Přátelský novoroční přípitek

Je to tam… Náhodný generátor bublinek na dně lahve slámově žlutého Prosecca oděného do zlatého šatu okouzlující lesklé papírové viněty. Pár doušků šumivého vína nalévám Lindě do skleničky. Pro radost, na zdraví a vlastně i pro šťastné dny příští. 

Kdoví, co nás čeká v novém roce, tak si pojďme aspoň něco hezkého přát. Ťukáme si s navzájem upřeným pohledem do očí, jak to má správně být. Okamžitě se však dívám nazpátek na mou skleničku. Jemné perlení nepřestává, v duchu děkuji okouzlující chvíli, kdy se nám Prosseco představuje v plné parádě.

Linda něžně vstřebává vůni šumivého vína z hroznů odrůdy Glera, že by jablko nebo hruška? Možná i meruňka, ananas či snad vistárie? Každopádně velmi elegantní aroma, uhlazené a komplexní… U vín zpravidla strkám nos pod okraj sklenky, abych zachytil veškerou skrytou vůni. Teď se však jen pobaveně dívám přes stůl. Prosecco před námi nic neskrývá, posílá nám vše, co v sobě má, a to prostřednictvím jemných bublinek vyskakujících nad hladinu. Usmívám se, Linda jich pár při svém zkoumání podmanivosti opatrně vdechne. Hezká vůně, že?

Neklasická Rhôna

Na ochutnávku dvanácti vín z jižní Francie ve Vinném Újezdě mě upozornil Richard. Mám červená od Rhôny docela rád, tak jsem se na degustaci chtěl dostat. Ale bylo nás takových mnohem víc, než tam bylo míst. Tak jsem to zkusil alespoň na čekačku. Třeba někdo vypadne a mně se poštěstí. No, nebudu napínat, vyšlo to.

Nebylo všechno jen z Côtes du Rhône, došlo na vinice rozbíhající se do okolí řeky od severu na jih, z východu na západ, něco jsme koštovali i z Languedocu. Charakteristickým znakem však bylo, že vína pocházela z menších oblastí, ke kterým se člověk běžně nedostane.

Začalo to dvěma bílými a jedním roséčkem. Celkově mě moc nezaujala, byť na harmonické cuvéečko odrůd Colombard a Vermentino z Languedocu bych si snad i časem zvykl. Mnohem úspěšnější bylo mezi účastníky růžové Respelido z Tavelu, vyhlášené oblasti specializované právě na roséčka. Bylo plné, s výraznou vůní a dlouhou dochutí, typické odrůdy Grenache a Syrah. Ale já jsem sem přišel za červenými…

Mladá slovenská s pány Müllerem a Oliverem

Pokud mi někdo řekne, že se svátek svatého Martina nevztahuje na vína ze Slovenska, má v zásadě pravdu, ale budu si o něm myslet své. Ano, u nich se mladá vína otevírají o pár dní později na svatou Kateřinu. Ale přesto, celý můj život se budu cítit Čechoslovákem a budu fandit lidem za hranicemi stejně, jako těm od nás. A tamnější vinaři? Prolezl jsem už řadu sklípků v Modré, Dol’anoch, Vinosadech nebo Trnavě… Všude mi víno chutnalo, takže se nedivte, že pokud se vyskytla příležitost ochutnat na Jiřáku slovenská vína z aktuálního ročníku, šel jsem do toho.

Začalo to tím, že jsem mezi stánky se svatomartinskými víny našel jeden označený mně už dobře známým logem slovenskevino.online. A poté, co jsem za pultem uviděl Andulu s Andrejem, byl jsem rád, že je opět po nějakém čase potkávám. Naposledy jsme s Evženem a Honzou koštovali skvělé slovenské novošlechtěnce při vinobraní na Grébovce. Však jsem tu o tom povedeném odpoledni pár řádek napsal. Mimochodem moc mě potěšilo, že se tento text dostal rovněž mezi členy Asociácie somelierov Slovenskej republiky, kde si ho se zájmem četli…

Mohl jsem strávit celý košt jen u jejich stánku a byl bych nadšený. Zachutnalo mi v tu chvíli, cokoliv jsem dostal do skleničky… Abych uklidnil hnidopichy, při prezentaci většiny vín neporušovali žádný kodex, stejně jako někteří moravští vinaři, co se nechtějí vázat, tak i ti na Slovensku přišli s nabídkou mladých vín. Dokonce na to jdou vtipněji… Vína označují kouzelným názvem „Prvý bozk“. 

Svátek mladých vín 2022

 Kdo mě zná, tak ho možná někdy napadlo, kdyže má vlastně Rodan svátek? Však jsem si taky sám v dětství nad tím lámal hlavu, všichni kolem mě se veselili, jen já jsem se v aktuálním kalendáři pokaždé hledal marně. To padlo až v chvíli, když jsem se hrabal o prázdninách v dědově nočním stolku a našel jsem tam kapesní kalendář z roku 1957. Nebudete tomu věřit, já v něm okupoval spolu s velmi podobným Radanem 10. listopad.

Zápis v kalendáři se však v dalších letech neudržel. Z uvedeného dne mě vytlačil Evžen. Nezlobím se na něho, rád mu tento den k svátku popřeji. Důležitější je, že se to aspoň v mé rodině ví, takže to s nimi rád oslavím i na Evžena. Dokonce jsem se nedávno do kalendáře dostal oficiálně, 21. prosince si mě k sobě vzala Natálie. Ale přece nebudu ve svém věku měnit zvyky, že?

Mnohem víc mi však vadí, že hned následující den po našem svátku slaví Martin a s ním skoro celá země. Zejména v posledních letech, kdy se to spojilo s oslavou svátku svatého Martina a s tím spojených mladých vín. Přesně v jedenáct hodin a jedenáct minut se otevřou první letošní vína a do večera má v sobě skleničku rozjuchaného vína skoro každý. Škoda, svatý Rodan by nebyl proti…

Dožít, zažít, užít…

Tak jsme se opět po roce setkali. Dá se odvážně říci, že se naše skupinka absolventů ze třech sesterských kruhů plánka měla už možnost jednačtyřicetkrát sejít a zavzpomínat. Je to tak, tolik let už uběhlo od naší promoce na ekonomce. Teda počítat s tím, že se budeme setkávat každoročně je dobrá utopie, ale kupodivu, jak postupně překračujeme práh penzijního věku, tak ty příležitosti ke setkávání vyhledáváme čím dál častěji. 

A jsem u toho, vstupenkou na abiturientský večírek s přibývajícími roky je samotný fakt vůbec se ho dožít. No a pak překonat lenost, co dřímá v každém z nás, sednout do auta, na vlak či cokoliv jiného a vydat se do neznáma. S nadějí, že ty bývalé spolužáky vůbec poznám. Ale jo, vlastně jsme se zas tak moc nezměnili.

Letos to Majka s Michalem zorganizovali v Horním Bezděkově, v areálu golf resortu Botanika. Zajistili kouzelný podzimní den se sluníčkem, listy v okolním lese hrály všemi barvami, prostě zážitek, co si podmaní každého, ať už je to kdokoliv. Máme takový obyčej. V odpoledních hodinách před bezbřehým popíjením a ukazování fotek mnoha desítek našich vnoučat, z nichž si rozhodně zapamatuji jen ty moje, a to je co říct, vyrazíme na pěší procházku po okolí. Údolí kolem Kačáku to tentokrát jistilo, jen se k němu dostat sešupem po strmé stráni… Zvládli jsme to, jsme vlastně ještě plni mladických sil.