Dvě stě třicet pět odrůd pro španělská vína

Dočetl jsem se, že se na španělských vinicích pěstují hrozny až ze šesti set různých odrůd, nicméně těch dvě stě třicet pět je oficiálně registrovaných. Ale popravdě, když si vybavíte španělské víno, co vás napadne? Pochopitelně Tempranillo… Jedna jediná odrůda, co převálcuje všechny ostatní. 

Pokud jste nadšenci, tak si možná vybavíte dvě tři další červené odrůdy typické pro tu kterou oblast, například jak jsem tu v předchozím textu psal o Prioratu a zde pěstovaných Garnache a Carignanu. A abych nebyl skoupý vůči bílým vínům, možná se někomu vybaví taky Verdejo či Albariňo. Takže co z toho plyne pro nás nadšence? Máme-li chuť na typické španělské víno, sáhneme neomylně pro nějakou klasickou Rioju s Tempranillem, možná někdy namíchanou s dalšími odrůdami, každopádně však víno vyškolené v barikových sudech. Máme-li naopak chuť objevovat, poohlídneme se po menších vinařských oblastech a zde pěstovaných méně obvyklých odrůdách vinné révy.

Podle rozlohy španělských vinic, na kterých se jednotlivé odrůdy vinné révy pěstují, vede právě zmiňované Tempranillo. Čím je tato odrůda charakteristická? Pokud si otevřeme nejtypičtější vzorek vína, bude to Crianza. Obvykle zraje jeden rok na barikových sudech a další rok v lahvi ve vinařství, díky čemuž je toto víno plnější a strukturovanější. Tříslovin se i přes tyto dva roky zrání víno nezbaví, ale ovocnému projevu to dává určitou komplexnost. Osobně u této odrůdy nerozlišuji aroma a chuťový projev, hraje to obojí na stejnou notu. Dominují v něm ostružiny, čerstvě utržené višně, lze nalézt příjemný kořenitý tón, možná s náznakem kávy či hořké čokolády.

Nejlepším vínem z odrůdy Tempranillo, ke kterém jsem se dostal na degustaci španělských vín u společnosti BMC Brno, bylo Bodegas 1564, Vino de la Tierra de Castilla, ročník 2004, vinařství Bodega Sierra Norte z regionu La Mancha. Nebylo to sice čisté jednoodrůdové víno, ale Tempranillo v něm převládalo. Daly se v něm najít všechny typické tóny, spolu s harmonickým projevem dubových sudů. Tenkrát jsem mu podlehl natolik, že jsem nakupoval po krabicích a lahve v pohodě přechutnával ještě deset let po sklizni.

Druhou odrůdu, o které se chci zmínit je Monastrell, který mám spojený s dovolenou naší rodiny u moře v oblasti Mar Menor. Pro nedaleký vinařský region Jumilla je typický, osvědčil se tu jako odolná odrůda právě pro svou schopnost odolávat suchům i mrazům. Vína z ní mají hlubokou rubínovou barvu s fialovými odlesky. Mají nasládlou, ovocnou a trochu sušší chuť se stopou dubových sudů, jsou tělnatá a mají hodně alkoholu, hodí se k delšímu zrání, kdy dochází ke zjemnění tříslovin. V přehledu pěstovaných červených odrůd na španělských vinicích zaujímá čtvrté místo.

Jednou jsem již ochutnávce této odrůdy text věnoval, tentokrát se chci zmínit o dalším z vín z Jumilly, které jsem dostal od syna k narozeninám. Bylo to víno pod názvem Pinodoncel, ročník 2018, z vinařství Bodegas Blada. Opět šlo o cuvée, směs Monastrellu, Syrahu a Petit Verdot, v bohaté chuti s vysokou komplexní aromatickou intenzitou, ve které vynikalo červené ovoce a sladké koření. Dobré, ale bez zapamatovatelného zážitku. Určitě předchozímu vzorku vína 1564 nešlapalo ani na paty.

Do třetice se chci zmínit ještě o odrůdě, na kterou jsem narazil teprve nedávno. Už jste někdy pili víno z odrůdy Mencía? V přehledu je na žebříčku ještě níže než výše zmiňované odrůdy, ale stále na krásném šestém místě. Pěstuje se nejvíce na severozápadě Španělska, vyhlášená je zejména ve vinařském regionu Bierzo. Typické pro ni je, že vyžaduje plodnější půdy. Mencía má velký potenciál dávat kvalitní vína s vyšším obsahem cukrů a menší kyselostí. Vína jsou jemná a ovocně aromatická s vyšším alkoholem. Hrozny této odrůdy se hodí pro výrobu mladších vín, případně vín s kratším zráním v sudu.

Já jsem na víno z odrůdy Mencía narazil teprve před nedávnem v Lidlu. Šlo o víno s označením CEO, z ročníku 2018, od producenta Alma Atlántica. Rubínová barva, čistá čerstvá vůně, v chuti drobet do povidel z třešní a dotyk kořenitosti. Víno bylo pitelné, bez výraznějších tříslovin. Dopíjel jsem shodou okolností před tím ten večer víno z údolí Rhony, odrůdově Grenache a Syrah, a právě ta povidlovost a uhlazenost Mencíi byla ve srovnání s ním více než patrná. Jsem rád, že jsem si zaplnil další slepé místo na mapě dosud nepoznaných odrůd, ale pravidelně na mém degustačním lístku se toto víno vyskytovat nebude. 

Rodan

Les Terrasses z Prioratu

Jedu teď několik dní na španělské vlně. Ne že bych pil tato vína v jednom kuse, ale pár ochutnávek z různých vinařských regionů jsem teď dal. Vedle toho jsem se navíc dostal i k zajímavým textům o této vínu zaslíbené zemi a na Seznamu pak k sérii krátkých dokumentů o vínech a jídlech z Baskicka. Určitě se rád časem ke zmiňovaným námětům vrátím.

Než to uzraje, poohlédnu se s dovolením pár let nazpátek. Zkraje uplynulého desetiletí jsem se zapojil do činnosti sdružení, jehož členové u nás rozvíjejí oblast IT Governance. Spadá tam i audit, takže jsem k tomu měl ze své profese blízko. Každé sdružení kromě vzájemné podpory hledá i způsob, jak si zpříjemňovat společně trávené chvíle. A ISACA to umí parádně. Každoročně byla jedna z jejích akcí zaměřena na vědecké bádání některého z vyhlášených moků. Nejčastěji to byly single malt scotch whisky, ale dostalo se tu a tam i na exkluzivní zahraniční vína…

Utkvěla mi v hlavě ochutnávka vín, kterou pro nás jednou uspořádala společnost Advinum. Určitě znáte, je vyhlášená právě orientací na vůbec ta nejlepší vína, na která jen pomyslíte. Něco už jsem v životě ochutnal, ale tehdy jsem dostal do sklenky poklady, které mě popostrčily v objevování krás vín o velký kus dopředu. A vůbec tím největším zážitkem bylo červené Les Terrasses 2007, Alvaro Palacios, ze španělské oblasti Priorat.

Slyšeli jste o vínech z Prioratu? Na španělské poměry je to velmi malá oblast, která se nachází asi 150 kilometrů jihozápadně od Barcelony. Dostanete se k ní, když po pobřeží dojedete do Tarragony a pak zahnete do vnitrozemí, budete postupně stoupat do vyšších nadmořských výšek do podhůří masivu Montsant.  Právě na drsných skalnatých stráních s břidlicovým podložím byly po staletí kultivovány tarasovité vinice. Dlouhá léta vzkvétaly díky úrodné vulkanické půdě a suchému letnímu podnebí, pak však tato oblast koncem 19. století doplatila na příchod fyloxéry. Postupně se pěstování vinné révy začalo obnovovat až v polovině minulého století, ale moc dobré jméno si místní vinaři nezískali, orientovali se spíše na běžná stolní vína.

Takovým vinařským pionýrem se tu na začátku devadesátých let stal vinař Alvaro Palacios, jehož rodina do té doby hospodařila pouze na vinicích v Rioja Baja. Zakoupil zde v Prioratu několik již zpustlých terasovitých vinic, zkultivoval je při zachování původních odrůd Carignan a Garnacha, k nimž začal přimíchávat mezinárodní odrůdy Cabernet Sauvignon a Syrah. V jeho produkci můžete objevit jak snadno přístupná vína, tak skutečné poklady, které si získaly své obdivovatele i mezi nejvyhlášenějšími hodnotiteli, jako byl například Robert Parker. A znáte to, stačí naznačit a šílenství může vypuknout…

Prohledal jsem svůj degustační šanon a našel poznámky z oné ochutnávky. Víno Les Terrasses bylo složeno z 60 % z Carignanu, 30 % Garnachy a 10 % Cabernetu Sauvignon. Prošlo si zráním na barikových sudech, z nichž 25 % bylo nových. Barva vína ve sklence byla hodně tmavá, až fialová. V chuti byly rozhodně znatelné tmavé třešně, ale i lesní plody, borůvky a ostružiny. Nebylo to však jednoduché ovocné víno, břidlice mu předala tóny drcené žuly, k tomu ho prostředí a odrůdy doplnily o mix čokolády, zpracované kůže, šálku kávy espresso či tabákových lístků. Třísloviny byly hodně měkké, celkově mu dodávaly svůdnost a podmanivost.

Komu by tato střední třída špičkového vína byla málo, Alvaro Palacios míří ještě výš. Na jedinečné vinici produkuje další z vyhlášených vín Finca Dofi. V něm již převládá odrůda Garnacha, která je z menší části doplněna Cabernet Sauvignonem a Syrahem. Úplně nejvýše mezi jeho víny je pak L`Ermita, které se jako první v Prioratu dostalo označení gran vinya classificada, jakýsi ekvivalent Grand Cru. Svůj název víno získalo podle svatyně na vrcholu strmé vinice ve výšce 430 metrů nad mořem, zatímco na úpatí začínají hrozny růst jen někde kolem 300 metrů. Toto víno je vyrobeno stoprocentně pouze z hroznů odrůdy Garnacha.

Zajímá vás na konec ještě „veselá historka z natáčení“? Byl jsem pak nedlouho poté na auditu v Českém telekomunikačním úřadu. Prověřovali jsme tam s kolegyněmi nastavené kontroly, chodili jsme po jednotlivých útvarech, mluvili se spoustou manažerů. Úplně na závěr jsem měl domluvenou schůzku s předsedou úřadu. Už byla zkompletovaná zpráva, identifikovány nedostatky a navržena doporučení. Přišel jsem do ředitelny, byl jsem usazen do sedačky a byla mi nabídnuta káva. Sotva jsem začal prezentovat závěry, upoutal mě na stole poměrně velký chaos různých časopisů a knih. Říkal jsem si, svět telekomunikací si to patrně zaslouží, jenže pak jsem strnul. To vůbec nebyly odborné publikace pro techniky. Všechno se to týkalo vína… 

Audit ten den rozhodně nedostal tolik prostoru, kolik by si byl býval zasloužil. Slovo dalo slovo a dva milovníci vína našli společnou řeč a povídali si o tom, co je oba zajímalo víc, než nastavené kontroly. Pan předseda se navíc právě vrátil z mezinárodní konference v Barceloně. A víte, co tam ochutnával? Jasně… Les Terrasses od Alvaro Palaciose z Prioratu. Moc mu tam tehdy chutnalo.

Rodan

Illuminati Vini

Přiznám se, že mě poslední Rodanův text o nejlepších italských vínech pobavil. Taky se ke mně v posledních dnech dostalo několik hodnocení nejlepších vín renomovaných časopisů či vyhlášených hodnotitelů. Mě pro změnu zaujal Wine Spectator, ve kterém se už poněkolikáté na špici objevil Pinot Noir Dundee Hills Reserve 2017, The Four Graces. Zajímavé na tom je, že tento Pinot je považován za nejlepší mimo Francii, a možná vás překvapí, že je z Oregonu. Ale na text týkající se Nového světa, případně Bottle Shocku, se teprve chystám, tak nebudu předbíhat.

Teď však k vinařství Illuminati a jejich Montepulciano d´Abruzzo, o kterém se zmiňuje Rodan. Ne náhodou jsem ukryl zmínku o tomto vínu jen tak ledabyle mezi řádky, když jsem se svěřoval o zážitcích z ochutnaných vín na přelomu roku. Pozorný čtenář si možná všiml, že to bylo dokonce dvakrát. Rodan každopádně, má ode mě bod. Pravdou je, že jde o mimořádné víno a jistě stojí za to se o něm zmínit.

Ale pěkně všechno popořadě. Jak jsem k němu vlastně přišel? Byl součástí jednoho balíčku renomovaných italských vín od naší kamarádky Petry z Wine of Italy. A jen tak mezi řádky, byl tam i Ciacci Piccolomini d`Aragona, kterého Rodan v žebříčku vybraných italských vín zmiňoval.

Vinařství Illuminati by si zasloužilo krátké představení, takže jak to všechno začalo? Vinařství založil v roce 1890 Nicolo Illuminati na pahorcích mezi městečky Nereto a Controguerra v nadmořské výšce 300 metrů nad mořem, na půli cesty mezi Jaderským mořem a Apeninami. Se stejným nadšením pak vedl vinařství s přispěním celé rodiny jeho vnuk Dino, v současné době celé vinařství převzal syn Dina Stefano. 

Illuminati Vini je právem považováno za jedno z nejlepších vinařství v Abruzzu. Je to především zásluha Stefana, že pozvedl vinařství na nejvyšší možnou kvalitativní úroveň. V současnosti má celkem 110 ha vinic osázených především typickými odrůdami pro tuto oblast, tedy Montepulciano d´Abruzzo, Trebbiano a Passerina. 

Vinařství se u nás pravidelně účastní prestižní přehlídky italských vín Gala del Vino Italiano, kterou pořádá společnost Chovan, která sem tato vína dováží. Mnozí z Vás tuto akci znají a věřím, že někteří z vás byli i zklamáni, že se loni bohužel v oblíbeném formátu nekonala. Nicméně, aby milovníci italských vín o nic nepřišli, uspořádal pan Chovan alespoň prezentaci zajímavých vín, byť bez osobní účasti vinařů, kterým to koronavirus neumožnil. Nemohl jsem na této ochutnávce chybět, a právě tam jsem se s víny vinařství Illuminati setkal poprvé.

Hned na úvod chci říci, že oceněné Montepulciano d´Abruzzo, Illuminati, Ilico Riserva 2017, které se umístilo na předních příčkách hodnocení Wine Enthusiast, jsem možnost ochutnat neměl. Pokud vím, Wine of Italy ho standardně v ČR neprodává. Představuje odrůdu Montepulciano d´Abruzzo v základní podobě, předpokládám, že bude podobné vínu Lumeggio.

Ovšem velkou lahůdkou bylo Zanna Montepulciano d’Abruzzo Colline Teramane DOCG Riserva Illuminati Vini. Oblast Colline Teramane je apelací DOCG od roku 2006. Vinice Zanna se nachází na pravém břehu řeky Tronto, na úbočí ve výši cca 300 m n. m., v těsné blízkosti Jaderského moře. Je to nejlepší vinice vinařství.

Jedná se o jednoodrůdové víno, které se vyrábí jenom v příznivých ročnících. Ruční sběr hroznů je samozřejmostí, stejně jako jejich velmi pečlivá selekce před ohleduplným lisováním. Celý proces kvašení v nerezových tancích je bedlivě monitorován a věnuje se mu mimořádná pozornost. Po ukončení malolaktického kvašení se víno stáčí do velkých sudů ze slovinského dubu, kde zraje 24 – 26 měsíců.

Víno má tmavě rubínovou barvu, která časem přechází až do granátové. Ve vůni jsou patrné ostružiny, můžeme najít též sušené ovoce a květy. Je to víno mimořádného těla, s měkkými tříslovinami a sametovým výrazem. Velmi dobře se hodí k červeným masům, uzrálým sýrům, gorgonzole.

Co říkáš Rodane, uděláš si někdy radost a koupíš si některé z vín od Illuminati? Pokud váháš, tak zkus pro začátek Lumeggio, to je ještě celkem dostupné, to se dá pořídit do tří stovek. Zanna je pak trochu výš, na to potřebuješ stovek minimálně sedm, a absolutními peckami jsou Pieluni Montepulciano d’Abruzzo DOCG Riserva a Lumen Controguerra Rosso D.O.C. Riserva, u toho druhého je 30 % podíl Cabernetu. Na to ale padne stovek minimálně dvanáct. Tak na co si ceníš lásku k Multepulciano d`Abruzzo?

Jarda

Nejlepší italská červená vína roku 2020 podle Wine Enthusiast

Některé texty na našem blogu jsou přímočaré… Ochutnám dobré víno, udělá mi radost, vybudí doprovodné asociace a šup s tím na papír. Jiné vznikají průřezově, zpravidla po delším čase, dávám dokupy různé informace, podněty a vzpomínky. Těžko říct, které z nich mi dělají větší radost, zda ty o zážitku nebo ty analytické. Koneckonců, jako auditor bych měl umět po vyhodnocení informace zpracovat. Abych však nebyl tak teoretický, předvedu vám, jak to vypadá, když se informací zmocní mistr oslích můstků…

Rozpoutal to vlastně Jarda svým článkem o portugalských vínech. Pěkně se četl, což o to, mě tam však upoutala úplně jiná, zastrčená informace. Jarda jen tak mimochodem oznámil, že ochutnal fantastické italské víno Montepulciano d`Abruzzo od Illuminati. A to bylo všechno… Jejda, mě to zajímá, proč o tomto vínu tam toho není víc? Jardo, přimlouvám se, napiš, jak ti chutnalo…

Když už mluvím o Montepulciano d`Abruzzo, tato odrůda z uvedené oblasti patří k mým oblíbeným. Když se k ní někde dostanu, rád si ji koupím a okoštuji. Však jsem tu o tom již několikrát psal, jak se stavuji v oblíbené budějovické vinotéce Hroznovka pro jedno takové pod obchodním názvem Epicuro. Jak jsem o tom dumal, přišlo mi, že bych rád sklenku od Illuminati chtěl ochutnat taky. Vyprovokovalo mě to prohledat zásoby v krabicích. Nebylo tam, taky nemohlo, když jsem se k němu doposud nikde nedostal. Našel jsem tam však jiná Montepulciana, jedno jsem si pro radost hned otevřel.

Takže druhá informace je o vínu, které vyrábí sdružení vinařů Cantina Montelliana z Benátska. Kromě vín typických pro tuto oblast nakládá i s hrozny z vinic položených trochu jižněji, východně od Říma, v oblasti Abruzzo, ze kterých produkuje druhou řadu vín nazvanou Cornaro. A právě z té jsem otevřel lahev Montepulciano d´Abruzzo, DOC, ročník 2019. Mlaďounké bylo, ale příjemně se pilo už v tomto stavu. Řekl bych až moc dobře, přišlo mi až dokonale chlastací… Tmavočervená barva, plné ovocné aroma, kyselinka, dobře vyvážené třísloviny, jemná středně dlouhá dochuť. Čím déle jsem si ho naléval do sklenky, tím bylo harmoničtější a tělnatější.

Kdo má s Montepulciano d´Abruzzo zkušenosti, dá mi určitě zapravdu, že se už setkal s různými reprezentanty těchto vín, a to i z Abruzza. Uvedená odrůda se pěstuje v podstatě všude v Itálii, ale přece jen, nejvyhlášenější vína z ní jsou právě z této oblasti. Já jsem se setkal se dvěma hlavními styly. Ten první se vyznačuje měkkými a přístupnými víny, ten druhý pak bohatšími s množstvím tříslovin… Tentokrát jsem se dostal spíš k tomu prvnímu typu, bez výhrad mi udělalo radost, hezky se pilo a zpříjemnilo večer.

Třetí přilepenou informaci vytáhnu z amerického internetového magazínu Wine Enthusiast. Sleduji ho namátkově jen tak, abych byl v obraze, všechno se číst nedá, jsou dny, kdy od nich dostávám třeba i pět emailů. Tentokrát mě však nadpis článku upoutal okamžitě. Redakce se pustila do stanovení devíti nejlepších italských červených vín loňského roku… Zajímá vás to taky?

Na prvních třech místech bylo Barolo, Brovia Garblét Sué, ročník 2016, pak Terre Siciliane, Franchetti – Passopisciaro, Contrada R Nerello Mascalese, ročník 2018, a poté Brunelo di Montalcino, Ciacci Piccolomini d`Aragona, ročník 2015. Všechna tři vína jsou pro mě hodně nedostupná, jen si tak na základě mých zkušeností přiznám, že se umístila v popředí určitě po právu.

V přední části pelotonu měla své místo následující vína, jako je Barbaresco, Castello di Neive, Albesani Santo Stefano, ročník 2017, pak Vino Nobile di Montepulciano, Dei, ročník 2016, za ním Chianti Classico, Fontodi, ročník 2017 a poté Cipressi (Nizza), Michele Chiarlo, ročník 2017. V případě toho posledního zatím vůbec netuším, jaké si mám pod tímto názvem představit vůně a chutě.

Na krásném osmém místě skončilo právě komentované Montepulciano d`Abruzzo, Illuminati, Ilico Riserva, ročník 2017, a žebříček uvedeného magazínu pak uzavírá Primitivo di Manduria, Lirica, ročník 2017.

Máme s Jardou rádi italská červená. Ochutnáváme je na degustacích i soukromých koštech. Každý mezi nimi máme své favority, byť třeba nepatří mezi ta zde nejlépe hodnocená vína, a přiznejme si i důvod,  kterým je jejich zařazení do nejvyšších cenových kategorií. Je však dobré vědět, co nemáme minout v našem putování a objevování pokladů ve světě vína. A pokud na něco narazíme, co za to bude stát, pochlubíme se. Jardo, co třeba Montepulciano d´Abruzzo, Illuminati, stálo by za to něco o něm napsat, ne?

Rodan

Mé milované Alentejo

Přemýšlel jsem, jakým článkem v novém roce začít. Vyhodnocením nejlepšího vína loňského roku? Nejlepší degustací, na které jsem byl? Nebo nejzajímavější cestou za vínem? Nebo třeba nejlepším dodavatelem vín? Možné by to vše bylo. Mimochodem, když už je řeč o nakupování vína, jak nakupujete víno vy? 

U mě probíhá nákup v zásadě pouze plánovaně. Zúčastním se nějaké degustace, víno ochutnám, ohodnotím, rozmyslím se a teprve poté objednám. Impulzivní nákup je tak téměř vyloučen, protože nakupuji převážně pouze od mých stálých dodavatelů. Nevýhodou tohoto přístupu však může být to, že je obvykle nutné objednat nejméně šest lahví, a pak často také několik dnů čekání, než bude zásilka doručena. Nekupuji totiž víno v supermarketech, ale zase bych to nechtěl odsuzovat. Vím, že Rodan někdy do supermarketu zavítá a vrátí se i odtud se zajímavým úlovkem. Já se spíš při nakupování držím prověřených dodavatelů.

To však neznamená, že občas nedostanu chuť na nějaký spontánní neplánovaný nákup. Udělalo mi proto velkou radost, že jsem nedaleko od našeho domu objevil příjemnou vinotéku. Dlouho jsem ji s despektem přehlížel. Měl jsem totiž za to, že to bude jeden z podniků, kde je k mání stáčené sudové víno (pokud je kvalitní, nic proti němu nemám), u kterého se schází vpravdě vybraná společnost násosků se zarudlými tvářemi a nosy (to už je horší). Opak je pravdou, ta naše vinotéka je velice příjemná a mimo vín z České republiky a různých dalších koutů Evropy se zde dají koupit i portugalská vína. Později jsem zjistil, že je výhradním partnerem společnosti Selected Wines, která do ČR dováží vína z Portugalska. Společnost, která je pro mě zárukou kvality.

O portugalských vínech jsme loni psali a shodli jsme se na tom, že určitě stojí za to je blíže poznat. Takže si představuji cestu z práce, koneckonců takhle to Rodan dělá taky, zastavím se ve zmíněné vinotéce a vyberu si jedno víno na večer. Hned, bez objednávek, bez čekání na to, až přijede kamion z Portugalska. Nějak takhle to proběhlo před vánoci. Postupně jsem ochutnal vína z Alentejo, Douro i Tejo, což jsou z mého pohledu nejvýznamnější, i když zdaleka ne jediné vinařské oblasti v Portugalsku. Pokud bych si měl letošní konec roku spojit s vínem, budou to určitě ta portugalská. Ve stínu tentokrát zůstane fantastické Montepulciano d´Abruzzo od Illuminati, Riesling z Mosely i Etna Rosso a její velice zajímavá odrůda Nerello Mascalese.

Prvním z vinařství, jejichž vína jsem ochutnal, je Monte da Ravasqueira. Nachází se v obci Arraiolos nedaleko Lisabonu, statek je rozložen na rozsáhlé části kraje Alentejo. Vynikající geologické a podnebné podmínky přispívají k výrobě nejlepších vín, která Alentejo muže nabídnout. Vinařství investovalo nejenom do výsadby vinné révy, ale také do moderních vinařských a meteorologických zařízení. Kromě výroby kvalitních vín se rovnež zaměřuje i na výrobu korku, olivového oleje a medu. Monte da Ravasqueira Reserva Da Familia, Tinto, 2017 má sytou červenou barvu, elegantní a komplexní aroma s tóny černého ovoce, hub, koření a citrusu. V chuti odhaluje stejný profil elegance s velmi jemnými taniny a dlouhým závěrem. Doplňují minerální tony s náznaky sudu, hořké čokolády, lékořice a květin. Prostě skvělé.

Druhým vinařstvím, jehož vína jsem ochutnal, je Quinta da Pacheca. Je jedním z nejznámějších vinařství oblasti Douro a zároveň jedním z prvních, které své lahve označovalo vlastní značkou. Pacheca Colheita Tinto, 2018, Douro DOC je ostatně zajímavé už kupáží odrůd. Skládá se z odrůd Touriga Nacional, Tinta Roriz, Touriga Francesa, Tinta Barroca, které patří k nejvyhlášenějším portugalským odrůdám. Víno má intenzivní červenou barvu, bohatou vůni plnou květinových tónů, tóny černého ovoce a koření, následuje nádech čokolády a dubu. V ústech je husté, strukturované a složité. V chuti lze nalézt zralé červené ovoce a koření. Závěr má pěknou délku a střední až vysokou persistenci.

Tak co říkáte, navnadil jsem vás na Portugalsko? Už se těším, až se zase zastavím při cestě z práce vybrat si nějakou dobrou láhev na večer.

Jarda