Roztančené Chardonnay

Už jsem tady o tom jednou psal. Z dubnového putování po třech rakouských vinařských regionech jsem si neodnesl pouze dojmy ze skvělých vín, ale také zážitky, které jsou v podstatě nepřenosné. Vyplývají z navštívených míst a z okamžiků, které jsem na nich prožil. Jasně, za vším je možné primárně hledat víno, taky bych se tam jinak bez tohoto cíle ani nedostal, ale vůně a chuť stovek vzorků časem splyne do jedné univerzální vinné paměti, jen vzpomínky ty zůstanou.

Mirek nám při plánování ochutnávek v rámci letošního Wein Früling podsouval především jeho oblíbený Kamptal, kde v blízkosti dlouhodobě žije, však jsme vinařstvím na levém břehu řeky taky věnovali celou sobotu. Na protější břeh Dunaje, jinak taky řečeno, na větší část Kremstalu a Traisental došlo až v neděli. Ještě že jsem nebyl svázán s povinnostmi řidiče a mohl si užívat, co se dalo… Proto jsem si odevšad něco odnesl, ve všech vinařstvích jsem si našel něco, co mě tam zaujalo. Teď tedy z hlavy vylovím pár dojmů z Kremstalu.

Krásná vína od neznámých vinařů

Na degustéku v ulici Pplk. Sochora jsem narazil vlastně tak trochu náhodou. Naskytla se mi letos příležitost auditovat na Akademii výtvarných umění. Jak s oblibou říkám, to by bylo, abych v okolí nenarazil na dobré víno. Alespoň sklenička cestou domů pomůže srovnat myšlenky a někdy třeba i odbourat adrenalin. Kupodivu pod Letnou směrem na Štrosmajerák je z čeho vybírat…

Přesto, jak říkám, na vchod do degustačního sklepa pod kinem OKO jsem narazil vlastně náhodou. Takže první kostička do hry, neznámý vinný bar… Jakmile jsem vlezl dovnitř a krátce se zorientoval v nabídce vín, pochopil jsem filozofii vinárníků. Orientovat se na neznámé moravské vinaře… 

Nabízejí vína z míst, kam se zájemce vlastně nemá šanci dostat, pokud mu je náhodou někdo nedoporučí. Do sklenek nalévají vína od vinařů, kteří se neobjevují na regálech obchodů, je tedy třeba s nimi navázat osobní kontakt, ale pak zde platí opět ono první pravidlo. Není šance se k nim dostat, pokud vám je někdo nedoporučí. Takže tu máme druhou kostičku do hry, neznámí vinaři…

Degustace Rieslingů v Knajpě 35

Prázdniny mám už léta spojené s rolí slaměného vdovce. Teď to neberu vůbec tak, že bych se utrhl ze řetězu a choval se jakkoliv nezřízeně. Je to zkrátka o tom, že mám méně zakázek a ani těch povinností doma v prázdném bytě není právě moc. Umožňuje mi to se věnovat více mým zálibám, kam pochopitelně patří i objevování dalších skvělých vín na různých ochutnávkách po Praze. Letos mě vzal do party Richard, který se řadu let kamarádí se someliéry z Vinného sklepa na Újezdě. Tu a tam jsem už o tom psal a věřím, že to ještě bude pokračovat.

I díky Richardovi jsem minulý týden zavítal do holešovického bistra Knajpa 35 v Heřmanově ulici. Ve čtvrtek od půl šesté si tam Dan z Knajpy 35 připravil deset vzorků rýňáků, zachladil lahve ledem a neřízená ochutnávka mohla začít. Fungovalo to celkem jednoduše. Každý jsme nafasovali lísteček a po půldecovém vzorečku se na něm udělala čárka. Na konci se čárky vynásobily cenou, sečetly a zaplatily…

Blind tasting na Újezdě

Černá sklenička zvenčí neprůhledná, zevnitř pro pohledy zvídavých maskující svůj obsah, tmavé stejně vyhlížející lahve s víny nachlazenými na stejnou teplotu. Odrůdy ničím nevybočující z řady, ani extrémně sladké, ani výrazně kyselé, nepříliš alkoholické, bez mohutného těla od sluníčka, všechna ze středoevropského regionu… Pět potenciálních vzorků, dva bílé, dva červené, jedna růžovka. A teď hádej hadači…

Všechny ty roky, co putuji za skvělými víny a hledám to nejlepší, si vlastně buduji mou vinnou paměť. Abych dokázal nejen ukázat na to, co mi chutná, ale abych identifikoval odrůdu, případně i místo, odkud víno pochází. Mnohé mám načteno, mnohé načicháno, mnohé přechutnáno. Mezi laiky jsem schopen zamachrovat, mezi profíky se spíš upozaďuji, protože si stále i po dvaceti letech nevěřím natolik, abych si svůj dojem dokázal zdůvodnit.

Vlastně si vybavuji, že když opravdu šlo o boj, kdo z koho, tak jsem prohrál… První vzpomínka se vztahuje na slepou degustaci ve Vinografu ve svých začátcích v Míšenské. Voňavoučký vzorek s nádechem černého rybízu až přezrálého angreštu mi navodil zážitek z obdivovaného Sauvignonu. A nebyl to… Krásně vyzrálý Veltlín zelený z Wachau mi udělal zmatek v preferencích. V podstatě pak nastartoval mou cestu za hledání skvělých veltlínů. 

Trattoria „Su Tazzeri“ v Orosei

Turistickým vláčkem jsme se po dvaceti minutách dostali od moře do malého městečka Orosei. Vystoupili jsme na křižovatce hlavní ulice s příčnou Via Nazionale, která zde ve večerních hodinách vytváří úzkou pěší zónu vedoucí středem historického centra. Po stranách ji uzavírají nízké kamenné domy z bílého vápence s kavárničkami, bary, prodejničkami šperků z červených korálů či s typickými sardskými suvenýry.

Orosei je malé zhruba sedmitisícové město v překrásné zátoce na středovýchodním pobřeží ostrova Sardinie v provincii Nuoro. Historické centrum tvoří řada křivolakých uliček a nespočet kostelů, spousta z nich již odsvěcených sloužících pro různé komerční a výstavní účely. Via Nazionale přivede návštěvníky podél kostela San Giacomo na náměstí Piazza del Popolo, kde se každý večer konají pro turisty městské trhy.