Jak jsem se tu minulé dny zmínil, na vinobraní v Troji mě letos uchvátilo Rulandské modré z vinice Sv. Kláry, ročník 2016. Krásné víno s ovocnou chutí. Jasně že v něm byly znát peckoviny, ale klidně bych mohl přísahat i na tropické ovoce či přezrálé ryngle. Bylo nadupané, šmrncnuté dubovými sudy, k tomu silné víno se 14 procenty alkoholu. A jak už jsem napsal, úžasná dlouhá dochuť, kterou jsem si v ústech pořádně užíval.
Utekl týden, koukám na jeden televizní hobby pořad a co tam nedávají. Rozhovor s Vladimírou Egertovou, vedoucí vinice Sv. Kláry v Botanické zahradě hlavního města Prahy, zaměřený právě na výrobu jejich vlajkového vína, kterým je Rulandské modré. Začala super otázkou, nad kterou jsem se, přiznám, doposud nikdy nezamýšlel. Tak sem s ní.
Ochutnáváme-li Pinot Noir v Burgundsku a u nás, je v tom nějaký rozdíl? Technologie výroby vína z hroznů této odrůdy zas tak odlišná není. Postupuje se zhruba stejně, odlišnosti tomu dávají jednotliví vinaři a zde se budou preference lišit. Zatímco v Burgundsku je Pinot Noir taková slečinka mezi víny, u nás je modrá rulanda chlapáckým vínem. Je plnější, harmoničtější, rozhodně ovocnější a má i zpravidla více alkoholu.
Na vinici Sv. Klára dbají, aby se červené víno z hroznů Pinot Noir vyrábělo pouze v letech, kdy opravdu dobře vyzrají. Pokud k tomu nedojde, dělá se z nich jen růžovka nebo klaret. Když už však k tomu dojde, dají vínu veškerou možnou péči. Dva roky ho nechávají nazrávat v dubových sudech, z poloviny barikových, z nich pak opět jen z části nových. Pak se víno nalahvuje a školí ještě další dva roky na lahvích. Není tak šance Rulandské modré ochutnat dříve než čtyři roky po sklizni.
O pár dní později, jiná městská část Prahy, další vinobraní. Koštoval jsem vína kousek od vinice Grébovka v Havlíčkových sadech. Procházel jsem se mezi stánky a ochutnával vzorky především od vinařů, které jsem doposud míjel. Mezi nimi jsem se tu prvně potkal s Markem Jaštíkem z Vacenovic ve Slovácké vinařské podoblasti. Jak to, že jsem na něho doposud nenarazil? Usrkával jsem jedno nabízené víno po druhém. Naprostý úžas, byla stále lepší a lepší. Velké překvapení… Nakonec jsem došel až k vrcholu v podobě červeného vína.
Tímto prezentovaným vínem bylo právě Rulandské modré, tentokrát ročník 2020. Vykvašené bylo úplně do sucha, kyselinka na pětce, alkoholu mělo 13 %. Kouzelná byla desetiměsíční hra s dubovými sudy. Byly tam, ale naprosto nerušily, naopak odrůdovost vyzdvihávaly do výše. Bavili jsme se s Markem, že používá zásadně sudy starší několik let, aby vínu neublížil.
Řeknete možná, že na jedné straně píšu o vyzrálém chlapákovi, co si dal čtyři roky načas, na druhé straně vyzdvihuji mladého šviháka ve slováckém kroji. Jenže, co naplat, když i toto víno je tím naším chlapáckým pinotem, ovocitost a plnost, krásný buket i chuť, dochuť možná o drobet kratší, ale i tak dostatečná.
Dobře se v tom plácám, fandím tu již nějakou dobu v mých textech Merlotu, Cabernet Sauvignonu či Cabernet Francu… Najednou během pár dnů jeden božský Pinot Noir z Čech, druhý z Moravy. A možná o tom to je. Při objevování skvostných vín narazím každý rok na překvapení, které jsem ani nečekal. Třeba právě na chlapáckou modrou rulandu…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat