Mé první setkání s VOC vinice Velké Pavlovice

Vinobraní městské části Praha 3 přitáhlo na Jiřák jak vinaře, se kterými se tu rád pravidelně potkávám, tak i ty, se kterými jsem se doposud míjel. Jedním z takových je i rodinné vinařství Suský z Velkých Pavlovic, za kterým stojí především vinař Marek se ženou Martinou a maminkou Marií. Do rodiny patří i bratr Jaroslav, který je známou tváří vinařství Jedlička v Bořeticích. Vinařství bylo založeno v roce 2002, kdy rodina Suských navázala na dlouholetou rodinnou tradici pěstování hroznů a výroby vína.

Proč ten úvod? Protože jsem mezi jejich vystavenými víny našel jedno, které jsem tam nečekal. Teď nemám namysli žádné neobvyklé odrůdy, ani archivní vzorky, ale spatřil jsem na pultě lahev s označením VOC. Možná si mnohý z vás řekne, že vína originální certifikace žádnou novinkou nejsou. To je sice pravda, ale mne spíš překvapila právě tato apelace. Nějak mi uniklo, že tu máme další označená vína, se kterými se budeme nyní pravidelně setkávat. Jezdím do velkopavlovické vinařské podoblasti často a rád, sice kolem Velkých Pavlovic spíše projedu a pokračuji do Velkých Bílovic a Čejkovic, ale proč neochutnat něco nového? Něco, nad čím by měli vinaři vykonávat svůj dohled, než pustí na trh vína kvalitní, vína typická pro danou oblast.

Bavil jsem se u stánku s Markem Suským i na toto téma. Apelace VOC vinice Velké Pavlovice je poměrně mladá, byla ustavena až v loňském roce. Podmínky jsou standardní jako v případě jiných oblastí, základní je samozřejmě podmínka původu hroznů z registrovaných vinic vinařské obce Velké Pavlovice a tou druhou, neméně důležitou je výběr nejtypičtějších a nejpěstovanějších odrůd. Z bílých hroznů se jedná o Veltlínské zelené, Neuburské a Tramín červený, z červených pak André, Frankovka a Rulandské modré.

Vhledem k dalším kritériím, lze ve VOC vinice Velké Pavlovice z modrých odrůd vyrábět pouze růžová vína, klarety vyrábět nelze. Oproti například vedlejším Modrým horám lze vyrábět pouze vína jednoodrůdová, není povolena jejich kupáž, aby bylo možno jasně definovat vliv terroir Velkých Pavlovic. Vína by se měla odlišovat od běžných odrůdových vín vyrobených ve velkopavlovické vinařské podoblasti, zejména ve svých senzorických vlastnostech. Mošt pro výrobu vín musí mít minimálně 19˚ cukernatosti NM, vyrobená bílá a růžová vína musí mít minimálně obsah alkoholu 11 % obj., červená vína min. alkohol 12 % obj. Pro červená vína dále platí, že je lze vyrábět jen s obsahem zbytkového cukru do 4 g/l a není povoleno vyrábět vína v sudech typu barrique, ani za použití jiných podobných alternativ.

Byl jsem zvědavý, jakéže bude ono víno s označením VOC z vinařství Suský. Na vinobraní přivezli Tramín červený z ročníku 2019. Pochopitelně jde o víno bílé, loňský ročník červených vín ještě zraje, než bude vypuštěn do oběhu. Kdo by v tomto Tramínu červeném čekal nějakou aromatickou bombu podpořenou vyšším zbytkovým cukrem, byl by zklamaný. Myslím, že toto víno si práci se zatříděním zasloužilo. V aromatice bylo kouzelně kořenité. V plné chuti se projevovaly tóny sušeného ovoce a medu. Byť jsem měl u stánku jen malý degustační vzoreček, pochvalu ode mne získal.

Povídání s Markem Suským bylo příjemné, pustil jsem se přitom do ochutnávky i všech ostatních vystavených vín. Mezi tím jsem se dozvěděl, že v současné době vinařství hospodaří v systému integrované produkce na čtyřech hektarech vinic na velkopavlovických tratích. Tyto lokality ovlivňují i odrůdovou skladbu vinařství,  z bílých vín se zaměřují především na Rulandské bílé, Veltlínské zelené, z červených pak na Modrý Portugal, Frankovku, Svatovavřinecké, Cabernet Moravia, Rulandské modré a André. Jak vidíte, tato podoblast je červeným vínům zaslíbená. Bílé hrozny se zpracovávají technologií řízeného kvašení a modré odrůdy dlouhou macerací na rmutu, která trvá šest až osm týdnů. Poté vína zrají v dubových sudech ve stabilních klimatických podmínkách chladného sklepa.

Co mi od nich chutnalo nejvíc? Ačkoliv mám slabost pro červená vína, tentokrát jsem upřednostnil dvě bílá. Jako top víno neváhám označit Rulandské bílé, pozdní sběr z ročníku 2019. Držím si u této odrůdy v paměti, že by měla vonět a chutnat po travinách a chlebové střídce, ochutnávané víno však v sobě mělo kupu tónů exotického ovoce podepřených dominantní hořčinkou. Takové to víno, co jednou ochutnáte a pak si doléváte tak dlouho, dokud v lahvi nic nezbude.

Druhým povedeným vínem bylo Veltlínské zelené v pozdním sběru z ročníku 2018. Řekl bych hezky odrůdově podané víno, šťavnaté s tóny citrusů a pepře. Obě tyto odrůdy používá Marek Suský i pro produkci oblíbené směsky pod názvem Bílé cuvée Suský, složené z Rulandského bílého, Veltlínského zeleného, Neuburského a Tramínu červeného. Populární je i kupáž Marycha, vytvořená z Malveriny, Ryzlinku Rýnského a Chardonnay.

Ani červená vína nezklamala. Na ochutnávce jsem dostal dva vzorky. Jednak André z ročníku 2017, jednalo se o vyzrálé červené víno s plnou chutí, a pak Červené cuvée Suský, které vychází stejně jako bílá varianta z rodinné tradice. Tvoří ho Frankovka, Svatovavřinecké, André a Zweigeltrebe. Moc se mi líbilo Markovo přirovnání. Zkrátka rodiče a jejich děti…

Bylo to příjemné povídání v teplém slunečném odpoledni na vinobraní, spojené s ochutnávkou povedených bílých i červených vín. Pravděpodobně můj příští výlet na jižní Moravu bude mít zastávku rovněž ve Velkých Pavlovicích.

Rodan

Zajdeme na /II deci?

 

Na vinobraní na Jiřáku jsem byl poprvé, takže nemám srovnání s předchozími ročníky. I když je pravda, že před mnoha lety, když jsme ještě bydleli u Grébovky, jsem se na Jiřáku byl podívat. To ale bývalo spíše vinobraní se spoustou všelijakého burčáku a koncertů na velkém pódiu. Navíc navštívit všechny akce zaměřené na víno, a že jich je v září požehnaně, to není ani v mých silách. Vybírám si proto raději akce menšího typu, které bývají nějak konkrétně zaměřené.

Na Vinohradské vinobraní, které městská část doplnila sloganem „Zajdem na /II deci?“, se mi původně moc nechtělo. Mám totiž kromě vína rád i pivo, a právě tento víkend probíhaly v našem zahradním restaurantu v pražských Stodůlkách pivní slavnosti. Domluvil jsem se s kamarády sousedy, že bychom se tam mohli sejít. Vinobraní jsem proto měl v úmyslu oželet. Pak jsem se ale podíval na program, kde jsem jednak zjistil, že organizátoři zvolili velice zajímavý koncept rozdělit akci na několik zajímavých míst, a taky jsem tam našel seznam vinařů. Když jsem viděl, že v místě Pod Žižkovskou věží bude vinařství Gala a německé vinařství Weingut Pflüger z oblasti Pfalz, bylo rozhodnuto. Na dvě deci zajdu, rychle přechutnám, co jsem si naplánoval a pak honem do Stodůlek.

Všechno nakonec dopadlo docela jinak, tak už to často bývá. S Rodanem jsme hned po druhé hodině vyrazili najít stánek, kde bude možné zmíněná vína ochutnat. Po cestě jsme se nezapomněli pozdravit s našimi známými z vinařství Gréger a slíbili si, že se zastavíme. To jsem já bohužel nestihl, Rodanovi děkuji, že mě zastoupil. Ale teď už honem Pod Žižkovskou věž, čeká tam na nás spousta pokladů.

Jednotlivé vinaře zastupovali známí i méně známí dovozci a prodejci vín. Začínáme tedy u stánku, který kromě vinařství Gala nabízelo i vína z vinařství Gurdau. To je velice zajímavý projekt, za jehož původem stojí Jaromír Gala a Zdeněk Hort. Vinařství se nyní ubírá svojí cestou a jejich Riesling 2018 je víno, které stojí za to ochutnat. Má průzračnou žlutozlatou barvu s dobrou viskozitou. Ve vůni nacházíme tóny zralých meruněk, zeleného jablka a jemný nádech petroleje. Chuť je ovocná, plná s pevnou šťavnatou kyselinou. Přesně tak si představuji rýňák, objevil jsem ho na jedné degustaci ryzlinků před pár měsíci. Však jsme si také pár lahví objednali, a pokud se nepletu, jsou na cestě do našich domácích vinoték. Sauvignon 2016 z vinařství Gala z trati Hermes je víno zelenožluté barvy s platinovými odlesky a s vysokou viskozitou. Vůně je čistá, svěží, připomíná citrusové plody a akátový květ. Chuť je plná, harmonická, doplněná šťavnatou kyselinou. Krásně naleželý Sauvignon, který by určitě ještě nějakou dobu ležet mohl, pokud ho ale nevypijeme.

Nechtěl bych ale přeskočit jeden sekt, který jsme ochutnali na začátek. Bylo to nepochybně důstojné zahájení ochutnávky vín. Byl jím Crémant de Bourgogne blanc NV brut, Paul Chollet. Vinařský dům Paul Chollet založený roku 1955 sídlí v samém srdci burgundských vinic, v centru slavné vesničky Savigny-lès-Beaune. Své sekty vyrábějí tradiční metodou "champenoise". Jejich vína v sobě spojují bohatost a eleganci nejlepších burgundských crémantů. Vína jsou vyráběna z hroznů pocházejících z vinic Côte de Beaune, Côte de Nuits a Hautes Côtes de Nuits. Burgundské crémanty se kvalitou hodně přibližují šampaňským vínům. Tento crémant kategorie brut je vyroben ze dvou zdejších odrůd Chardonnay a Pinot Noir, a to jen z těch nejkvalitnějších.

Barva je jiskrná, v nose stejně jako v ústech rozeznáváme aroma citrusových plodů, broskví a briošek. Chuť je elegantní s dokonalou souhrou všech tónů. Víno vyniká vysokou mineralitou, je svůdné a má jemnou a bohatou pěnou jemného perlení.

Naše cesta pokračovala přes dva vzorky vín z vinařství Beneš z Hrušek. Veltlínské zelené bylo světle nazelenalé barvy a odrůdově typické vůně, v chuti doplněné o kouřové tóny s výrazem zeleného pepře. Příjemné kořenité víno s harmonickými kyselinkami a minerálním finále. Rulandské bílé bylo svěží víno zlatavé barvy, s příjemným aroma vyzrálého žlutého melounu, v chuti doplněné o tóny sušených jablek. Příjemné víno, dobře pitelné.

Zvědavost nakonec rozhodla a my jsme se vrhli na červené, abychom ochutnali vše, co bylo prezentováno. Zástupcem červených vín bylo víno z jižní Rhony z vinařství Domaine de la Mordorée. Víno se skládá z odrůd Grenache 40 %, Syrah 35 %, Cinsault 15%, Carignan 5% a Mourvèdre 5%. Je krásně ovocné, ve vůni nacházíme tóny černého rybízu, třešní až fialky a v chuti jsou zřetelné měkké taniny a delší dochuť. Domaine de la Mordorée je každopádně velmi zajímavé vinařství, které disponuje rozmanitými vinicemi a terroir a jejich vína určitě stojí za ochutnání. Co třeba takové Châteauneuf du Pape? To ale až jindy.

Čas běžel, my jsme si vína moc užili a velmi hezky si popovídali se zástupcem jednotlivých vinařství. Druhá část, která nás přenese do Německa do oblasti nedaleko do Mannheimu a na kterou jsem se těšil, nás ještě čeká. To ale necháme na příště. Prozradím jen tolik, že na pivní slavnosti jsem se nedostal. To by už bylo příliš ani jeden z nápojů by si to nezasloužil.

Jarda

Další z pražských vinobraní

 

Pokud vám přišlo, že jsme ubrali na pravidelnosti našich textů, tak máte pravdu. Není za tím však ani tak lenost, která občas padne na každého, ale naopak přemíra vína, kterého tu přes víkend v Praze byly hektolitry. Dá se říci jak ve stavu nadmíru mladém v podobě burčáku, tak už v tom dospělém stočeném do lahví, se kterými za námi přijeli vinaři z Moravy, Rakouska, Německa, Itálie a Slovinska. Ano, vína ze všech těchto zemí jsem měl možnost tento víkend ochutnat na vinobraní pořádaném Prahou 3 na několika místech Vinohrad, Žižkova a Jarova. Jsem připravený se ze svých dojmů vyzpovídat, teď jen vybrat to nejzajímavější z toho, co mne tu zaujalo.

Vinobraní pořádané třetí pražskou částí není nic nového, chodím na něj každoročně, ale co platilo po řadu let, letos bylo přece jen jinak. Koronavirová opatření donutila mnohé pořadatele podobné akce buď zcela zrušit, nebo je zmenšit do komorního rozsahu maximálně sta osob. Zde si s tím poradili šalamounsky, což se nakonec kázalo docela fajn. Rozdělili celé vinobraní do pěti lokalit, které byly od sebe dostatečně vzdálené natolik, že pokud jste se chtěli přesunout z jednoho místa na druhé, byla to docela dlouhá procházka, která vám pomohla ke srovnání hladiny alkoholu v krvi. A mohu dosvědčit, zájemci se opravdu rozdrobili do menších skupinek…

Všechno ostatní bylo jako obvykle. Příjemní vinaři, se kterými jsem mohl rozebrat všechno, co mne okolo vína zajímá, spousta vzorků vín, z nichž některá jsem už potkal a rád se k nim opět vracím. Některá však úplně nová, k nimž jsem měl tak možnost přivonět poprvé, prvně je poválet v ústech a obdivovat jejich harmonicky plné tělo a krásnou dochuť. Letos jsem si pomohl při ochutnávání vín u jednotlivých stánků fotografiemi, snad mi pomohou si vybavit to hlavní z pestré mozaiky vůní a chutí. Takže pojďme spolu do toho, budu listovat v obrázkové galerii a vzpomínat…

Během dvou dnů jsem zvládl navštívit čtyři místa z pěti, i tak bylo vzorků více než obvykle. Nejsem tím návštěvníkem, který by si vybral jen jedno či dvě odrůdová vína a ta srovnával u každého z vinařů. Když už, tak ochutnávám v degustační míře všechno, s čím přijeli do Prahy. Vytvořím si tak komplexní přehled, co je u koho dobré, s kým mám zájem se i do budoucna potkávat a čí vína chci dál popíjet.

Nejvíce času jsem strávil na trzích na Jiřáku. Oproti jiným rokům tu sice bylo jen pár vinařů, ale převážně všechno mí staří známí, se kterými jsem se rád opět po čase potkal a popovídal si s nimi. S úžasnými červenými víny dorazil z Rakvic Michal Gréger, hodnotil jsem je tu již několikrát, ta čerstvě nalahvovaná si s těmi staršími rozhodně nezadají. Rád jsem si popovídal rovněž s Lenkou, partnerkou Marka Gertnera ze Starého Poddvorova, s nimiž se pravidelně potkávám na otevřených sklepech. Omlouvala se, že již nemá žádná suchá vína, zájem o ně byl od počátku vinobraní tak veliký, že s tím nepočítali. Tak jsem okoštoval alespoň pár polosuchých a zejména jejich vlajkové víno, vyhlášené roséčko An-Zwei. Překvapením pro mne na Jiřáku bylo vinařství Sucký z Velkých Pavlovic. Z jejich bílých vín mne okouzlila dvě. Rulandské bílé z ročníku 2019 a Veltlínské zelené z ročníku 2018. Rád se vrátím i k jejich André z ročníku 2017 či k červenému Cuvée Sucký ze stejného ročníku. Samostatným příběhem byla ochutnávka slovinských vín, to si však zaslouží extra vyprávění, které tu v nejbližší době rád připravím.

Druhou atraktivní lokalitou, kde se dala ochutnávat vína, byl parčík u Žižkovské věže. Toto místo jsme si vybrali už na páteční odpoledne s Jardou a povedlo se to. Se třemi prodejci moravských i zahraničních vín jsme si poutavě popovídali a okoštovali všechno, co tu nabízeli. Když se budu držet Moravy, tak vinařství Jaroslava Beneše z Hrušek, Gurdau z Kurdějova, Jaromíra Galy z Bavor nebo Zdeňka Peřiny z Klentnice by všechny utáhly samostatné degustace. My jsme tu mohli ochutnat ty nejvybranější vzorky z nejlepších vín, věřte, stálo to za to… A mohl bych pokračovat vzpomínáním i na nabízená zahraniční vína, řadu z nich jsem určitě nepil poprvé, rád se k nim ještě vrátím. Perličkou příjemného odpoledne bylo setkání s Petrou, tváří společnosti Vino of Italy, na jejíž pohled na ochutnávaná vína se rád co nejdříve zeptám.

Třetí navštívenou lokalitou letošního vinobraní na Praze 3 byl takzvaný BeerGarden na Ohradě. Přece jen to bylo trochu mimo nejrušnější část, kde se žilo vínem, ale vína tu nebyla vůbec špatná. Podrobně jsem si udělal čas na dvě vinařství. Zejména na oblíbený Spielberg z Archlebova, kde náš známý enolog Ondra Konečný dává vínům již několik let typickou tvář, pro kterou je stojí za to pít. Z nabídky tu všechna vína o hlavu převyšoval Ryzlink rýnský z ročníku 2018, dále pak zaujal Pinot Noir v pozdním sběru z ročníku 2017 a zejména Cabernet Cortis ve výběru z hroznů z ročníku 2017. Až na něj někde narazíte, neváhejte, opravdu povedené moravské červené víno… Zaujalo mne zde i nové mladé vinařství Štergerg z Dambořic ze Slovácké vinařské podoblasti. Jeho představení si nechám do některého z dalších textů.

Poslední navštívenou lokalitou letošního vinobraní třetí městské části bylo Kostnické náměstí. Nádherně klidné místo, kde se dalo posedávat na lavičkách a kamenných zídkách a popíjet rýňáky od Mosely, nebo moravská vína od Mikulicy, Říhy, Vydařilého s Holomáčem a Sadílka. Vzhledem k pozdnímu odpoledni jsem byl rád za posezení a přehlídku staropražských písniček v doprovodu akordeonu.

Tak to bylo letem světem, jaké to letos na Praze 3 při vinobraní bylo. Určitě budu ve vyprávění pokračovat. Vinaři, a především jejich vína si to zaslouží.

Rodan

Vinobraní v Edenu, byl jsem tam taky…

 

Vinobraní v Edenu je taková zvláštní událost, kterou si s Rodanem nemůžeme nechat ujít. Mimořádná je ve svém pojetí. Je to až komorní prostředí s menším počtem vinařství a pokud se nepletu, byla to jedna z prvních akcí, kam jsme s Rodanem společně před několika lety vypravili. Hlavní důvod, proč tam chodíme, je kromě určité nostalgie nepochybně zábava. Od naší první návštěvy jsme nevynechali jediný ročník a k mé velké radosti se letos přidal i Evžen.

Rodan velice pěkně a výstižně popsal jednotlivá vinařství a vyzdvihl nejzajímavější vzorky vín (tady). Já se na vinobraní zkusím podívat trochu z jiného pohledu. Jak jsem již zmiňoval, hlavním důvodem návštěvy této akce je zábava. Pokud chodíme na degustace jednotlivých vinařství, vinařských regionů případně dovozců, očekáváme odpovídající standard. Chceme vína ochutnávat, hodnotit, popisovat a k tomu je zapotřebí perfektní sklo, odborný výklad a další zázemí.

V Edenu je to jinak. Nepíšu si moc poznámek. Pokud ano, jen stručně, jedno dvě slova, číslo, hvězdičku. Jdeme se bavit a očekáváme, že to jednotlivá vinařství zařídí. Jakým způsobem, to necháme na nich. Podávaná vína musejí být dobře pitelná, tady nečekáme žádné komplikované vzorky. Koneckonců při ceně vstupného to ani není možné.  A kdo mě letos pobavil nebo příjemně překvapil nejvíce a čím?

Takovou stálicí na vinobraní je vinařství Gréger (tady). Dva bratři, kteří založili vinařství před více jak deseti lety, dnes vyrábí přívlastková vína na velmi dobré úrovni. Moc pěkně se s nimi povídá a je velice úsměvné, jak jsou oba podobní a zároveň velice odlišní. Při povídání o vínech se doplňují a je radost je poslouchat. U Grégerů jsme začali a myslím, že lepší začátek jsme si nemohli vybrat. Mile mě překvapilo, že si pamatují můj první větší zážitek s vínem právě z Rakvic, o kterém jsem jim před lety vyprávěl. Nesmím opominout vyzdvihnout jedno jejich víno, co mne potěilo. Bylo to Rulandské modré ve výběru z hroznů z ročníku 2017. Grégerovi budou na Vinobraní na Jiřáku, zastavte se u nich, stojí to za to. Jejich etiketa s rakem je velice pěkná a výstižná, podle toho se dají poznat jejich vína.

Nepochybně nás všechny zaujalo jedno vinařství ze Slovácka, které podobně jako jejich sousedé, zvolilo model fundovaný vinař nebo v druhém případě obchodní zástupce, který s sebou přivedl tak atraktivní asistentku, že návštěvníka jedním mrknutím oka nadobro odzbrojí. Takže jsme si rádi v obou těchto stáncích pochutnávali na jednotlivých vzorcích vín, pochopitelně jsme jim je všechny náležitě pochválili. Slečny sice vůbec netušily, kde je Mikulov, ale výrazné obočí a hluboké výstřihy to vynahradily.

Zase bych ale nechtěl, aby to vyznělo jako nějaká šaráda s kolotoči. Nechci opakovat to, co už napsal Rodan, ale třeba takové vinařství Tanzberg a jejich Frankovka nebo výborný Maharal určitě stojí za to ochutnat. Zárukou kvality je pro mě Nové vinařství, koneckonců tvář vinařství Tereza poskytla našemu blogu již druhý rozhovor (tady). Jejich řada Petanque je několik let mojí z nejmilejších. Mám rád Dolní Dunajovice a místní terroir, takže jsem byl potěšen, že se na vinobraní objevilo vinařství Baláž. A mohl bych pokračovat, ale to přenechám Rodanovi. Já jsem se bavil výborně, Evžen a Rodan určitě taky. Těším se na další ročník a doufám, že si Vinobraní v Edenu zachová svůj koncept a půvab.

Jarda

Druhé zastavení na Vinobraní v Edenu

 

Procházím poznámky, je na nich patrné, že patnáct vinařství, u každého k osmi vzorkům, se projevilo na nečitelnosti mého rukopisu. Ani na paměť se zas tak spolehnout nemohu, řada vín mi splývá do jednoho dobrého pocitu, že vína to byla dobrá, příjemně se pila a rád si jejich košt ještě někdy zopakuji. Soustředím se tedy i v druhé části mého poohlédnutí za vinobraním v Edenu na mé emoce, které se mi derou napovrch, když pročítám katalog ochutnávaných vín. Budu se držet zvoleného přístupu a u každého z vinařů se soustředím na jedno z vín, které mne zaujalo.

Dalším ze stánků, budu-li se držet katalogu, patřilo břeclavskému vinařství Na Soutoku, za kterým stojí pan Karel Průša. Opírají se především o nakupované hrozny z oblastí a vinic, které jsou pro každou z odrůd typické, a tudíž tam mají ideální podmínky. Svým sídlem má vinařství blízko ke všem třem okolním vinařským podoblastem, Slovácké, Velkopavlovické i Mikulovské. Znáte to, když jsou všechna vína dobrá, obtížně se ukazuje na jedno, které mám označit jako nejlepší. Zajímavý byl kopřivový Sauvignon 2018 v pozdním sběru, šťavnatý Ryzlink rýnský 2017 v pozdním sběru, suchá Pálava 2018 v pozdním sběru i milerka pod názvem Rivaner 2017 v pozdním sběru.

Tentokrát však vyberu víno červené. Zaujal mne Cabernet Sauvignon 2018 v pozdním sběru, ke kterému jsem si poznamenal dvě hvězdičky a připsal chlastací víno… Hrozny pochází ze Slovácka, z obce Hluk, viniční tratě Vinné hůry. Ve vinařství využili studenou předfermentační maceraci, při které čtyři dny ležel rmut při teplotě sedmi stupňů Celsia. Díky vyššímu bezcukernému extraktu mělo víno plné tělo, bylo hebce sametové, doplněné šťavnatou kyselinou a nasládlými tříslovinami. Ve víně se daly najít tmavé třešně, černý rybíz, ostružiny, hořká čokoláda a vanilka. Dalo by se pít celý večer…

Mutěnické Vinařství Štěpánek se svou produkcí zaměřuje na líbivá vína. Raději zvolí nižší alkohol a vyšší zbytkový cukr, aby pak k takovým vínům upoutala pozornost těch zákazníků, kteří podobná vína vyhledávají. V jejich nabídce vín u stolku na vinobraní v Edenu mne ze suchých vín zaujal typicky odrůdový Ryzlink vlašský 2019 v pozdním sběru. Možná by v souboji s ostatními vinaři z Mikulovské oblasti nedosáhl na metu nejvyšší, ale pro každodenní pití u televize bych ho pasoval na ideálního společníka.

S vinařstvím Vajbar mne spojují zážitky z mnohaletého potkávání na četných přehlídkách vín, na ochutnávkách v Praze i u nich v Zaječí. Navštívil jsem jejich podnikovou prodejnu letos krátce před tím, než se společenský život díky koronavirovému omezení téměř zastavil. Díky tomu jsem si pak během dubna na vinařství Vajbar několikrát při ochutnávání jejich vín vzpomněl. Kdo by odolal poutavém mottu … nejkrásnější ženy a nejlepší vína…

Trochu mne mrzelo, že ze čtyř vín oceněných v letošním ročníku Krále vín, přivezlo vinařství do Prahy pouze jediné. Tak alespoň vyzdvihnu právě toto víno. Ryzlink rýnský – Terroir Pálava, ročník 2018 v pozdním sběru. Hrozny pocházejí z Mikulovské vinařské podoblasti, z obce Bavory, viniční trati Pod Pálavou. Do sklenky jsem dostal vzorek vína zeleně žluté barvy, ve vůni byl znát krásně svěží odrůdový rýňák s tóny citrusů a slanou mineralitou. V chuti jsem kromě meruněk, mirabelek a citrusů zaznamenal i lipový květ a med. Zkrátka typický pálavský Ryzlink rýnský.

Pro mne nováčkem na ochutnávkách v rámci letošního vinobraní v Edenu bylo drnholecké vinařství Víno 77. Proč 77? Jak říká majitel vinařství pan Jaromír Lehotský …prostě dobrý ročník… Strávil jsem u jeho stánku spolu s mými přáteli hodně dlouho. Bylo na co se ptát, Jaromír nám rád o všem dlouho a poutavě vyprávěl. Ponechám si to do některého z příštích textů, protože toto vinařství nebudu při svých objednávkách dobrých moravských vín míjet. Zaujala mne u něho obě dvě nabízená cuvée, jak to bílé Sedm hříchů 2019, tak to červené 7 Red 2019.

Z ostatních odrůdových vín se těžko vybírají ta nejlepší, všechna chutnala. Možná se zmíním o Chardonnay, ročník 2019 v pozdním sběru. Hrozny pocházejí z drnholecké tratě U křížku. V chuti se díky ležení na kalech víno posunulo někam dál, nezůstalo jen u primární aromatiky, typické pro tuto odrůdu. Mělo plnou harmonickou chuť po zralém až kompotovaném ovoci s dlouhou dochutí. Jaromír to své Chardonnay nazval boubelatou šardonkou…

Nepřehlédnutelným ve svém slamáčku byl Marek Štýbl z Křepic u Hustopečí. Pod značkou Vitis Moravia nabízel šest bílých vín, tři roséčka a jedno červené cuvée. A právě to mne v tomto vinařství upoutalo. Vzpomínám, že mne zaujalo již loni svým pohádkovým názvem Čertoraj, podle kopce nad Křepicemi. Vinařství ho považuje za svou vlajkovou loď, není se čemu divit, sklízí ocenění doma i ve světě. V ročníku 2017 šlo o tradiční barikové cuvée Cabernet Sauvignonu, Dunaje a Alibernetu, doplněné tentokrát o Svatovavřinecké. Uhlazené sametové víno, s plným tělem, chutnající po lesních plodech, současně s jemnou kyselinkou a vanilkou.

Na dalším stánku měl svá vína Vitis Strážnice, rodinné vinařství Baňařů. Většinou se s Tomášem, synem zakladatele, potkávám právě zde v Edenu. Letos souzněla s mou chutí zejména červená vína, na piedestal bych pak vyzdvihl cuvée Horní Hory, ročník 2018, směs Merlotu a Frankovky školené v sudech barrique.

Jako poslední vinařství, které tu chci zmínit, přišlo na řadu vinařství ZD Sedlec se svými Sedleckými víny. Mělo jich v nabídce sice jen šest, ale chutnala všechna parádně. Mám-li jedno vyzdvihnout, tak volím opět zajímavost. Mezi terroirovými víny jsme dostali ochutnat z trati Nad Nesytem Tramín červený, ročník 2017. Přívlastek zde není tím hlavním, čeho bychom si měli všímat, protože víno bylo vyrobeno kachetynskou metodou. Suché víno s minimem zbytkového cukru, standardní kyselina, a především vysoký bezcukerný extrakt posílá toto víno milovníkům vína jako ukázku původního způsobu výroby vína. Víno se specifickou vůní i chutí, jež vás nechá chvíli váhat, několikrát ho musíte přechutnat, nakonec si řeknete o další skleničku, protože mu podlehnete…

Tímto končí mé putování od stánku ke stánku na vinobraní v Edenu. Jarda se nabídnul, že sem přidá ještě pár svých postřehů. Těším se na jeho text, mně většina vín chutnala a věřím, že se v hodnocení shodneme. Jsem rád, že jsme se tu letos na vinobraní sešli…

Rodan