Za to, že jsem ve svém věku objevil krásu vín z modré odrůdy Gamay, vděčím především panu Vladimírovi. Teda, většina fandů do vína ho pod tímto občanským jménem asi znát nebude, sám si říká Sklenička a prezentuje se na stejnojmenném blogu. Díky jeho kontaktům a energii tu a tam dorazí do Čech paleta vín, kterou pak osobně distribuuje jako komunitní bedýnky mezi nás, co o to stojíme. No a logicky, jednou za čas přijde volba i na známou francouzskou oblast Beaujolais, což znamená, že lze ochutnat za přijatelné ceny špičková vína právě z odrůdy Gamay.
Poslední komunitní bedýnky dorazily tento týden. Byla možnost si vybrat mezi dvěma, v zásadě srovnatelnými výběry. Já volil tentokrát vína, na která nedošlo v předchozím roce. I když všechno je pochopitelně jinak, tentokrát byla většina vín z aktuálně nejnověji nalahvovaného ročníku 2020, takže šlo vlastně o mlaďochy, které jsme ani před tím šanci ochutnat neměli.
Každé z vín pochází z jiné apelace, takže tu nejde o mix různých vín nabízených vinařstvím, ale o vína z hroznů stejné odrůdy, které však vyrostly na různých místech a hlásí se tak k jinému terroir. Potěšující je především jejich vizitka, každá z vinic nese označení vybraného cru, čili byla zařazena mezi ta nejlepší v Beaujolais.
Naposledy jsem tu o Gamay psal v souvislosti s ochutnávkou vín od Loiry, kde se mi dostalo do sklenky cuvée pod názvem Chicago z vinařství Marca Thibaulta. Bylo v něm 80 % Gamay a 20 % Pinot Noir, což mě trochu navádělo k úvahám, že ona sametovost a potlačené taniny má možná na svědomí modrá Rulanda, ale ukazuje se, že spíš šlo o umění vinaře a osobitost Gamay. Moc se mi líbila hladkost vína a typická chuť po zahradním ovoci, především pak zralých višních. Zážitek byl tehdy umocněn i lehkým podchlazením lahve před otevřením…
Základní otázka tedy byla daná. Co mě čeká v podobě šesti vín v krabici tentokrát? Půjde o mohutné víno, jehož ovocný projev se bude schovávat za výrazné taniny, po nichž budu mít takzvaně sucho v hubě, budu v něm muset hledat hloubku zážitků znovu a znovu? Nebo obejmu lehkonohou baletku, se kterou protančím večer mezi stromy ve višňovém sadu, budu z nich trhat plody plnými hrstmi, mačkat je v dlaních a poté tekoucí sladkokyselou šťávu přikládat k horkým rtům? Potkal jsem Gamay několikrát a nikdy si nejsem jistý, co bude tentokrát.
Večer jsem si vybral víno s hezkým názvem Juliénas s dovětkem Colline des Mouilles, z Appeliation Juliénas Controlée, ročník 2020. Převážnou část dne lahev strávila venku, takže před podáváním mělo víno tu správnou teplotu. Těšil jsem se na ochutnání jako malý kluk, představa, že ještě před dvěma dny bylo víno u francouzského vinaře ve sklepě a dnes ho mám na stole, to prostě člověka dostane.
Po prvním doušku mi přišlo úžasně harmonické, poměrně lehké, plné tak akorát, jak se na víno s chutí po nakyslých višních a podmanivých fialkách sluší. Jak jsem ho tak popíjel, klouzalo mi do krku úplně spontánně, občas se prostě povede, že vás nic v chuti nerozptyluje a svádí vás to nepřestávat. Možná by se dalo říci, že šlo o typické víno vhodné k okouzlení dívek a žen, ale úplně to neplatí, tentokrát mě dostalo taky. Já podobným spíš říkám, že to jsou chlastací vína…
Těším se moc na pokračování, až budu vytahovat z krabice další vzorky. Nějak tak začínám tušit, že to správné Beauloais je právě takovéto báječné víno, na které jsem nikdy před tím nenatrefil. Mám radost, že to nyní vyšlo…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat