Červené postřehy ze Svatováclavské vinice

Sezóna vinobraní v Praze vrcholí… Teda vlastně asi už má to hlavní za sebou. O tomto víkendu jsem vyrazil omrknout jedno z posledních. Vinobraní na Svatováclavské vinici, kterou před časem obnovili bezprostředně pod Pražským Hradem. Fantastická lokalita s ještě úžasnějším pohledem na červené střechy Malé Strany, Vltavu a za ní ležící Staré Město. 

Pro přespolní pro informaci uvádím, že se tu sice hrozny pěstují, ale my vínu naklonění Pražáci jsme se naučili sem chodit hlavně ochutnávat vína prakticky z celého světa. Takže ač tentokrát vinobraní vzhledem ke stále neskončené pandemické situaci proběhlo v hodně omezeném rozsahu, užil jsem si ho. To hlavní, narazil jsem na několik zajímavých vinařů se vzorky vín z Čech a Moravy, které stojí za pár poznámek.

Čím začít? No asi pinotem… Bude to možná vypadat, že chci Jardu drobet pošťouchnout, ale po několika nezapomenutelných zážitcích s Rulandským modrým z trojských vinic navážu dalším výjimečným vzorkem. Pinot Noir z Villy Richter, ročník 2016, Svatováclavská vinice. Teda jak se to vezme, výjimečným vínem… Určitě nikdy nezapomenu, že jsem ochutnával víno z jedné z nejkrásnějších vinic přímo pod Hradem, ale popravdě na úroveň těch trojských pinotů nedosáhlo.

Poznáš Burgundské?

Pokusím se vytvořit oslí můstek mezi tématem Pinotů, o kterých se zmiňuje Rodan ve svých předchozích textech, a mezi Pinoty (a samozřejmě také Chardonnay) z Burgundska a z Austrálie. Právě takovéto degustace zaměřené na poznání, z jakéže země víno pochází, jsem se zúčastnil.

Napřed si ale neodpustím stručnou poznámku k chlapácké modré rulandě. Náhodou jsem se minulou neděli díval na stejný pořad jako Rodan a přemýšlel jsem o tom, co v pořadu v souvislosti s Pinoty zaznělo. Rodanovi ten pořad samozřejmě krásně nahrál na smeč, protože neuplynul ani týden od Trojského vinobraní. Tam jsem já bohužel nebyl, minimum svého volného času jsem věnoval vinobraní na Jiřáku.

Vinice Sv. Kláry má můj hluboký obdiv, jejich vína jsou vždy příjemným zpestřením mého repertoáru. Líbí se mi i jejich odrůdové zaměření i vinifikace odrůd. S čím bych ale tak docela nesouhlasil, to je tvrzení, že ve srovnání s Burgundskem se technologie zase tak moc neliší. Myslím si, že Francouzi se snaží vyrábět víno ve vinici, ne ve sklepě. Možná se tím myslí, že je podobná technologie a rozdíly jsou ve vinifikaci. Každopádně nemohu si pomoci, ale nezapře se nám, že se umíme dostatečně pochválit. Jestli je víno plnější, harmoničtější nebo ovocnější bych nechal na konzumentech.

Chlapácká modrá rulanda

Jak jsem se tu minulé dny zmínil, na vinobraní v Troji mě letos uchvátilo Rulandské modré z vinice Sv. Kláry, ročník 2016. Krásné víno s ovocnou chutí. Jasně že v něm byly znát peckoviny, ale klidně bych mohl přísahat i na tropické ovoce či přezrálé ryngle. Bylo nadupané, šmrncnuté dubovými sudy, k tomu silné víno se 14 procenty alkoholu. A jak už jsem napsal, úžasná dlouhá dochuť, kterou jsem si v ústech pořádně užíval.

Utekl týden, koukám na jeden televizní hobby pořad a co tam nedávají. Rozhovor s Vladimírou Egertovou, vedoucí vinice Sv. Kláry v Botanické zahradě hlavního města Prahy, zaměřený právě na výrobu jejich vlajkového vína, kterým je Rulandské modré. Začala super otázkou, nad kterou jsem se, přiznám, doposud nikdy nezamýšlel. Tak sem s ní.

Ochutnáváme-li Pinot Noir v Burgundsku a u nás, je v tom nějaký rozdíl? Technologie výroby vína z hroznů této odrůdy zas tak odlišná není. Postupuje se zhruba stejně, odlišnosti tomu dávají jednotliví vinaři a zde se budou preference lišit. Zatímco v Burgundsku je Pinot Noir taková slečinka mezi víny, u nás je modrá rulanda chlapáckým vínem. Je plnější, harmoničtější, rozhodně ovocnější a má i zpravidla více alkoholu.

Vína z Troje

Ochutnávku trojských vín na nádvoří Trojského zámku v letošním roce doplnili dva přespolní vinaři. Tak úplně přespolní nebyli, jak se to vezme. Když někdo zasvětí velkou část svého profesního života vinařství Salabka, tak nějak tak mezi místní patří, že? Ano, mluvím teď o Lubomírovi Bílíkovi. O vínech, které nyní procházejí jeho rukama, jsem tu už několikrát psal. Kdo stále tápe, tak jde o vinařství Wilomenna pod Chlumem, z Chlumčan u Loun.

Ještě dříve, než jsem se postavil ke stánku na ochutnávku vulkanických vín, zašli jsme s Lubošem k Lence Šmídové do vinařství Jabloňka. Potěšilo mě, že jsme si při hodnocení jednotlivých vzorků v podstatě notovali. Oba jsme vyzdvihli rýňák před tramínem, i když ten nejnovější tramín červený z ročníku 2020 nebyl s tak těžký zadkem a dle mě taky stál za hřích. A na harmonicky voňavém Ryzlinku rýnském červeném jsme žádnou chybu nenašli, byl to milý zážitek. Jasně Luboš vidí mnohem víc do kuchyně, jak se víno dere na svět, já jako konzument zas hodnotím první dospělé kroky, kdy víno musí zaujmout.

Trojská vína

Vždy v tuto dobu mě pravidelně najdete na vinobraní sedmé pražské části u překrásného barokního zámku v Troji obklopeného kouzelnou francouzskou zahradou. Každoročně tu stávaly desítky stánků vinařů a prodejců vína, u kterých se jako vosy tísnili tisíce návštěvníků. Hezké vzpomínky… Už druhým rokem se však vlivem covidu akce smrskla pouze na lokální přehlídku místních vín pro několik stovek zájemců. No což, i tak jsem si letos užil.

Hned u prvního ze stánků mě čekalo velké překvapení. Projekt Marka Vydry, znovuobjevená a nově vysázená vinice na opukových terasách pod zrekonstruovaným zámečkem Jabloňka, majestátně se tyčícím nad Vltavou. Od roku 2013 první výsadba, dnes už nabízejí minimálně poslední tři ročníky. Odrůdově se nerozmáchli, zaměřili se pouze na dvě stěžejní odrůdy, Ryzlink rýnský a Tramín červený. Ale ani to však ještě není všechno. Raritou je neobvyklý a v podstatě výjimečný klon rýňáku Ryzlink rýnský červený. Ochutnal jsem poslední ročník a byl jsem z něho nadšený. Možná překvapení z nově objeveného vína, možná bonbónek ve formě zlatožlutého, aromatického a šťavnatého ryzlinku do krásného odpoledne babího léta. Rozhodně se k němu budu rád vracet.