Někdy se to povede a mohu si poskládat priority tak, že 11. listopadu v 11 hodin a 11 minut otevírám dveře vinotéky a stavím se do řady, abych ochutnal první vzorek svatomartinského vína. Mladého vína z letošní sklizně, co sotva probublalo, usadilo se a je připravené potěšit. Nechci se pouštět do planých diskusí, co se vedou mezi ortodoxními zastánci klasické výroby vín, která si na svůj den klidně nějaký ten rok počkají, a těch druhých, co vidí i tu krásu mládí, dokážou vínu nadbíhat, nechávají se jím pokoušet, flirtují s ním a tuze rádi podléhají…
Jasně, že i to má svá pravidla. Pro mladá vína jsou voleny vybrané odrůdy, ani ne proto, že se jich produkují taková množství, že je každý vinař rád, když se svého vína ze sklepa rychle zbaví. Je to spíš přizpůsobeno tomu, aby víno z nich rychle vyzrálo, přitom si ponechalo kouzelný aromatický projev a dostalo se do sklenek co možná nejdříve. Však tento sprint na krátkou trať má i své nevýhody, víno dlouho nevydrží, musíte ho brzo vypít. A to je možná i dobře, pak pochopitelně dostávají šanci prosadit se i ta poctivě vyrobená vína ze všech ostatních odrůd z celého světa, co dostala šanci nic neuspěchat.
Možná vás napadá, a nešlo by to přijít s mlaďounkými víny ještě dříve? No, jak se to vezme. Mohu tu klidně pustit něco zkušeností ze svého sklepa… Stojí tu kousek vedle mě v kanceláři tři demižony letošního vína z mé malé zahradní vinice. V podstatě víno bylo prokvašeno na etapy už během října. Poté, co ráno dorazím a než se pustím do auditů, občas podlehnu a přechutnávám. Tak centimetr na dně sklenky, abych si svůj úsudek vůči klientům příliš neovlivnil. Pokaždé z toho mám jiný pocit. Někdy mě okouzlí primární aromatika, jindy se otřepu z vyšších kyselin, pak z toho zase lezou nedočkavé oxidativní tóny. Každopádně mně mé víno chutná, ale mezi lidi bych ho ještě nepustil. Takže asi tak. Víno má svůj čas, možná by se dalo o pár dnech před termínem mluvit, ale proč neoslavit svátek spolu se svatým Martinem?
Letos mi to nevyšlo. Termíny zakázek honím za ocas, abych splnil vše, co jsem komu slíbil, trčím u compu až do večera, zkrátka na skleničku v dopoledních hodinách jsem čas nenašel. Tak alespoň to hlavní. Zásobit se, abych koštnul svatomartinská vína, až se mi povede si na ně udělat čas. A tak se taky stalo. Cestou z oběda jsem stavil v nedalekém obchůdku Global & Wines. Mám to tam rád, pro mě je to u nich požadovaný kompromis mezi kvalitou a cenou.
Co se týče mladých vín, vím z minula, že není s čím váhat. Jsou u nich často vína od známých vinařů z Velkých Bílovic, kvůli kterým bych klidně vyrazil i na Moravu do vinařství. A pokud zaváháte a dozvíte se o svátku svatého Martina až z televizních zpráv, tak se klidně může stát, že už budou první letošní vína u nich přebraná a vám nezbude vyrazit někam do supermarketu.
Já si letos vybral tři lahve. Dvě voňavá bílá a jedno ovocité červené. Možná, že tu ještě trochu mlžím, ale není důvod, abych to tajil. Naše rodina má totiž víno z muškátu moravského docela ráda. Já si ani nevybavuji, kdy jsem se k ochutnání prvních vzorků dostal prvně, určitě to bylo při některé z prvních návštěv moravských sklepů v devadesátých letech. Propadl jsem mu však až tehdy, kdy mě okouzli MOPR, ikonické víno z Velkých Žernosek, z vyhlášeného Žernoseckého vinařství. Ten památný večer jsme s mými gymnaziálními spolužáky vypili všechny zásoby jedné ústecké restaurace.
Hned po nákupu šel svatomartinský Muškát moravský od Davida Mádla z Velkých Bílovic, ročník 2021, do chladničky a večer pak do sklenek. Jejda, ten byl povedený… Jasně, primární ovocnost, typická muškátovost, přitom harmonické víno, kterého se nestačíte nabažit. Toužíte ho ochutnávat stále dokola. Přijde mi to, jako kdybyste se chystali na ples. Čekáte klasické párové tance na parketu tanečního sálu, pevný úchop a zároveň objetí partnerky, čili vyzrálé vrstevnaté rýňáky a vlašáky, cizokrajné akátově meruňkové Sauvignony, či barikovaná Bordeaux z Cabernetu Sauvignon, Merlotu a Cabernetu Franc. Místo toho začnete křepčit na živou rozvernou hudbu, kolem vás samé mládí, smích, zpěv a mlaďounký muškátek. Ano, dnešní večer patří nám, co víme, že se takto celý rok tancovat nedá, ale pro dnešek to sem patří, proč tedy ne.
Ještě tu na mě čekají dvě další mladá vína. Druhým bílým je Müller Thurgau od Vladimíra Tetura z Velkých Bílovic a Modrý Portugal z velkobílovického Vinařství Sedlák. Mají to spočítáno, pondělního rána se už nedočkají. Jsem na ně natěšen, takže vím, co budu ochutnávat dnešní večer. A to je co říct, ve frontě už čekají další mladá vína, až přijdou na řadu. Možná vám příště prozradím, které z nich už všechny ostatní předběhlo…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat