Svatomartinské slavení vín z letošní sklizně již odeznívá, to však vůbec neznamená, že jsou všechna mladá vína vypita. Určitě se můžeme těšit na jaro, až se začnou lahvovat vyzrálá bílá vína a po pár měsících snad i první červená… Ale do té doby zbývá ještě spousta dobrých mlaďochů. A tak jsem i já v rámci pracovních závazků v Brně vyrazil degustovat pět dní po termínu, co nám moravští vinaři letos připravili.
Věděl jsem kam, ve zprávách jsem zaslechl o velkém koštování na náměstí Svobody, údajně až 100 vzorků svatomartinských vín… Tak buď jsou Brňáci velcí kabrňáci, nebo to bylo jako obyčejně novinářsky nadsazené. Z dvaceti stánků tu bylo s vínem jen asi šest, zbytek pochutiny a pár stánků se zbožím patřícím typicky na předvánoční trhy, co úspěšně vytahuje peníze z našich peněženek.
Pustím se do vyprávění. Na první víno z ročníku 2021 jsem narazil u stánku čejkovického vinařství Kamila Michny. Jezdím do této podmanivé obce z velkopavlovické vinařské oblasti přes dvacet let, a přestože vinařství produkuje svá vína již od roku 2003, dosud jsem na ně nenarazil. Své vinice v Čejkovicích postupně rozšiřují, nyní jich mají přes osm hektarů. Tak pojďme koštovat… První vzorek v mé skleničce byl Irsai Oliver. Typická raná odrůda, úžasně voňavé víno, zbytkový cukr kolem pěti, kyselinka na sedmi gramech. Hned první vzorek mi potvrdil, že jsem se dnešní večer rozhodl strávit dobře.
Pozastavím se ještě nad jednou skutečností. Vinařství Michna nemělo víno zatříděné jako svatomartinské. Někteří vinaři to tak dělají. Jednak nemusí respektovat fixně daný termín 11.11. v 11 hodin a 11 minut, a jednak si přiznejme, že každé zatřídění je za poplatek. Takže od Michnů jsem ochutnával mladé víno. Jenže i toto označení má v české legislativě svá pravidla. Pokud se tento pojem „mladé víno“ na lahvích použije, nesmí se takové mladé víno na rozdíl od vína označeného jako svatomartinské prodávat v kategorii zemské víno, ale musí jej vinař nejprve zatřídit ve vyšší třídě jako jakostní s označením Chráněné označení původu. A to je taky za poplatek…
Zásadním rozdílem pro nás konzumenty pak je, že se mladá vína nemusí držet pouze několika stanovených odrůd, ale v podstatě můžou nabízet jakékoliv víno z moravských vinic, a navíc s jakýmkoliv zbytkovým cukrem. Druhým vzorkem mladého vína z vinařství Michna byl tudíž Dornfelder. Lehounké aromatické víno bez taninů, takové ovocné pohlazení, ale asi nic víc.
Pro další a tentokrát svatomartinské víno jsem si zašel ke stánku mikulovského vinařství Rauš s vinicemi v obcích Sedlec a Úvaly. Ochutnávku tam vedl charismatický obchodní zástupce Lukáš Polišenský. Byl na roztrhání, ale nakonec jsme si porozuměli a měl jsem možnost přechutnat to nejvýraznější z dnes nabízených vín.
Začnu víny z letošního ročníku. Vinařství Rauš nabízelo reprezentativní vzorek, z bílých to byl Müller Thurgau, z růžových Zweigeltrebe a z červených Svatovavřinecké. Vína to byla mlaďounká, což o to. Ale s mým gustem se nepotkala. Možná jsem si měl hodnocení nechat pro sebe, ale řekl jsem to, čímž jsem Lukáše snad i vyprovokoval k tomu, aby mi poté předvedl, co ve vinařství všechno dokážou. Ale ještě se vrátím k těm svatomartinským... Pro mě to byla v podstatě vína bez těla a bez duše. Vína bez zážitku, co pijete snad jen proto, že musíte. No možná jsem nemusel, ale pokud se snažím ochutnat co nejvíc vín, abych našel to nejlepší, tak tady jsem neuspěl.
Pak následovala smršť povedených vzorků. Lukáš vybíral, já poctivě ochutnával půldecky, až se mi za chvíli z toho všeho zamotala hlava. Takže co k tomu říct? Bez poznámek to moc vypovídající nebude. Okouzlila mě dvě vína v atypických čirých lahví typu Feng s hranatou vrchní stranou a uzavřených vinolokem. Vybavuji si hlavně lehce žluté Sylvánské zelené z ročníku 2017, s travnatou až angreštovou vůní, v chuti kořenité, ale fajn hladké a úžasně pitelné. Pro mě snad jejich nejlepší víno při dnešním koštu.
Další vzorkem byl Ryzlink vlašský, ročník 2018, lehce zlatavá barva, ve vůni sušené rozinky, zralé ryngle, lipovina. V chuti pak meruňky, díky zatřídění do výběru z hroznů i medové tóny, pochopitelně znatelná mineralita. Měl jsem na vybranou, buď to porovnávat s vlašáky z Pálavy, byť Sedlec jasně není daleko, nebo to postavit vedle vlašáků, co si vozím ze Slovácka. Jo, i v tomto rozstřelu vinařství Rauš uspělo.
Škoda, že jsem neměl šanci ochutnat Rulandské modré z ročníku 2018, nabízené v naprosto netypické lahvi, co současně slouží jako karafa pro dekantaci. Obdivoval jsem ji alespoň jako prázdnou, na obsah si počkám až do předvánoční rozvážky. Domluvil jsem se s Lukášem, že to musí rozhodně vzít přes Prahu.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat