Nevím, jak jste na tom vy, ale u nás doma, co se už venku ochladilo, tak na otázku, co dneska koštneme, zpravidla zazní vždy to samé. Dali bychom si červené. Konečně, proč ne. V průběhu roku nakupuji poměrně ve velkém a většinou tak nějak pravidelně, takže pokud platí zákon velkých čísel, měl by vycházet poměr bílých a červených vín fifty fifty. Zkusím tedy porovnat mezi sebou tři červená, co jsme si u nás v posledních dnech otevřeli.
První lahev jsem si přivezl z mých cest na severozápad Čech. Audituji teď poblíž Chomutova, pravidelně proto míjím cestou za prací obec Chlumčany. Znalci už ví, sídlo vulkanického vinařství Pod Chlumem, v poslední době vystupující pod obchodním názvem Wilomenna. Mám osobní vazby na Luboše Bílíka, takže pokud to jen jde, stavím se. Tentokrát to bylo pár dnů před svatým Martinem, logicky jsem chtěl ochutnat něco z letošní sklizně.
Jenže smůla, mladé víno ještě nebylo v lahvích. Tak jsem aspoň okouknul, čím bych si udělal radost. Z trojského vinobraní jsem si vybavil, že mi tam nejvíce chutnala dvě červená. Svatovavřinecké a pak cuvée Samba. Tentokrát mi Luboš podstrčil ono roztančené v latinskoamerických rytmech, suché víno z ročníku 2019. Pamatujete ještě, co se do Samby schovalo? Převládalo v ní Svatovavřinecké z 60letých keřů, doplněné cuvée Provocateur čili Dornfelderem a Modrým Portugalem.
Přiznám se, že tím, jak jsem vyrostl převážně na jednoodrůdových vínech, tak jsem k podobným pokusům spíš skeptický. Na druhou stranu, podléhám střední a jižní Francii, kde jsou kupáže naprosto běžnou záležitostí. A když mě Luboš navnadil, že ho příští rok hodlá nasadit do ostravské soutěže Cuvée 2022 a tuší úspěch, tak jsem podlehl. Jak ho vidím já? Dva roky už vínu hodně pomohly, pěkně se zharmonizovalo, koneckonců žádná z odrůd není prvoplánově žádným drsňákem. V chuti kořenitost, lesní plody, povidla…
Dalším vínem, o kterém bych se tu chtěl zmínit, bylo mé první letošní Beaujolais Nouveau 2021. Nemám žádný speciální zdroj těchto vín, proto jsem ho tentokrát našel na pultech v Globusu. Nečekal jsem žádný zázrak, ale pocházelo z Domaine Moillard, což není úplně no name vinařství, tak jsem to risknul. Co jsem předpokládal, to se naplnilo. Krásná vůně mladého červeného vína, plno ovocných tónů červeného zahradního ovoce, ale i trocha tropické exotiky, ovocná chuť, lehoučké tělo s krátký závěrem bez tříslovin. Po svatomartinském si mohu odškrtnout i mladé Beaujolais, mise splněna.
Nakonec si nechávám můj úlovek z poddvorovských otevřených sklepů 2019. Mezi vinaře, u kterých se vždycky rád zastavím, patří Marek Vybíral z vinařství Krásná hora. Rozhodl se sice v posledních letech jít vlastní cestou, ale já si k němu cestu rozhodně vždy najdu. Tenkrát jsem si od něho přivezl Merlot, ročník 2017, z řady Barrel Selection. Kdo si ještě vybavuje mé letošní zápisky z Nového Poddvorova, tak jsem se tu rozepisoval, že se této odrůdě na Podluží moc daří. A když potkáte vinaře, co umí, neváhejte.
V mém mikrosouboji uvedených třech červených vín tentokrát víno z Krásné hory vyhrálo. Přišlo mi docela nabušené, ve vůni takové ty marmeládové tóny z lesního ovoce a zralých peckovin, ale i těkavky přiznávající alkohol. Chuť byla plná, opět třešně, ostružiny, maliny, na závěr pak čokoláda, nádech vanilky a dlouhé vyvážené taniny.
Porovnávat české vinice s moravskými, cuvée vína s jednoodrůdovými, mladá vína s těmi, co dlouho zrají v dubových sudech, malovýrobce s výrobci mířícími na celosvětový trh, to moc dobře nejde. Jsem rád, že jsem si otevřel právě tyto tři červené lahve. Každé z vín mělo něco do sebe a ochutnal bych ho znovu, pokud na něj ještě někdy narazím. Tož tak…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat