Koštýřoviny na prahu roku 2022

 Mnozí z nás si nyní na startu nového roku dávají svá individuální předsevzetí, čeho by chtěli dosáhnout, aby byli ve svém životě spokojenější, úspěšnější a snad i šťastnější. Mnohdy nám to dlouho nevydrží. Přestaneme se snažit toho dosáhnout dřív, než se nám ambiciózní cíl přiblíží alespoň na dohled. Co s tím? Záleží tedy na nás. Buď sami sobě nevěříme a už nějak počítáme s tím, že nám naše předsevzetí nevyjde, nebo zkrátka přemůžeme svou slabost, lenost či pohodlnost, něco v sobě zlomíme, naše snažení nevzdáme a dokážeme si splnit své sny.

Mezi má předsevzetí do nového roku 2022 jsem opět pochopitelně zařadil touhu objevovat ta nejlepších vína u nás, ve starém i novém světě… A nejenom vyhledávat ochutnávky zajímavých vinařů, navštěvovat vinotéky a vinné sklípky plné zajímavých vinných lahví, taky si o tom dělat pilně poznámky a zpracovávat texty na náš blog. Jinak řečeno mezi má předsevzetí se dostalo i letos nevzdat to a dál pokračovat v publikování Koštýřovin. I když je fakt, že někdy je to boj, aby se nový text dostal na první místo mých priorit. 

Pokud však vidím, že si naše články nepíšeme s Jardou jen sami pro sebe, že každý text čte spolu s námi dalších pár desítek milovníků vína, stojí za to pokračovat… A když vám pak někdo řekne, že se tuhle do blogu začetl a moc se mu naše vyprávění líbilo, myslím, že to nepíšeme zbytečně. Jen tak pro úplnost… Za loňský rok jsme vydali 118 samostatných textů, které si přečetlo 2634 čtenářů. Přál bych si snad i víc, ale i tak je to pro mě naplněný sen a rád budu dělat všechno pro to, abych ty, co si na nás zvykli, nezklamal.

Tak trochu jiný tádžický sklípek

Je tu opět poslední letošní den, chystám si pro sebe vína na silvestrovský večer a zvažuji, na jaké téma by bylo nejlepší se v našem blogu s rokem 2021 rozloučit. Vybavuje se mi, že jsem tu přesně loni vyprávěl o dobrodružství, které jsem před pár lety zažil, když jsem letadlem pašoval vinný rmut z dalekého tádžického Dušanbe do Prahy. Hezké vzpomínky mě vracejí zpět do vinného ráje na jižních svazích třítisícových vrcholů Fanských hor na dohled obklopujících hlavní město Tádžikistánu. 

Poštěstilo se mi, že mě při pracovní misi na tádžickém ministerstvu financí vytáhli místní auditoři na víkendový výlet kousek za město právě do zmiňovaných hor. Navštívili jsme historickou pevnost Hissor, vyjeli autem křivolakými silničkami na vrcholky hor až na místo, kde si přes dvacet let vládnoucí tádžický prezident Emómalí-ji Rahmón nechal postavit své letní sídlo neboli „daču“, jakýsi mramorem obložený palác… Hezké zážitky, což o to, ale stále to nebyl hlavní cíl našeho výletu.

Pro mě, milovníka vína to byla pochopitelně návštěva místního vinohradu Nodži, táhnoucího se pro mě až téměř neuvěřitelně v nadmořské výšce kolem dvou a půl tisíce metrů nad mořem. Zkrátka zázrak subtropů… A věřte nevěřte, takhle obalené keře vinné révy jsem nikdy před tím a ani potom neviděl. Jejich sklizeň právě vrcholila. No a když už jsem byl hostem ministerstva financí, nebylo pro mé průvodce až zas tak těžké připravit takové soukromé vinobraní. 

Zdobení stromečku

Tak už to máme opět za sebou. Letošní Štědrý večer se nezadržitelně odsunul do vzpomínek, chvilku ještě budeme ukazovat pár fotografií a předvádět dárky od svých bližních. Za bujarého veselí pak ukončíme druhý covidový rok s nadějí, že se dočkáme alespoň trochu normálního života. Chceme se přece potkávat s rodinami, přáteli nebo třeba s lidmi, kteří jsou ze stejného těsta jako my v tom, že dokážou trávit večery se sklenkou dobrého vína na některé z řízených degustací.

Ještě chvilku na vánoční notu… Nevím, jak to máte u vás, v naší rodině pro mě a mé sestry zdobil vánoční stromeček výhradně náš táta. My děti jsme do obývacího pokoje nesměli, o to větší překvapení pak bylo, když Ježíšek zazvonil na zvoneček, otevřely se dveře, stromek zářil hořícími svíčkami a prskavkami a pod ním ležela kupa dárků. Rodiče se zkrátka uměli postarat o to správné vánoční kouzlo…

Tuto tradici jsem si přenesl i do mé rodiny, i když už jsou děti dávno dospělé, držíme to stále stejně. Od bohatě prostřeného stolu, o což se dokáže Dana postarat na výtečnou, se zvedáme až tehdy, když zazvoní cinkot zvonku. Teprve poté Týna uvidí nazdobený a rozsvícený stromek, pod kterým leží dárky od Ježíška. A to je vlastně můj každoroční štědrodenní úkol. Dopoledne dát zakoupenou jedličku do stojanu, rozvěšet na něj léty nashromážděné kouličky, zvonečky, figurky, provázat větve stříbrnými řetězy a posypat lamelami. Ještě mi to jde…

Vánoční večírky

V předvánočním shonu se většinou odehrává nejvíce večírků. Jakoby nebylo už tak dost práce s uzavíráním konce roku a doháněním všeho, co jsme nestihli. Nestíhají téměř všichni, nejinak je tomu i u sommeliérů, vinařů i dovozců, koneckonců ti, kdo jsou členy našeho klubu, to potvrzují. Organizují jeden večírek za druhým, obvykle pro všelijaké firemní klienty. I ke mně dorazilo několik pozvánek na předvánoční setkání s vínem.

Jednu, která s ohledem na hosta předznamenávala velkou pohodu a profesionalitu, jsem s radostí přijal. Bylo to setkání s Michalem Šetkou a jeho oblíbenými víny z portfolia Advivum. Večer byl moc povedený, všechna vína byla skvostná. Velice zdařile sestavený degustační list doprovázely Michalovy zkušenosti a historky, které asi nikdy nezažijeme. Ale psát o tom, co všechno Michal zažil, nechci. Tahle komnata zůstane zavřená.

Vánoční přání z Vitisbergu

Za pár dnů tu máme Štědrý den, setkáváme se s blízkými a děláme si navzájem radost. Někdo dává dárky, někdo si připije sklenkou vína, někdo potěší třeba jen tak pozdravem. A tak to má být. Pokud jsme s někým prožili chvíle pohody, proč si na něho nevzpomenout právě v těchto dnech.

Mezi spřátelené vinaře už pár let patří i Ondra Konečný z čejkovického vinařství Vitisberg. Potkáváme se po celou dobu, co jezdíme s Danou a přáteli do Nového Poddvorova, a že je to už pěkných pár let… Nedivte se, že se mu podařilo u mě vytvořit určitou závislost na dobrých vínech. Nejenže z otevřených sklepů, ale i během roku od něho vozím krabice s víny a všem je doporučuji. Stojí za to.

Těsně před loňskými vánočními svátky jsem na stránkách našeho blogu Ondru vyzpovídal, jak prožil těžký covidový rok 2020. Možná si vzpomenete. Netušil jsem, že se po roce zas tak moc nezmění. Zkusím tedy tak trochu na naše povídání navázat a třeba zazní i něco více pozitivního, co nám milovníkům vína udělá radost.