Výroční slepice

Proplétám se množstvím různých tabulek, grafů a textů, které jsme za loňský rok při naší práci vyplodili. Naším úkolem je podat souhrnnou výroční zprávu o tom, co jsme auditovali a s jakými výsledky. Tak vlastně alespoň u nás vypadá začátek nového auditního období. Napadlo mě to udělat podobně i s vínem, sestavit takovou výroční auditní zprávu. No dobře, teď však vážně. Zpráva to nebude, ale mohlo by to být ohlédnutí za nejzajímavějšími kousky, které jsem mohl ochutnat.

Nakonec před Vánoci jsem sliboval, že jakmile proběhne slepá degustace pro mé přátele, budu o ní referovat. Nechtěl jsem dopředu prozradit, co že se to bude ochutnávat. Tak jdeme na to, představím Vám vína, která mě baví a současně vína mimořádná, která jsem loni ochutnal. Bude to taková výroční slepice.

O korkových špuntech

Psaní našich textů na blog provází chuť se podělit o zážitky, k tomu je třeba přidat nějaký ten volný čas a především musí přijít ta správná inspirace. Někdy nestačím ani zachytit vše, co se na mě od vinařů a z wineshopů valí, zajímavé poznámky z degustací se kupí v rohu stolu a paměťová stopa v mé mysli zpravidla pomalu ztrácí na kvalitě. Jindy se zase dlouho nic neděje, teda alespoň nic, co by stálo za řeč, co by překvapilo a zaujalo. Pak se taky někdy snažíme využít známostí, vyzpovídat osobnosti ze světa vína, věnujeme se tomu, vymýšlíme otázky a z druhé strany odpovědi nepřicházejí a nepřicházejí…

Když mě dlouho nové podněty zvenčí míjely, nezbylo nic jiného než zapátrat hlouběji v mém archivu, vytáhnout nějakou tu zajímavost, o které by stálo za to napsat pár vět. Nemám tam nic, o čem bych nevěděl, spíš tam jsou lahve, které už delší dobu odkládám. Díky tomu tak během omezených společenských styků v pandemické době nastala šance občas ochutnat něco, co v normálních časech spolehlivě překryjí novinky.

Charakteristickým rysem mých ochutnávek vín v poslední době se staly starší ročníky uvedené na vinětách. Jsem natolik rozumný, že odkládám většinou červená vína, která by přece jen měla vydržet více než ta bílá. Současně těm letitějším lahvím dopřávám vyšší komfort, udržuji je v chladničce při doporučené teplotě, pěkně naležato, aby byl zvlčený korek. Ač o ně pečuji, ne vždy se mi za to odvděčí. Někdy je to zkrátka sázka do loterie, zda víno bude právě v takové kondici, jako bylo tehdy, když jsem si ho kupoval. 

Novoroční otázky pro vinaře Tondu Blažka

Sotva jsme se za všeobecného veselí rozloučili se starým rokem a přiťukli si na ten nový, už v tom zase lítáme. Od rána do večera jsme zaplaveni každodenními úkoly, když pak večer vyšetříme trochu času, abychom si sedli ke sklence, tak nás dost často přemůže únava. S tím se však musí bojovat. Já volím cestu povídání s oblíbenými vinaři, to mě zpravidla dokáže naladit natolik, aby se mi vrátily myšlenky na jejich výtečná vína.  Tak vás dneska vezmu s sebou, chcete?

Není to tak dávno, když jsem se na našem blogu zmiňoval o vinařství Antonína Blažka. Dolní Bojanovice je jednak překrásná vinařská obec se spoustou šikovných vinařů, jednak místo, na kterém se letos příroda vyřádila. Sotva týden poté, co jsme navštívili otevřené sklepy v Novém Poddvorově je postihlo krupobití a následně se tu přehnalo tornádo. Pohodový vinař pan Antonín se ženou Ditou se s námi ještě bezstarostně bavili a dávali ochutnávat svá vína, aby se pak musel vzápětí hrabat z nejhoršího…

Vznešený Regent k vašim službám…

Táhnu za sebou ještě několik restů z loňského roku. Teda nic důležitého, určitě by si toho asi málokdo všimnul, ale já to mám v hlavě a nedaří se mi na to zapomenout. Jedním z vín, se kterým jsem se loni setkal, byl Regent. Teda, už jsem ho několikrát popíjel i dříve, ale teprve tentokrát mi zkřížil cestu natolik, že se k němu budu vracet.

Takže popořádku… V dobách před koronavirovým tsunami jsem si jezdil pro vína do Saska. Ani ne kvůli tomu, že by byla tato oblast pupkem vinařského světa, ale spíš proto, že jsem se zde dostal na německý trh s víny. Spíš jde zde zpravidla o mainstreamovou nabídku, ale jak jinak ochutnat, co se zde dostává do skleniček nejčastěji?

Kromě úžasných Rieslingů a v červeném víně převládajících Dornfelderů zpravidla vždy končí v mém nákupním košíku nějaká zvláštnůstka, na kterou běžně u nás nenarazím. Už jsem tu psal například o Franken Weingalerie, která je takovou zajímavou přehlídkou německých vín. Odrůdy jako Bacchus, Domina nebo Elbling nejsou právě pro naše končiny typickými.

Koštýřoviny na prahu roku 2022

 Mnozí z nás si nyní na startu nového roku dávají svá individuální předsevzetí, čeho by chtěli dosáhnout, aby byli ve svém životě spokojenější, úspěšnější a snad i šťastnější. Mnohdy nám to dlouho nevydrží. Přestaneme se snažit toho dosáhnout dřív, než se nám ambiciózní cíl přiblíží alespoň na dohled. Co s tím? Záleží tedy na nás. Buď sami sobě nevěříme a už nějak počítáme s tím, že nám naše předsevzetí nevyjde, nebo zkrátka přemůžeme svou slabost, lenost či pohodlnost, něco v sobě zlomíme, naše snažení nevzdáme a dokážeme si splnit své sny.

Mezi má předsevzetí do nového roku 2022 jsem opět pochopitelně zařadil touhu objevovat ta nejlepších vína u nás, ve starém i novém světě… A nejenom vyhledávat ochutnávky zajímavých vinařů, navštěvovat vinotéky a vinné sklípky plné zajímavých vinných lahví, taky si o tom dělat pilně poznámky a zpracovávat texty na náš blog. Jinak řečeno mezi má předsevzetí se dostalo i letos nevzdat to a dál pokračovat v publikování Koštýřovin. I když je fakt, že někdy je to boj, aby se nový text dostal na první místo mých priorit. 

Pokud však vidím, že si naše články nepíšeme s Jardou jen sami pro sebe, že každý text čte spolu s námi dalších pár desítek milovníků vína, stojí za to pokračovat… A když vám pak někdo řekne, že se tuhle do blogu začetl a moc se mu naše vyprávění líbilo, myslím, že to nepíšeme zbytečně. Jen tak pro úplnost… Za loňský rok jsme vydali 118 samostatných textů, které si přečetlo 2634 čtenářů. Přál bych si snad i víc, ale i tak je to pro mě naplněný sen a rád budu dělat všechno pro to, abych ty, co si na nás zvykli, nezklamal.