Psaní našich textů na blog provází chuť se podělit o zážitky, k tomu je třeba přidat nějaký ten volný čas a především musí přijít ta správná inspirace. Někdy nestačím ani zachytit vše, co se na mě od vinařů a z wineshopů valí, zajímavé poznámky z degustací se kupí v rohu stolu a paměťová stopa v mé mysli zpravidla pomalu ztrácí na kvalitě. Jindy se zase dlouho nic neděje, teda alespoň nic, co by stálo za řeč, co by překvapilo a zaujalo. Pak se taky někdy snažíme využít známostí, vyzpovídat osobnosti ze světa vína, věnujeme se tomu, vymýšlíme otázky a z druhé strany odpovědi nepřicházejí a nepřicházejí…
Když mě dlouho nové podněty zvenčí míjely, nezbylo nic jiného než zapátrat hlouběji v mém archivu, vytáhnout nějakou tu zajímavost, o které by stálo za to napsat pár vět. Nemám tam nic, o čem bych nevěděl, spíš tam jsou lahve, které už delší dobu odkládám. Díky tomu tak během omezených společenských styků v pandemické době nastala šance občas ochutnat něco, co v normálních časech spolehlivě překryjí novinky.
Charakteristickým rysem mých ochutnávek vín v poslední době se staly starší ročníky uvedené na vinětách. Jsem natolik rozumný, že odkládám většinou červená vína, která by přece jen měla vydržet více než ta bílá. Současně těm letitějším lahvím dopřávám vyšší komfort, udržuji je v chladničce při doporučené teplotě, pěkně naležato, aby byl zvlčený korek. Ač o ně pečuji, ne vždy se mi za to odvděčí. Někdy je to zkrátka sázka do loterie, zda víno bude právě v takové kondici, jako bylo tehdy, když jsem si ho kupoval.
Možná v tom byla smůla, není přece možné, abych několik večerů po sobě narazil na lahve, které doplatily na nekvalitní korkový špunt. Každé víno s tím bojovalo po svém, ale nedá se říct, že bych to chtěl zažívat pravidelně. Tak pojďme na to. Prvním vínem z trojice, o které bych se tu chtěl zmínit, mělo korkovou vadu.
Určitě jste se s tím taky setkali, otevřete lahev, přivoníte k zátce a je to tam. Proboha, to víno má korek… Kdo neví, o čem mluvím, může namítnout, vždyť skoro každé víno je uzavřeno korkem. Mluvím však o vadě, kterou může způsobit právě použití přírodního korku. Jak to poznáte? Vada se projevuje většinou výraznou vůní plísně, což poznamenává pochopitelně i následnou chuť. Ve víně identifikujete ztuchlinu, pachuť připomínající klec s křečky, či staré špinavé ponožky… Může za to jednak houbová choroba, kterou může být vlastní korková zátka již napadena a pak taky chemická sloučenina TCA, která se do vína může dostat jak z plísně, tak už z výroby.
Obecně tato vada postihuje několik procent celkové světové produkce. Z vína s korkovou vadou se neotrávíte, ale je prakticky nepitelné. Nezbude vám nic jiného než víno vinaři vrátit. To se snadno řekne, ale u archivních vín vám zůstanou jen oči pro pláč.
Já na to bohužel narazil u mého oblíbeného Cuvée Red z vinařství Kolby. Je tomu možná už deset let, co jejich vína pravidelně vyhledávám, a právě zmíněnou kupáž Cabernetu Sauvignon ve výběru z hroznů a Modrého Portugalu v jakostce, ve které nenajdete ani výrazné třísloviny, ani nepříjemné bylinné tóny, kupuji po celou dobu po krabicích. Vždy mi toto víno dělalo radost, až… Typický korek ve vůni i chuti mi pokazil večer, kdy jsem si zvolil ročník 2015.
Moc jsem se těšil i na víno z Bořetic z ikonického vinařství Stapleton & Springer, které dal dohromady Jaroslav Springer s bývalým velvyslancem USA Craigem Stapletonem a jeho bratrem. Pro úplnost kromě této značky produkuje v Bořeticích vína rovněž bratr Pavel Springer s otcem. Ochutnal jsem už vína od obou, zvláště Pinot Noir od každého z vinařství patři u nás k nejlepším.
Před lety jsem navštívil Jaroslava Springera přímo u něho ve sklepě, dodnes se krčím někde u zdi, když si vzpomenu na obrovského psa, snad mastiffa, co se postavil u vchodu proti mně a nepustil mě dál. Vína jsem si sice odvezl, ale získaný respekt z oné návštěvy, ten mám stále.
Vylovil jsem z chladničky poklad z ročníku 2007, lahev označenou jako Roučí, cuvéečko Rulandského modrého, Svatovařineckého a Modrého Portugalu. Redukovaná úroda, ruční sklizeň a pečlivé zrání ve sklepě bez školení v dubových sudech. Bylo na co se těšit. Jenže…
Sotva jsem zajel vývrtkou do špuntu, začala se mi protáčet. Někdy se stane, že se korek přetrhne, ale tady nic. Jako bych bojoval se sypkou hmotou. Šroubení šlo snadno vytáhnout a spolu s ním se sypal z hrdla korkový prach. Zkoušel jsem to několikrát, na řadu přišly i fortelnější vývrtky, ale vždy šlo o marný boj. Musel jsem použít ostrý nůž a víno pak zbavit rozdrobeného korku přeceděním do karafy.
Korková vada tady sice nebyla, ale nekvalitní špunt se nepostaral o deklarovanou dlouhodobou archivaci. Během pár let víno výrazně zhnědlo, lezly z něho typické koňakové tóny, žádná svěžest, která by dovolila vínu tančit v mých ústech.
Poslední vzpomínka je na pozdrav od Loiry. Otevřel jsem si obdivovaný Cabernet Franc z Château de la Guimoniere, Anjou AOC, Rouge 2012. Možná vám zatrne, opět už něco pamatuje, bratru deset let od sklizně… Korek byl celý promáčený, horizontální uskladnění mu napomohlo nasávat víno jako houba, celý za ta léta zčervenal. Kupodivu víno vydrželo. V chuti ovocné, kořenité tóny, dlouhá dochuť. Povedený Cabernet Franc. O vínech od Loiry jsem tu už párkrát psal, rozhodně mnohá z nich stojí za ochutnání.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat