Maison Louis Jadot

Na letošní galadegustaci pořádanou společností Kupmeto jsem měl ohromné štěstí na zástupce vinařství. Většinou šlo o markeťáky, kteří to opravdu uměli, propagovali svá vína způsobem, že se nedalo odolat. Teda alespoň na místě ochutnávky v krásném sále Novoměstské radnice, do sklenky jsem tam dostal vzorky desítek parádních vín. K tomu jsem navíc zažil zajímavá povídání o vinicích, způsobu výroby jednotlivých vín a pochopitelně o nabízených vínech.

Po čase jsem po zásluze opět podlehl kouzlu burgundských vín z vinařství Maison Louis Jadot. V počátcích mého objevování těch nejlepších Pinot Noir jsem lahve od nich tu a tam kupoval v Makru, nebyly nikdy právě nejlevnější, ale stály za to. Pak se svět vína přede mnou rozevřel naplno, měl jsem možnost ochutnat Rulandy i odjinud, pak se k tomu přidala jiná božská červená a k vínům od Jadota jsem se dostával spíše náhodně při nějakých výjimečných příležitostech.

U stánku s víny Maison Louis Jadot jsem spatřil důvěrně známou vinětu a hnedle jsem pookřál. To musím opět přechutnat… Totiž, možná někdo neví, tak mu musím pomoci. Na všech lahvích je žlutá etiketa se zobrazením kamenné busty usměvavého boha Baccha. K tomu se ještě přidává označení kontrolovaného původu hroznů – Appellation d'Origine Contrôlée z více jak 220 hektarú vinic rozmístěných po celé ploše Burgundska od Côte d´Or přes Mâconnais až na jih k Beaujolais. Nelze se nezmínit, že velká část z nich jsou v kategorii Premier cru a Grand cru.

Zibibbo s Matějem Rupertem

Když to tak vlastně beru kolem dokola, na výroční degustaci dovozce vín Kupmeto byla spousta mnohem lepších vín než Zibibbo, o kterém tu chci napsat pár vět. Teda alespoň z mého pohledu, protože každý máme jiné chuťové pohárky a někomu třeba právě takový styl vína může vyhovovat. 

Ale všechna ta parádní vína, u kterých jsem si v katalogu udělal hvězdičku a která jsem si vyfotil, abych na ně nezapomněl, tak všechna ta vína si musí chvilku počkat. Proč dostalo přednost Zibibbo? Protože jsem ho ochutnával s Matějem Rupertem a probrali jsme přitom spolu za těch dvacet minut pár zajímavých postřehů z jejich televizního cestopisu Manu a Matěj…

Zibibbo je název autochtonní odrůdy, která se nejvíce pěstuje na jihu Itálie, na Sicílii a na severním pobřeží Afriky. Pokud jste o ní ještě nikdy neslyšeli, tak se nic neděje, vždyť z více než 10 000 odrůd vinné révy si jen zlomek získal celosvětovou popularitu a uznání. Ale bylo by škoda ta ostatní vína v životě minout, neboť mnohá si zaslouží vaši pozornost. 

Brno je zlatá loď…

Hlavou mi při psaní textu zní známý popěvek Ivana Mládka. Říkám si, že by možná byl výstižnější název Situační zpráva 2, jakési poohlédnutí za ochutnávkou vín, která by navázala na srovnatelný popis zážitků z jednoho jarního olomouckého večera. Opět se mně totiž podařilo přechutnat pár zajímavých vín, jenže tentokrát to nebylo ani tak o barech, jako o brněnské slavnosti vína.

Zadání bylo stejné jako minule, setkání spřátelených interních auditorů včetně doprovodného společenského programu. Já mezi ně patřím a nepatřím, stejně tak bych se mohl hlásit pod řadu jiných profesí, ale přece jen, teď se mi kontakty a zkušenosti odjinud docela hodí. Už na minulé akci jsem se mezi kolegy vymezoval jako milovník vína, tak proč ne, budu v tom pokračovat. Omlouvám se tedy ostatním, co alkohol nepijí, či preferují jiné moky, budu na vše, co se událo v onen úterní večer, pohlížet optikou, jaké víno se mi podařilo dostat do skleničky.

Začalo to odpoledne po konci odborného programu, kdy mi vybyla hodina a půl volného času před tím, než jsme všichni opět pokračovali v prohlídce města. Vzal jsem to na místa, která v Brně dobře znám. Fotečka pod sochou markraběte Jošta, Čára čili Česká ulice, náměstí Svobody… Vybavily se mi chvíle před dvěma lety, kdy jsem si zde užíval koštu svatomartinských vín. Co to? Opět zde stojí dřevěné stánky a v nich nabízejí své produkty moravští vinaři. Dokonce některá vinařství jsou tatáž, úplné déja vu…

Roztančené Chardonnay

Už jsem tady o tom jednou psal. Z dubnového putování po třech rakouských vinařských regionech jsem si neodnesl pouze dojmy ze skvělých vín, ale také zážitky, které jsou v podstatě nepřenosné. Vyplývají z navštívených míst a z okamžiků, které jsem na nich prožil. Jasně, za vším je možné primárně hledat víno, taky bych se tam jinak bez tohoto cíle ani nedostal, ale vůně a chuť stovek vzorků časem splyne do jedné univerzální vinné paměti, jen vzpomínky ty zůstanou.

Mirek nám při plánování ochutnávek v rámci letošního Wein Früling podsouval především jeho oblíbený Kamptal, kde v blízkosti dlouhodobě žije, však jsme vinařstvím na levém břehu řeky taky věnovali celou sobotu. Na protější břeh Dunaje, jinak taky řečeno, na větší část Kremstalu a Traisental došlo až v neděli. Ještě že jsem nebyl svázán s povinnostmi řidiče a mohl si užívat, co se dalo… Proto jsem si odevšad něco odnesl, ve všech vinařstvích jsem si našel něco, co mě tam zaujalo. Teď tedy z hlavy vylovím pár dojmů z Kremstalu.

Krásná vína od neznámých vinařů

Na degustéku v ulici Pplk. Sochora jsem narazil vlastně tak trochu náhodou. Naskytla se mi letos příležitost auditovat na Akademii výtvarných umění. Jak s oblibou říkám, to by bylo, abych v okolí nenarazil na dobré víno. Alespoň sklenička cestou domů pomůže srovnat myšlenky a někdy třeba i odbourat adrenalin. Kupodivu pod Letnou směrem na Štrosmajerák je z čeho vybírat…

Přesto, jak říkám, na vchod do degustačního sklepa pod kinem OKO jsem narazil vlastně náhodou. Takže první kostička do hry, neznámý vinný bar… Jakmile jsem vlezl dovnitř a krátce se zorientoval v nabídce vín, pochopil jsem filozofii vinárníků. Orientovat se na neznámé moravské vinaře… 

Nabízejí vína z míst, kam se zájemce vlastně nemá šanci dostat, pokud mu je náhodou někdo nedoporučí. Do sklenek nalévají vína od vinařů, kteří se neobjevují na regálech obchodů, je tedy třeba s nimi navázat osobní kontakt, ale pak zde platí opět ono první pravidlo. Není šance se k nim dostat, pokud vám je někdo nedoporučí. Takže tu máme druhou kostičku do hry, neznámí vinaři…