Pozdrav z Podyjí

Setkání s Rodanem v jeho kanceláři je vždy velkým zážitkem a samozřejmě i inspirací. Setkáváme se tam s větší či menší pravidelností v momentech, kdy není z různých důvodů možné navštěvovat degustace nebo jiné podniky. Nebo prostě jen tak, když si chceme v klidu popovídat a probrat mimo jiné naše strategie a taktiky, o čem bychom v budoucnu chtěli psát, případně kam bychom se chtěli podívat.

Na takové vědecké bádání je potřeba se dobře vybavit, to je jasné. Takže se vždycky každý snažíme přinést (nebo otevřít) nějakou zajímavou lahev. Nejde o to, aby byla extrémně drahá, ale prostě zajímavá. Grand Cru od prestižního vinaře, to by uměl každý, pokud by na to měl. Rodan tentokrát otevřel mimořádně zajímavé víno z Kutné Hory s názvem Samet. V minulém textu už toto víno dokonale popsal, mě nezbývá než potvrdit, že takové víno k nám do Čech skutečně patří.

Možná by Vás zajímalo, co za víno jsem přinesl já. Není tajemstvím, že se při degustacích zaměřuji spíše na vína ze světa, nicméně tentokrát jsem přinesl jedno mimořádné víno od nás z Moravy. Ještě než prozradím, o které jde, dovolte mi krátkou vzpomínku na náš výlet do vinařství, který jsme s kolegy z práce plánovali snad dva roky. Covid nám dokonale zamával s plány, naši návštěvu jsme museli několikrát odložit. Na podzim loňského roku se ale konečně situace zlepšila a my jsme konečně mohli vyrazit na tolik očekávanou návštěvu vinařství Thaya do Hnanic nedaleko od Znojma. Ta doba byla dokonce tak dlouhá, že z původního vinařství Trávníček a Kořínek se stalo vinařství se jménem řeky Dyje v němčině.

Báječné chlastací Gamay z Château de Durette

Za to, že jsem ve svém věku objevil krásu vín z modré odrůdy Gamay, vděčím především panu Vladimírovi. Teda, většina fandů do vína ho pod tímto občanským jménem asi znát nebude, sám si říká Sklenička a prezentuje se na stejnojmenném blogu. Díky jeho kontaktům a energii tu a tam dorazí do Čech paleta vín, kterou pak osobně distribuuje jako komunitní bedýnky mezi nás, co o to stojíme. No a logicky, jednou za čas přijde volba i na známou francouzskou oblast Beaujolais, což znamená, že lze ochutnat za přijatelné ceny špičková vína právě z odrůdy Gamay. 

Poslední komunitní bedýnky dorazily tento týden. Byla možnost si vybrat mezi dvěma, v zásadě srovnatelnými výběry. Já volil tentokrát vína, na která nedošlo v předchozím roce. I když všechno je pochopitelně jinak, tentokrát byla většina vín z aktuálně nejnověji nalahvovaného ročníku 2020, takže šlo vlastně o mlaďochy, které jsme ani před tím šanci ochutnat neměli.

Samet z Kutné Hory

Když tak o tom přemýšlím, tak většina vinařství, kam si jezdím pravidelně pro víno, se v určitý okamžik zachová stejně. Začne nabízet něco, čím se výrazně vymezí vůči ostatním, prezentuje nám své prémiové víno, které se odlišuje kvalitou a zpravidla i cenou. Prvně mě tím překvapil čejkovický Petr Bíza s jeho Grand Cuvée Bizé a Grand Cuvée Cabermer, určitě nezapomenutelná je i souhra Miloše Michlovského a Františka Mádla při kupážování Cuvée 1 + 1. Mohl bych prolistovat poznámky a vytáhnout další perly, určitě mě nikdy tato vína nezklamala a patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co se dá v moravských sklepích objevit.

Loni jsem si objednával několik krabic od Lukáše Rudolfského z Vinných sklepů Kutná Hora. Už jsem tu o tomto vinařství několikrát psal, známe se s Lukášem řadu let, kdy průběžně ochutnávám vína z jeho BIO produkce pod značkou Demeter. Jak tomu tak bývá, ne vždy se vína ze středních Čech trefí do mé chuti, některá jsou však určitě moc povedená a litoval bych, kdybych je minul.

Ze sentimentálních důvodů jsem moc usiloval o jejich suchý Cabernet Cortis, ročník 2016, s přívlastkem výběr z bobulí. Dalo mi to velké přemlouvání se dostat alespoň k jedné lahvi, holt, když se něco povede, tak je to hnedle pryč. Šlo hodně tmavé mohutné víno s charakteristickými kabernetovými znaky a mohutným tříslem. Kromě lesního ovoce v něm byla i chuť koření a čokolády. Poměrně vysoký alkohol se postaral o dlouhý hřejivý závěr. 

Fajn víno, ale přece jen ke srovnání s mezinárodním Cabernet Sauvignonem v českém podání tomu ještě něco chybělo. Možná je chyba ve mně a budu si muset časem přivyknout, nebo se s touto odrůdou musí naši vinaři ještě naučit pracovat, aby se pak zrodil zázrak.

Výroční slepice

Proplétám se množstvím různých tabulek, grafů a textů, které jsme za loňský rok při naší práci vyplodili. Naším úkolem je podat souhrnnou výroční zprávu o tom, co jsme auditovali a s jakými výsledky. Tak vlastně alespoň u nás vypadá začátek nového auditního období. Napadlo mě to udělat podobně i s vínem, sestavit takovou výroční auditní zprávu. No dobře, teď však vážně. Zpráva to nebude, ale mohlo by to být ohlédnutí za nejzajímavějšími kousky, které jsem mohl ochutnat.

Nakonec před Vánoci jsem sliboval, že jakmile proběhne slepá degustace pro mé přátele, budu o ní referovat. Nechtěl jsem dopředu prozradit, co že se to bude ochutnávat. Tak jdeme na to, představím Vám vína, která mě baví a současně vína mimořádná, která jsem loni ochutnal. Bude to taková výroční slepice.

O korkových špuntech

Psaní našich textů na blog provází chuť se podělit o zážitky, k tomu je třeba přidat nějaký ten volný čas a především musí přijít ta správná inspirace. Někdy nestačím ani zachytit vše, co se na mě od vinařů a z wineshopů valí, zajímavé poznámky z degustací se kupí v rohu stolu a paměťová stopa v mé mysli zpravidla pomalu ztrácí na kvalitě. Jindy se zase dlouho nic neděje, teda alespoň nic, co by stálo za řeč, co by překvapilo a zaujalo. Pak se taky někdy snažíme využít známostí, vyzpovídat osobnosti ze světa vína, věnujeme se tomu, vymýšlíme otázky a z druhé strany odpovědi nepřicházejí a nepřicházejí…

Když mě dlouho nové podněty zvenčí míjely, nezbylo nic jiného než zapátrat hlouběji v mém archivu, vytáhnout nějakou tu zajímavost, o které by stálo za to napsat pár vět. Nemám tam nic, o čem bych nevěděl, spíš tam jsou lahve, které už delší dobu odkládám. Díky tomu tak během omezených společenských styků v pandemické době nastala šance občas ochutnat něco, co v normálních časech spolehlivě překryjí novinky.

Charakteristickým rysem mých ochutnávek vín v poslední době se staly starší ročníky uvedené na vinětách. Jsem natolik rozumný, že odkládám většinou červená vína, která by přece jen měla vydržet více než ta bílá. Současně těm letitějším lahvím dopřávám vyšší komfort, udržuji je v chladničce při doporučené teplotě, pěkně naležato, aby byl zvlčený korek. Ač o ně pečuji, ne vždy se mi za to odvděčí. Někdy je to zkrátka sázka do loterie, zda víno bude právě v takové kondici, jako bylo tehdy, když jsem si ho kupoval.