství zařadilo jaksi mimo program. Jo, taková vína mohu pít častěji. Jen sorry, analytiku si nevymyslím…

První tři ze šestice vinařů ze Strahova

Nikdo se mi nemůže divit, že jsem si po čtvrteční smršti snad pětiset degustačních vzorků Aliance vinařů V8 ve Strahovském klášteře musel pár dní od vína odpočinout. Tak zcela pravda to pochopitelně není, přes víkend jsem se už na chvilku ponořil do sklenky pokoušející si mě lapit jihofrancouzským vínem, ale dozvuky Strahova ve mně stále jsou.

Určitě si budu ještě nějaký čas vybavovat zážitky z ochutnávek těch nejzdařilejších vín, tentokrát se pokusím jen proběhnout celou degustaci a u každého z vinařů vzpomenout na vzorek, který bych mohl bez rozpaků zařadit mezi ty nejlepší.

Začali jsme s Jardou v Reistenu. Čtyři vína řady Classic, tři řady Maidenburg, navíc jedno perlivé polosladké roséčko… Zmíním se o dvou soubojích na kordy. Postavila se proti sobě vína z různých řad jak z odrůdy Pinot Blanc, tak z odrůdy Riesling. Napadá vás možná, že jde o nerovný souboj, každá řada pracuje s vínem odlišně, jaksi předurčeně by měl vyhrát Maidenburg. Ale tak tomu nebylo. U Rulandského bílého mi kupodivu mnohem víc chutnala základní řada z Valtické trati v Mikulově, lehké svižné víno z nerezu si uchovalo primární aromatiku, ze které lezlo typické mikulovské podloží. Pilo se jedna báseň. Mnohem složitější Pinot Blanc ze Slunného vrchu z Pavlova byl mnohem méně přístupný, mám-li možnost si vybrat, beru Classic.

Příprava na letošní Tour Aliance vinařů V8

Rok se s rokem sešel a opět je tu tradiční degustace vín Aliance V8, na kterou se s Rodanem vždycky moc těšíme. Pro mě je to vyhovující formát, neboť členů je jak známo 6, každý se prezentuje tak s osmi vzorky, v součtu jde tedy přibližně o 50 vzorků. To je pro mě ideální počet. Nemusím plivat, maximálně někdy odlévat a mohu vychutnávat doušky naplno. K tomu se připočítá velice honosný sál Strahovského kláštera, který akci dodá ten správný lesk a důstojnost. Samozřejmě se těším na společnost, kterou dotváří naši přátelé a příznivci Koštýřovin. Jen letos nevím, jak se všem podaří dorazit, snad to vyjde i těm zahraničním.

Jak to u nás auditorů bývá, před jednáním se snažíme vždycky dobře připravit. Projít poznámky, dostupné zdroje informací, relevantní podklady… Znáte to. Nejinak tomu bývá i u degustací, zejména těch, které se pravidelně opakují, a je na co navazovat. Loni mě předběhl Rodan se svojí analýzou vinařství, kdy vzpomínal na divokou kartu v podobě vinařství Sonberk. Letos ho předběhnu já se svými poznámkami, dojmy i očekáváním. Jen se asi nepodaří moje myšlenky zveřejnit před samotnou akcí, nicméně věřte, že tyto řádky píšu jen pár okamžiků před začátkem.

Zkusím se zaměřit na to, co mě loni nejvíce zaujalo a pak se podívám na to, na co se nejvíc těším, případně co mě nejvíc zajímá.

Vašíčkův výběrový Merlot

Je tomu už asi dva roky, kdy jsem v Novém Poddvorově prošel už všechny sklepy a přesouval se pod party stan, kde následoval společenský večer. Většina mých přátel už tam po celodenním putování pro nás držela místa, já se však stále nechtěl rozloučit s atmosférou sklepní uličky a skvělými víny, co zde vinaři celý den nabízeli. Když tu přede mnou na malém plácku u svého degustačního stolku gestikuloval ještě jeden z vinařů, kterého jsem do té doby neznal. S rozevlátými delšími vlasy, téměř jako muzikant bohém, tu prezentoval svá vína Milan Vašíček, přespolní vinař z nedalekých Nechor.

Nevím už, zda to byl pro mě takový nezapomenutelný zážitek z důvodu, že už jsem měl za celý cen už přece jen dost napito, nebo prostě proto, že byla jeho vína tak dobrá. Mně tenkrát v podvečer chutnala úplně všechna… Řadu z nich jsem si pak odvážel domů, mezi nimi jeden klenot, a to Merlot, rezervu z ročníku 2016, ve výběru z hroznů.

U Sůkalů pod pergolou

Navštívit poddvorovské otevřené sklepy a nestavit se ve vinařství u Milana Sůkala snad ani nejde. Z jedenácti zapojených vinařů je snad nejznámější, však už se může taky pyšnit i prestižním oceněním vinaře roku. Po všech těch letech, co se u nich stavuji, jsem ještě nenarazil na víno, co by mi nechutnalo. Naopak, většinou to jsou ta nejlepší vína, která tu potkávám, však si je taky po krabicích odvážím sebou domů.

Kromě pár přespolních vinařů ze Starého Poddvorova, Dolních Bojanovic a Nechor tu mají všichni své sklepy. Sůkalovi zde mají nejen sklep, ale přímo vinařský dvůr. Zažil jsem tu roky, kdy nám k jejich ochutnávce vyhrával cimbál, každoročně posedáváme pod rozsáhlou pergolou, přechutnáváme jednotlivé vzorky vín, díváme se na níže položený rybníček a je nám tak nějak hodně hezky.