Pokusím se vytvořit oslí můstek mezi tématem Pinotů, o kterých se zmiňuje Rodan ve svých předchozích textech, a mezi Pinoty (a samozřejmě také Chardonnay) z Burgundska a z Austrálie. Právě takovéto degustace zaměřené na poznání, z jakéže země víno pochází, jsem se zúčastnil.
Napřed si ale neodpustím stručnou poznámku k chlapácké modré rulandě. Náhodou jsem se minulou neděli díval na stejný pořad jako Rodan a přemýšlel jsem o tom, co v pořadu v souvislosti s Pinoty zaznělo. Rodanovi ten pořad samozřejmě krásně nahrál na smeč, protože neuplynul ani týden od Trojského vinobraní. Tam jsem já bohužel nebyl, minimum svého volného času jsem věnoval vinobraní na Jiřáku.
Vinice Sv. Kláry má můj hluboký obdiv, jejich vína jsou vždy příjemným zpestřením mého repertoáru. Líbí se mi i jejich odrůdové zaměření i vinifikace odrůd. S čím bych ale tak docela nesouhlasil, to je tvrzení, že ve srovnání s Burgundskem se technologie zase tak moc neliší. Myslím si, že Francouzi se snaží vyrábět víno ve vinici, ne ve sklepě. Možná se tím myslí, že je podobná technologie a rozdíly jsou ve vinifikaci. Každopádně nemohu si pomoci, ale nezapře se nám, že se umíme dostatečně pochválit. Jestli je víno plnější, harmoničtější nebo ovocnější bych nechal na konzumentech.
Já jsem se nicméně s Vámi chtěl podělit o včerejší zážitek z degustace s názvem, kterým jsem označil tento text. Vždycky jsem si myslel, že poznat Burgundské víno nebude tak těžké. O různých Bottle Shock jsem již dříve psal, těšil jsem se proto, že to nyní zažiju na vlastní kůži. Jak to probíhalo? Na pořadu dne byly čtyři vzorky Chardonnay a osm vzorků Pinot Noir, ve dvojici vždy jeden z Burgundska a jeden z Austrálie.
Předem je nutné říci, že podstatou v tomto případě nebylo soutěžení, ale spíše poznávání projevů zmíněných odrůd v jednotlivých apelacích či parcelách. A taky si na vlastní kůži vyzkoušet, že nepoznám skoro nic, pokud konkrétní vína vyloženě neznám. Přibližně před rokem jsem degustoval většinu vín z australských vinařství Clyde Park a Paringa a mohu zodpovědně říci, že mě nadchla. Koneckonců k oblibě australských vín jsem se již několikrát přiznal, vlastně se dá říci, že jsem na nich před lety začínal. Takže moje preference asi nepřekvapí.
Burgundská vína, která byla předmětem včerejšího „souboje“, jsem znal tak z poloviny. Některá jsem měl možnost ochutnat během pravidelných degustací, některá jsem ochutnal na galadegustaci týden zpátky.
Organizátor se snažil uspořádat dvojice tak, aby odpovídal ročník i cenová hladina, takže 1er Cru bude stát proti Singl Block. No a teď přemýšlím, jak mám zprostředkovat výsledek. Obvykle se snažím nezahlcovat analytikou a nekonečnými seznamy degustovaných vín, nejinak tomu bude i dnes. Ze šesti dvojic u všech účastníků, kterých bylo 15, vyhrála čtyřikrát Austrálie. V případě bílých vín je to jedna jedna, u červených tři ku jedné pro Austrálii. Nejčastěji poznali účastníci žádnou nebo jednu dvojici.
Já jsem poznal jednu, ale díky špatnému záznamu do archu mi to vyšlo taky na nulu. Přiznám se, že mě to překvapilo. U bílých jsem si myslel, že nic jednoduššího nemůže být, že je to úplně jasné. Vidíte, nebylo. Co mi ale nikdo nevezme, to je chlívek, do kterého se zaškrtlo vždy to víno, které víc chutnalo. U mě vyhrála Austrálie taky čtyřikrát, dvakrát Burgundsko, ale s jinými víny, než byla většina. Dovolím si tedy vyhlásit moje dva burgundské vítěze. První je Domaine Belleville, Rully „Les Chauchoux“ 2015, druhým Domaine La Pousse d´Or, Pommard 1 er Cru „Les Jarolliéres“ 2016.
Všem vinařům, jejichž vína jsme měli možnost ochutnat, patří můj obdiv. Všechna vína byla skvělá, některá jemnější, plnější nebo ovocnější, ale všechna vždy s důrazem na terroir. Těším se na další Battle Shock!
Jarda
Žádné komentáře:
Okomentovat