Těsně před dalším lockdownem

Každodenní čísla o počtu lidí, co u nás právě teď lapnul koronáč, opět vypadají hrůznostrašně. Politici z obou břehů povolební barikády se nakrásno dušují, že žádný nový lockdown už znovu nepřipustí. No, můžeme tomu říkat, jak chceme, ale firmy stejně vyhlásí homeoffice a hospody buď zavře hygiena, nebo to zabalí sami hostinští, protože jim tam nikdo nebude chodit. A do toho všeho letošní advent a vánoční svátky…

Měl jsem teď jeden takový milý podvečer u sklenky vína, kdy jsem si uvědomil, že už asi něco není v pořádku. Prožíváte to určitě podobně mnozí z vás, ale řekl jsem si, napíšeš o tom… Třeba to už ani příště nezažiji, nebo naopak budu na ty doby covidového šílenství jednou vzpomínat a vyprávět o tom vnoučatům. Jak rád bych od nich slyšel otázku. A dědo řekni mi, co to byl koronavirus?

Přednášel jsem v centru Prahy v jedné firmě. Celodenní seminář, osm vyučovacích hodin povídání a povídání. Stále ve střehu, jak říká jeden uznávaný herec. Sotva to skončilo, veškerý nashromážděný adrenalin ve mně málem vybuchl. Kam s ním? Musím se ho nějak rychle zbavit, Vylezl jsem na ulici a hledal místo, kam si na chvilku sednu. Sláva, kousek odtud zastrčená vinotéka. Okamžité rozhodnutí, jdu na skleničku…

Víno v Brně

Koncem srpna jsem tu psal o mé návštěvě děčínského Domu vína a o ochutnávce zajímavých vín do skleničky… Tehdy to bylo o vínech z bag in boxů, která mě překvapila svou úrovní. Něco jsem vám však přece jen tehdy zůstal dlužen. Zmínil jsem se, že jsem dal na doporučení vinárníka a odvážel si domů pár lahví, co prostě nelze jen tak minout. A pak už ani zmínka o tom, jak to dopadlo…

Mezi doporučenými víny bylo jedno z vinařství Bukovský z Kobylí. Nikdy před tím jsem o jméně tohoto vinařství neslyšel, ale poté, co jsem dostal tip na jejich úžasná cuvéečka, nešlo jinak. Přece jen jsem nechtěl, aby se mi zařadilo mezi takové ty colombovská vinařství, o kterých každý mluví, ale nikdo je nikdy neviděl.

Volba tehdy padla na kupáž Veltlínského zeleného a Sauvignonu, pozdní sběr, ročník 2019, polosuché. Mile mě po ochutnání překvapilo, jak se obě odrůdy harmonicky doplňovaly. Určitě tam bylo něco z podmanivých tónů broskviček a bezinky, současně i květinky a mandličky. Jejda ty zdrobněliny… Všechno sladěné do hladka s vybalancovanými cukry a kyselinkou. Tak úspěch hned na poprvé a předsevzetí, že se musím někdy vypravit na přechutnání dalšího sortimentu vinařství.

Vína na brněnském náměstí Svobody

Svatomartinské slavení vín z letošní sklizně již odeznívá, to však vůbec neznamená, že jsou všechna mladá vína vypita. Určitě se můžeme těšit na jaro, až se začnou lahvovat vyzrálá bílá vína a po pár měsících snad i první červená… Ale do té doby zbývá ještě spousta dobrých mlaďochů. A tak jsem i já v rámci pracovních závazků v Brně vyrazil degustovat pět dní po termínu, co nám moravští vinaři letos připravili.

Věděl jsem kam, ve zprávách jsem zaslechl o velkém koštování na náměstí Svobody, údajně až 100 vzorků svatomartinských vín… Tak buď jsou Brňáci velcí kabrňáci, nebo to bylo jako obyčejně novinářsky nadsazené. Z dvaceti stánků tu bylo s vínem jen asi šest, zbytek pochutiny a pár stánků se zbožím patřícím typicky na předvánoční trhy, co úspěšně vytahuje peníze z našich peněženek.

Pustím se do vyprávění. Na první víno z ročníku 2021 jsem narazil u stánku čejkovického vinařství Kamila Michny. Jezdím do této podmanivé obce z velkopavlovické vinařské oblasti přes dvacet let, a přestože vinařství produkuje svá vína již od roku 2003, dosud jsem na ně nenarazil. Své vinice v Čejkovicích postupně rozšiřují, nyní jich mají přes osm hektarů. Tak pojďme koštovat… První vzorek v mé skleničce byl Irsai Oliver. Typická raná odrůda, úžasně voňavé víno, zbytkový cukr kolem pěti, kyselinka na sedmi gramech. Hned první vzorek mi potvrdil, že jsem se dnešní večer rozhodl strávit dobře.

Mladá vína

Někdy se to povede a mohu si poskládat priority tak, že 11. listopadu v 11 hodin a 11 minut otevírám dveře vinotéky a stavím se do řady, abych ochutnal první vzorek svatomartinského vína. Mladého vína z letošní sklizně, co sotva probublalo, usadilo se a je připravené potěšit. Nechci se pouštět do planých diskusí, co se vedou mezi ortodoxními zastánci klasické výroby vín, která si na svůj den klidně nějaký ten rok počkají, a těch druhých, co vidí i tu krásu mládí, dokážou vínu nadbíhat, nechávají se jím pokoušet, flirtují s ním a tuze rádi podléhají…

Jasně, že i to má svá pravidla. Pro mladá vína jsou voleny vybrané odrůdy, ani ne proto, že se jich produkují taková množství, že je každý vinař rád, když se svého vína ze sklepa rychle zbaví. Je to spíš přizpůsobeno tomu, aby víno z nich rychle vyzrálo, přitom si ponechalo kouzelný aromatický projev a dostalo se do sklenek co možná nejdříve. Však tento sprint na krátkou trať má i své nevýhody, víno dlouho nevydrží, musíte ho brzo vypít. A to je možná i dobře, pak pochopitelně dostávají šanci prosadit se i ta poctivě vyrobená vína ze všech ostatních odrůd z celého světa, co dostala šanci nic neuspěchat.

Možná vás napadá, a nešlo by to přijít s mlaďounkými víny ještě dříve? No, jak se to vezme. Mohu tu klidně pustit něco zkušeností ze svého sklepa… Stojí tu kousek vedle mě v kanceláři tři demižony letošního vína z mé malé zahradní vinice. V podstatě víno bylo prokvašeno na etapy už během října. Poté, co ráno dorazím a než se pustím do auditů, občas podlehnu a přechutnávám. Tak centimetr na dně sklenky, abych si svůj úsudek vůči klientům příliš neovlivnil. Pokaždé z toho mám jiný pocit. Někdy mě okouzlí primární aromatika, jindy se otřepu z vyšších kyselin, pak z toho zase lezou nedočkavé oxidativní tóny. Každopádně mně mé víno chutná, ale mezi lidi bych ho ještě nepustil. Takže asi tak. Víno má svůj čas, možná by se dalo o pár dnech před termínem mluvit, ale proč neoslavit svátek spolu se svatým Martinem?

Povídání s Guillaume Bousquetem o novinkách z vinařství

Cosi mě navádí, abych si prozkoušel vaši paměť. Vzpomene si ještě někdo, kdo vyhrál v námi vyprovokovaném souboji Malbeců, o kterém tu psal Jarda ve svém úvodním textu o Galadegustaci Kupmeto? No jasně, bylo to argentinské vinařství Domaine Bousquet. Tak se teď k němu vrátím a v podstatě tak symbolicky vzpomínání na úžasný podvečer na Novoměstské radnici uzavřu.

Nebylo to totiž poprvé, co jsme na ona nezapomenutelná argentinská vína narazili. Celkem náhodně, spíš jen tak s chutí objevovat zámořské Malbecy, jsme se v červnu 2019 s Jardou dostali na ochutnávku vín Domaine Bousquet v pražské Šenkovně. Byl to fantastický zážitek, jedno víno lepší než druhé, však jich taky pár krabic poté připutovalo na naši adresu, abychom si jich pořádně užili. Copak se dá Malbecu v rezervě, co dostala skvělých 91 bodů od Jamese Sucklinga, odolat?

Tenkrát nás zaujala nejen vína, ale i skvělá prezentace Guillaume Bousqueta, pochopitelně i s neméně dobrým překladem od Martina Kozáka, který to všechno dal dohromady. Guillaume už podle jména patří do rodiny vlastnící ono argentinské vinařství. Po studiu marketingu se nyní věnuje odbytu jejich vín v Evropě. A to mu jde velmi dobře, okamžitě po setkání s ním máte pocit, že je člověkem, kterého důvěrně znáte, můžete s ním probrat cokoliv, co se jejich vín týká, a to, co nabízí, vám podá s takovým zápalem, že máte pocit, že od něho nemůžete bez koštu odejít, protože jinak byste o moc přišli.