Povídání s Lukášem Polišenským z vinařství Rauš zkraje suchého února…

Pozorní návštěvníci našeho blogu jistě zaregistrovali, že jsem na sklonku loňského roku popisoval ochutnávku vín z mikulovského vinařství Rauš. Potkali jsme se s Lukášem Polišenským v Brně koncem listopadu u stánku s jejich víny, a stálo to rozhodně za to. Neměli tam zdaleka všechna nejlepší, takže slovo dalo slovo, využil jsem předvánoční rozvážky, a ještě před svátky dorazilo pár krabic přímo z vinařství ke mně do kanceláře. 

Jako obdivovateli zajímavých vín mně pochopitelně nedalo, abych nevyužil příležitosti se dozvědět více o vinařství, se kterým jsem se doposud míjel. Požádal jsem tedy Lukáše, zda bych ho nemohl trochu vyzpovídat a se čtenáři se o jeho postřehy podělit. Chvilku jsem si na odpovědi musel počkat, ale nakonec to vyšlo a odpovědi dorazily. A hnedka v úvodu emailu Lukáš vtipně nadhodil: Doufám, že únor u nikoho z vás nebude až tak suchý, zkuste to třeba s polosuchým :)

Skvělý Sauvignon v dubu nebo car crash?

Začnu netradičně… Už jste si někdy pošramotili ruku tak, že jste nebyli schopni vytáhnout korkový špunt z lahve? No, mě se to stalo před týdnem na zledovatělém chodníku, a naneštěstí to odnesla šikovnější pravačka. Ještě, že mám kamarády, kteří mě zastoupí. Třeba před pár dny se toho úspěšně zhostil v mé kanceláři Jarda. Už jste si tu mohli o našem koštování něco přečíst, ale byla by škoda k tomu ještě nepřidat malé zamyšlení. 

V předchozím textu tu Jarda představil hnanické vinařství Thaya. Vínomilci určitě potvrdí, že jde o špičková vína z vinařství, které postupně mění své majitele, názvy i nápadité viněty. Původně Kořínek, pak Kořínek a Trávníček a nyní Thaya… Záviděl jsem mu, když vyprávěl, kolik ochutnali skvělých vín v průběhu dlouhého večera. Ještě že přivezl jeden kartónek vybraných vín s sebou, a jednu lahev pro společnou ochutnávku donesl v pořádku až ke mně.

Výborný Sauvignon z prestižní barikované řady Apri, suché víno v přívlastku pozdní sběr, ročník 2019. Spontánně kvašené víno, které zrálo v sudech z francouzského dubu. Čeká-li se i ode mě hodnocení, po chvilce přemýšlení bych řekl, pochoutka… 

Pozdrav z Podyjí

Setkání s Rodanem v jeho kanceláři je vždy velkým zážitkem a samozřejmě i inspirací. Setkáváme se tam s větší či menší pravidelností v momentech, kdy není z různých důvodů možné navštěvovat degustace nebo jiné podniky. Nebo prostě jen tak, když si chceme v klidu popovídat a probrat mimo jiné naše strategie a taktiky, o čem bychom v budoucnu chtěli psát, případně kam bychom se chtěli podívat.

Na takové vědecké bádání je potřeba se dobře vybavit, to je jasné. Takže se vždycky každý snažíme přinést (nebo otevřít) nějakou zajímavou lahev. Nejde o to, aby byla extrémně drahá, ale prostě zajímavá. Grand Cru od prestižního vinaře, to by uměl každý, pokud by na to měl. Rodan tentokrát otevřel mimořádně zajímavé víno z Kutné Hory s názvem Samet. V minulém textu už toto víno dokonale popsal, mě nezbývá než potvrdit, že takové víno k nám do Čech skutečně patří.

Možná by Vás zajímalo, co za víno jsem přinesl já. Není tajemstvím, že se při degustacích zaměřuji spíše na vína ze světa, nicméně tentokrát jsem přinesl jedno mimořádné víno od nás z Moravy. Ještě než prozradím, o které jde, dovolte mi krátkou vzpomínku na náš výlet do vinařství, který jsme s kolegy z práce plánovali snad dva roky. Covid nám dokonale zamával s plány, naši návštěvu jsme museli několikrát odložit. Na podzim loňského roku se ale konečně situace zlepšila a my jsme konečně mohli vyrazit na tolik očekávanou návštěvu vinařství Thaya do Hnanic nedaleko od Znojma. Ta doba byla dokonce tak dlouhá, že z původního vinařství Trávníček a Kořínek se stalo vinařství se jménem řeky Dyje v němčině.

Báječné chlastací Gamay z Château de Durette

Za to, že jsem ve svém věku objevil krásu vín z modré odrůdy Gamay, vděčím především panu Vladimírovi. Teda, většina fandů do vína ho pod tímto občanským jménem asi znát nebude, sám si říká Sklenička a prezentuje se na stejnojmenném blogu. Díky jeho kontaktům a energii tu a tam dorazí do Čech paleta vín, kterou pak osobně distribuuje jako komunitní bedýnky mezi nás, co o to stojíme. No a logicky, jednou za čas přijde volba i na známou francouzskou oblast Beaujolais, což znamená, že lze ochutnat za přijatelné ceny špičková vína právě z odrůdy Gamay. 

Poslední komunitní bedýnky dorazily tento týden. Byla možnost si vybrat mezi dvěma, v zásadě srovnatelnými výběry. Já volil tentokrát vína, na která nedošlo v předchozím roce. I když všechno je pochopitelně jinak, tentokrát byla většina vín z aktuálně nejnověji nalahvovaného ročníku 2020, takže šlo vlastně o mlaďochy, které jsme ani před tím šanci ochutnat neměli.

Samet z Kutné Hory

Když tak o tom přemýšlím, tak většina vinařství, kam si jezdím pravidelně pro víno, se v určitý okamžik zachová stejně. Začne nabízet něco, čím se výrazně vymezí vůči ostatním, prezentuje nám své prémiové víno, které se odlišuje kvalitou a zpravidla i cenou. Prvně mě tím překvapil čejkovický Petr Bíza s jeho Grand Cuvée Bizé a Grand Cuvée Cabermer, určitě nezapomenutelná je i souhra Miloše Michlovského a Františka Mádla při kupážování Cuvée 1 + 1. Mohl bych prolistovat poznámky a vytáhnout další perly, určitě mě nikdy tato vína nezklamala a patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co se dá v moravských sklepích objevit.

Loni jsem si objednával několik krabic od Lukáše Rudolfského z Vinných sklepů Kutná Hora. Už jsem tu o tomto vinařství několikrát psal, známe se s Lukášem řadu let, kdy průběžně ochutnávám vína z jeho BIO produkce pod značkou Demeter. Jak tomu tak bývá, ne vždy se vína ze středních Čech trefí do mé chuti, některá jsou však určitě moc povedená a litoval bych, kdybych je minul.

Ze sentimentálních důvodů jsem moc usiloval o jejich suchý Cabernet Cortis, ročník 2016, s přívlastkem výběr z bobulí. Dalo mi to velké přemlouvání se dostat alespoň k jedné lahvi, holt, když se něco povede, tak je to hnedle pryč. Šlo hodně tmavé mohutné víno s charakteristickými kabernetovými znaky a mohutným tříslem. Kromě lesního ovoce v něm byla i chuť koření a čokolády. Poměrně vysoký alkohol se postaral o dlouhý hřejivý závěr. 

Fajn víno, ale přece jen ke srovnání s mezinárodním Cabernet Sauvignonem v českém podání tomu ještě něco chybělo. Možná je chyba ve mně a budu si muset časem přivyknout, nebo se s touto odrůdou musí naši vinaři ještě naučit pracovat, aby se pak zrodil zázrak.