Vinné předjaří a Teroldego ke špekáčku

Astronomický začátek jara se letos docela povedl. Teplota v uplynulé dekádě dní, kdy zima oficiálně skončila, vystoupala sympaticky vysoko. Navíc se pravidelně na nás dívalo sluníčko z krásně modré oblohy. Není se tedy čemu divit, že mě to o víkendu táhlo na chatu podívat se do mé vinice. 

Jarní střih už jsem zvládl před měsícem, takže to teď bylo spíš o pročišťování řádků po zimě od přerostlých bylin a suchých listů, o úpravě drátěnky a pak o identifikaci škod po zimě spolu s plány, jak díry po zaschlých mladých výhoncích révy zacelit. Rozloha mé zahrady, kde se už dvanáctou sezónu snažím pochopit, jak se dělá víno, je totiž omezená, prostor pro rozšiřování novou výsadbou prakticky není. Takže musím účelně využít veškerého prostoru, který jsem pro realizaci svých snů na rodině vybojoval. Předpěstovávám si po střihu pár proutků Cabernet Cortisu, rád bych sklizeň této povedené odrůdy znásobil.

Loni jsem tu psal, že jsem přes lekce na You Tube pronikl do střihu révy podle metody pánů Simonita a Sirche. Jde o klasické rýnsko-hesenské vedení na drátěnce různé výšky, které si hlídá vytváření hlavy u každé révy. Shrnu-li to velice zjednodušeně, metoda se dá popsat ve čtyřech bodech. 

Novosvětská červená

V závěru minulého textu zaměřeného na Novosvětská vína jsem slíbil, že se s Vámi podělím i o červená vína, která jsem měl na degustaci minulý týden možnost ochutnat. Degustace byla zaměřená na Nový svět, zejména na novinky v portfoliu Alifea. Jak to tak obvykle bývá, degustuje se dvanáct vzorků, tentokrát 6 bílých a 6 červených. První tři příčky bílých vín jsem již prezentoval, pojďme se podívat na červená.

A hned navážeme na vítěze bílých vín, protože nejinak tomu bude i u červených. Hned dopředu prozrazuji, že vítězem se stává Dixon Pinot Noir 2019 z vinařství Bindi. Víno je vyrobené v klasickém burgundské stylu, je to plné dlouhé víno plné peckového ovoce. Ještě prozradím, že i díky ocenění James Hallyday´s atlas of wines, je i pro Australany mimořádně obtížné toto víno sehnat. Jsem proto velice rád, že jsem měl možnost vína tohoto vinařství ochutnat a něco málo i koupit. Moje první otázka, a asi tak bude znít i Vaše, byla – proč hned na začátek to nejlepší? Odpovědí je skladba odrůd dalších degustovaných vín, toto je totiž jediný pinot na degustaci. Chápu, jdeme na další.

Novinky z Nového světa

Nikdy jsem se netajil tím, že mám rád vína z Nového světa. Tím nechci říci, že bych neměl rád klasický starý kontinent. Ale nepatřím k těm, kteří automaticky zavrhují všechna vína, která nepocházejí z Francie, Itálie nebo možná z Německa a Rakouska. Už jsem se o tom několikrát zmiňoval, začínal jsem s víny v Londýně pod taktovkou velmistra, který byl původem Novozélanďan a vždy se snažil představit i jiná vína, než ta ze starého kontinentu, zejména pochopitelně ta novozélandská a australská, ale i kalifornská, argentinská nebo jihoafrická. To mě nepochybně výrazně ovlivnilo.

S radostí jsem proto přijal pozvánku na degustaci vín, která nese název „Novinky z Nového světa“. Podle programu to vypadá, že kromě stálic australských vinařství, která poráží na slepých degustacích Burgundsko téměř na všech frontách, bychom měli poznat i nové vinařství, které se může pyšnit titulem australský vinař loňského roku dle James Hallyday´s atlas of wines. Podíváme se na staré známé Sauvignony z Nového Zélandu, ovšem v nových ročnících. A z kalifornské Sonomy se přes novinky rovněž známého vinařství Sebastiani dostaneme až k hokeji! Jste zvědaví? Tak pojďme na to!

Roudnická Fratava

Celý minulý týden jsem se vína ani nedotkl. Nešlo o protažení suchého února do půlky následujícího měsíce, ale sedla na mě choroba. Vypadalo to jako covid, bylo mi blbě jako při covidu, ale nebyl to covid. Aspoň podle čínských antigenních testů, které stále tvrdily, nemáš to, kamaráde… No, věř jim. Už je to lepší, tak opět pokukuji, co bych ochutnal. Než budou nové zážitky, vrátím se ještě k jednom slíbenému textu. 

Z výletu do Litoměřic jsem si přivezl dvě lahve vína. O Dornfelderu z Vinařství pod Sedlem jsem tu už psal, s druhým vínem jsem před vámi dosud dělal drahoty. Tak sem s tím… Ve vinotéce, která nabízela výhradně místní vína z lokalit podél Labe, Mělníkem počínaje a Žernoseky z obou břehů řeky konče, tedy Malých i Velkých, jsem po chvilce přebírání sáhl po jednom roudnickém. Opět červené víno, tentokrát vyhlášená Fratava z Lobkowiczkého zámeckého vinařství Roudnice nad Labem.

Ani o víně této odrůdy se zde nezmiňuji poprvé. Zhruba před rokem jsem otevřel jednu lahvinku z litoměřického Vinařství pod Radobýlem. Fratava mi docela chutnala, dokonce jsem pak vyvozoval, že možná i já sklízím hrozny Fratavy z keřů, které jsem si kdysi přivezl ze Štětí. Byl to dar naslepo, tak stále hádám, co by to mohlo být. Snad tedy Fratava. Aromatické a chuťové znaky jsou si totiž dost podobné.

Cerasuolo di Vittoria, DOCG

Před pár týdny bych se nechytal. Možná po nápovědě, že se jedná o víno ze Sicílie bych naslepo vypálil, že půjde patrně o Nero d'Avola. Jo, napůl pravda, ale ještě něco… Do cuvéečka se přidává čtyřicet procent místní autochtonní odrůdy Frappato, ze které se zde obvykle vyrábí poměrně jednoduchá lehká vína, ale s výraznou hroznovou aromatikou.

Díky písčitému podloží v lokalitě Vittoria se dosahuje v případě odrůdy Frappato extrémně nízkých výnosů, což se promítá do poměrně elegantního vína. Zkupážování se provádí až po fermentaci odděleně sklízených hroznů v různém čase, která u Frappato probíhá v nerezových tancích při řízené teplotě, čímž se podtrhuje právě ono typické ovocné aroma a chuť.

Oproti tomu druhý hráč, silnější a mohutnější odrůda Nero d'Avola zraje ve velkých dubových sudech, přičemž se pak malá část moštu kolem patnácti procent nechává rok v použitých barikových sudech. Možná stojí za řeč ještě jedna zvláštnost typická pro ochutnávané Cerasuolo di Vittoria z vinařství Santa Tresa. Část hroznů Nero d'Avola se před fermentací nechá lehce vysušit, což se pak promítá do větší komplexnosti vína a bohatosti jeho chutí, a co mohu zvláště ocenit, kupodivu přináší i jemnější třísloviny.