Koncem srpna jsem tu psal o mé návštěvě děčínského Domu vína a o ochutnávce zajímavých vín do skleničky… Tehdy to bylo o vínech z bag in boxů, která mě překvapila svou úrovní. Něco jsem vám však přece jen tehdy zůstal dlužen. Zmínil jsem se, že jsem dal na doporučení vinárníka a odvážel si domů pár lahví, co prostě nelze jen tak minout. A pak už ani zmínka o tom, jak to dopadlo…
Mezi doporučenými víny bylo jedno z vinařství Bukovský z Kobylí. Nikdy před tím jsem o jméně tohoto vinařství neslyšel, ale poté, co jsem dostal tip na jejich úžasná cuvéečka, nešlo jinak. Přece jen jsem nechtěl, aby se mi zařadilo mezi takové ty colombovská vinařství, o kterých každý mluví, ale nikdo je nikdy neviděl.
Volba tehdy padla na kupáž Veltlínského zeleného a Sauvignonu, pozdní sběr, ročník 2019, polosuché. Mile mě po ochutnání překvapilo, jak se obě odrůdy harmonicky doplňovaly. Určitě tam bylo něco z podmanivých tónů broskviček a bezinky, současně i květinky a mandličky. Jejda ty zdrobněliny… Všechno sladěné do hladka s vybalancovanými cukry a kyselinkou. Tak úspěch hned na poprvé a předsevzetí, že se musím někdy vypravit na přechutnání dalšího sortimentu vinařství.
Naprosto neplánovaně k tomu došlo v pondělí, kdy jsem se v podvečer vypravil v Brně za svatomartinskými víny. Sotva jsem se stačil rozhlédnout, zaujal mě jeden ze stánků, kde se prezentovala vína od Bukovských. Sice mezi nimi nebylo žádné mladé, ta u nich totiž ještě leží v nerezech, ale o to zajímavější zde pro mě byly vzorky ze standardní nabídky vinařství.
Vína mi naléval Antonín Bukovský ml., co se ve vinařství stará o prodej. Brzo jsem pochopil, že je to člověk od kumštu, miluje muziku a hraje divadlo. Za necelou hodinu, co jsem si s ním povídal, se u stánku zastavila na kus řeči a košt decky vína spousta jeho brněnských přátel, muzikantů či herců, a mapovali vše, čím právě umělecká bohémská vrstva v Brně žije. Tož o to, docela jsem jim to i záviděl, že nemohu všechno zažít s nimi…
Zpátky k vínům. Postupně jsem koštoval jejich jednoodrůdová vína, byť šlo převážně o jakostky. Postupně jsem dostal z ročníku 2019 vzorky Sylvánského zeleného, Ryzlinku rýnského, Aurelia, Ryzlinku vlašského, Neuburského a Rulandského bílého. Jak to všechno s odstupem týdne zhodnotit, když jsem si nedělal žádné poznámky? Asi nejvíc bodů by ode mě dostal Aurelius, ten byl ostatně už zatříděn do pozdního sběru a měl v sobě onu fajn stopu rýňáku. Možná pro mě byla ještě zajímavější, než ji měl rýňák v jakostce sám. Celkově bych pak řekl, že šlo o vína, co se dobře pijí, ale zas vás nepřekvapí ničím, na co byste jen tak nezapomněli.
Pochopitelně jsem neodolal a dal si poté znovu kalibrační vzorek již zmíněného cuvée Veltlínu a Sauvignonu. Jo, toto víno za pochvalu stojí. Zmíněnou vůni i chuť u vína můžu, na bílé až korpulentní tělo, na konci pak ocásek, co se vám stále vrací a říká si o další doušek. Jenže bylo mi jasné, že tímto tempem nemohu v chladném podvečeru při koštu studených bílých vín pokračovat. Tak jsem si řekl o pár červených…
Pokud jsem se zmínil, že specialitou vinařství jsou méně obvyklé odrůdy a z nich dělané kupáže, tak to platí i o červených vínech. Tak můžete u Bukovských ochutnat Dunaj, Blauburger či třeba cuvée Blauburgeru a Rulandského modrého… Právě to poslední víno jsem si nechal nalít do sklenky. Šlo o víno z ročníku 2016, pozdní sběr, suché plné víno živočišného charakteru, s vůní černého rybízu a lesních plodů, na závěr s čokoládově kávovou dochutí. Taniny byly docela příjemně ohlazené, jen na můj vkus bych bral vyšší extrakt. Na červené víno mi přišlo příliš lehké, byť jde možná jen můj bezprostřední dojem na brněnském náměstí, kdy jsem zachumlaný do zimní bundy ochutnával jen při teplotě pár stupňů nad nulou. Alkoholu mělo v sobě docela dost, mezi 14 a 15 objemovými procenty.
Vzhledem k tomu, že i ochutnávka vín v šesti stáncích uondá, nemám už moc co říct k ochutnávce vín z vinařství Veverka z Čejkovic, aby se to nepletlo, je to vinařství, co má ve znaku větrný mlýn. Možná jen to, že jejich obchoďák pocházel jako já ze stejného malého městečka na severovýchodě Čech. Další brněnská náhoda…
Při povídání už organizátoři vybízeli k balení, tak jsem jen rychle degustoval vše, co mi bylo doporučeno, a ani nic nefotil. Škoda, ale těšte se, přece jen jsem si zde radost udělal. Koupil jsem si na doma to nejlepší, co zde bylo. Rulandské modré ve výběru z hroznů, ročník 2017, reserva, letos stříbrná medaile v Salónu vín. Až ochutnám, určitě to bude stát za pár řádek…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat