Zklamání

Tak jaké to tam bylo? Protancoval jsi noc až do rána? Takové otázky mi přilétly whatsappkou od kamarádky ledva jsem opustil místo konání konference. Co jí mám odpovědět? Sám jsem to ještě neměl v hlavě srovnané… Tance jsem si vlastně užil dostatečně, bylo to docela fajn. Až na pro mě závěrečný, pomalý hudební kousek. Využil jsem pánské volenky, vybral si hezkou tanečnici, a ačkoliv se snažil zaujmout, dostal jsem košem… Takže vlastně se mi to moje štěstíčko onen večer rozsypalo na kousky a přišlo zklamání.

Ty máš vlastně vždycky velká očekávání, pokračovala po síti kamarádka. Pak se nediv, že se nenaplní a jsi zklamaný… Zkus se taky někdy zamyslet nad tím, co chce druhá strana. Pak to třeba dopadne líp, uvidíš. Přiznám se, že na nepříjemné poznámky moc nedám, zpravidla se vždy zachovám podle svého. Ale tentokrát se mi to stále vrací, musím se nad jejími větami zamyslet. Nejraději bych se hlasitě ozval. Copak má někdo jiné tužby než se večer příjemně pobavit, zatancovat si a dát si pár sklenek dobrého vína?

Mlaskání nad volebním výsledkem

Sotva jsem v pátek v podvečer odvolil, stavil jsem se kousek od naší volební místnosti v oblíbené vinotéce. Ještě ve dveřích se mi vybavilo, že kdysi dávno byly doby, kdy se ve volební dny nesměl podávat alkohol. Zaplať pánbůh, už to máme aspoň v tomhle jinak. Koneckonců ani jsem neměl v úmyslu něco vypít hned tady a teď, měl jsem jen chuť si udělat radost v případě, pokud druhý den volby dobře dopadnou a mnou preferovaná strana uspěje. Vím, že to je jen takový adrenalin pro dospělé, ale přece jen sněmovní volby dokážou pořádně ovlivnit náš život.

Co vybrat? Co se hodí pro tuto příležitost? Francie, Itálie, Španělsko? Čím zapít vítěznou volbu? No hezký výběr tu mají… Ale přece jen, jsou to české volby, měl bych se podívat do nabídky tuzemských vín… Jak jsem tak kroužil kolem moravských regálů, čím dál víc mě přitahovala nabídka vín z Velkých Bílovic. Konečně něco, co mám rád. Malý vinař Mádl… Už jsem tu před časem smekal pomyslný klobouk před uměním Františka Mádla a jeho ženy Hany, či pokračovatele rodu, jejich syna Davida. Rád se k Mádlovic vínům vracím, obdivuji bílé Sauvignony, růžové Frankovky nebo povedená červená cuvée.

Pohádka o víně ze zámku

Mám rád pohádkové příběhy. Kdo by ostatně neměl, byť se patrně mezi sebou neshodneme, které nás berou nejvíc.  U mě to možná ani nebude tak klasika od Němcové či Erbena, kterou jsem v dětství čítával na prázdninách u babičky. Berou mě takové ty naoko reálné historky, ve kterých je však možné všechno. Trocha snového tajemna, trocha netradičního vysvětlení na oko naprosto normálního děje. Takže se dnes do jedné takové pustím.

Letošní léto jsem pracovně trávil v Děčíně. Pár dní u lesáků v městských lesech, pár dní mezi úžasnými zvířaty a milými lidmi v místní zoologické zahradě, a nakonec i pár dní na děčínském zámku. Právě zde jsem podlehl kouzelné atmosféře balancující na pomezí současnosti a odkazu historie.

Před třiceti lety opustili zámek vojáci sovětské armády. Dokážete si asi představit, v jakém stavu to tu zůstalo, když se zámecké prostory přeměnily na ubikace žoldáků, světnice politické výchovy či sklady zbraní. Díky několika vizionářům, kteří milovali památky a odkaz minulosti, se to tu postupně změnilo opět do podoby, kdy se sem hrnou zástupy natěšených návštěvníků a odchází spojeni.

Konečně sklizeň zralých hroznů

Někteří z vás mě letos na tomto blogu zpovzdálí sledovali, jak se pinožím na mé zahradní vinici nad zříceninou hradu Buben. Od prvních pokusů s novým střihem Simonit & Sirch, přes zelené práce a pučení révy, až po dozrávání v poměrně chladném létě. Pochopitelně vše to bylo spojené s očekáváním, aby mi hrozny zesládly na potřebnou úroveň a došlo k tomu dřív, než je za mě sklidí ptáci, vosy a sršáni. A kupodivu vyšlo to.

Využil jsem uplynulého víkendu, kdy se slunce naposledy postaralo o záchvěvy babího léta. Pro úplnost něco málo už jsem sklidil začátkem září, kdy jsem trhal rané odrůdy. Voňavý Solaris a část úrody červené marmeládově podmanivé Boskop Glory je už v demižonech. Letos mi to bublá v kanceláři mé poradenské firmy, což je sice opojné, ale raději všechna jednání řeším u klientů, abych si nekazil jméno odérem vinného sklepa.

Takže teď došlo na zbytek. S obavou jsem po příjezdu proběhl zasíťovanou vinici. Po měsíci všechno, jak má být. Odolala náletům ptáků, jen tu a tam se předčasně postaraly o laty, které prolézaly přes oka sítí. Zobal jsem teď i já kuličky vína jednotlivých odrůd, abych si potvrdil, že je správný čas. Možná vás napadá, že to není to pravé, ale zatím jsem k něčemu takovému, jako je refraktometr na cukr, nedospěl. No co, prsty se začaly lepit od sladké šťávy a ty největší bobule měly cukru na rozdávání. Možná některé hrozny by si ještě mohly pár dní počkat, ale sotva jsem se jich dotkl, začaly i z nich některé kuličky padat na zem. Hurá, jde se na to.

Svatováclavské bílé poznámky

Zmínil jsem se, že letošní vinobraní na Svatováclavské vinici se neslo v minimalistickém duchu. Pět stánků u Villy Richter, pět u horního vstupu do areálu… Dalo by se zjednodušeně říct, pár skleniček při úžasném pohledu na stověžatou Prahu a může se jít domů. To bych to však nesměl pojmout jako neřízenou degustaci, což představuje od každé vystavené lahvinky degustační košt. Cože? Vždyť to je jen jednoduchá násobilka…

Mile mě překvapilo Vinařství Velké Bílovice. Už jsem tu napsal řadu textů o vínech z této největší vinařské obce na Moravě, ale na zmíněné vinařství jsem ještě nenarazil. Upoutal mě hned první vzorek Ryzlink rýnský, sur lie, ročník 2019. Z ležení na kvasnicích si odnesl plné zakulacené tělo, nemohu mu však upřít odrůdovost po lipovém květu a medových tónech. Hned na úvod první pochvala. Poté však přišlo ještě větší překvapení v podobě Chardonnay, ročník 2017. Mohutné víno jakoby ani nepatřilo na Moravu. Přitom v nerezu, ve vinařství mají i bílá v dubových sudech, ale toto tímto zráním neprošlo. Pochvala hned dvojnásobná.

S chutí jsem si nechal nalít Sylvánské zelené, ročník 2018. Třetím rokem ho při mých návštěvách u vinařů vyhledávám, a i tentokrát jsem byl nadmíru spokojený. To, co jsem od tohoto vína očekával, jsem ve skleničce našel. Povedlo se, moravský šohaj, svalnatý, lehce upocený, bez zbytečné vůně, zkrátka plná ústa poctivého vína.