Bilancování na přelomu roku

Tak nám končí další rok, v tomto tisíciletí již dvacátý třetí. No to je trochu zavádějící konstatování, měl bych se spíše držet něčeho, co má spojitost s naším blogem Koštýřoviny. Mohu se pochlubil, že zde zveřejňuji texty již čtyři roky a snad to ještě nějaký ten čas vydržím. Poté, co mě v tom nechal Jarda samotného, je to větší hoňka, ale snad tu a tam vás má zamyšlení potěší.

Pozoruji, že jsem v prosincových týdnech trochu zvolnil. Pokud mám uvést proč, určitě to nebylo tím, že bych nenarazil na dobrá vína, o kterých stojí za to psát. Může za to nemilosrdný věk a stále ještě mé usilovné pracovní nasazení. Před Štědrým dnem jsem byl nucen navíc ještě víc zrychlit, poslední týden jsem končil jednu zakázku za druhou, nikoho jsem nechtěl zklamat, ale stejně jsem to úplně na sto procent všechno nestihl… 

Budu se snažit pracovně zvolnit, abych měl více volného času, klienty jsem na to začal připravovat. Jsem rozhodnutý si vydělat právě jen tolik, abych dokázal s rodinou spokojeně žít a k tomu si plnit mé sny související se zálibou v krásných vínech. Slibuji, že alespoň jednou týdně o sobě dám vědět. Příležitosti se určitě najdou a pokud stojíte o inspiraci, tak ji zde poskytnu.

Portugal od Iliase

My, co máme rádi víno a pijeme ho v množství více než malém, toto moc dobře známe. V průběhu roku si na ochutnávkách v rámci všech možných koštů, přehlídek či návštěv u vinařů pořizujeme ta nejlepší vína, která nám chutnají. Jsme ochotni si i připlatit, abychom si onu radost z objevování těch nejlepších vín na světě doma ještě jednou připomenuli. Vede to pochopitelně k tomu, že se nám pak v našem soukromém archivu hromadí vína, a to obvykle ta, která stála trochu víc, než abychom je vypili jen tak za večer u televize.

Přesně tam mířím. Jsou to takzvaná vína pro zvláštní příležitost. Pro večer, který je něčím výjimečný, kdy si sedneme s někým, kterého máme rádi, a otevřeme si lahev, na kterou budeme v souvislosti s tímto večerem vzpomínat. Jenže, kdy je to ta zvláštní příležitost? Dnes nebo zítra? Obvykle máme právě s určením oné výjimečnosti problém, většinou se přesvědčujeme, že to stále ještě není ta správná chvíle. Když už jsme to vydrželi tak dlouho neotevřít, třeba si ještě na svou chvíli slávy počká…

Mám ve svém archivu právě několik takových lahví. Některá opravdu stála víc, než je obvyklé, jiná zas byla pořízena za mimořádných situací na mých cestách po světě. S přibývajícím věkem se čím dál víc přesvědčuji o tom, abych je konečně otevřel. Říkám si, nečekej na nic a zvláštní večer si někdy udělej i jen tak pro radost. 

Dvě Montepulciana

Ani nevím proč právě Montepulciano, Itálie dává řadu excelentních a určitě i lepších červených vín, ale narazím-li někde na ta z Abruzza, vždy jim podlehnu. Je to věc osobní volby, možná i pocit, že když ostatní hledají jinde, já se zkusím poohlédnout tady.

Určitě víte, kde byste Abruzzo hledali. Někdo tuto oblast ještě spojuje s jižní Itálií, ale pokud se podíváte na mapu a budete za orientační bod považovat Řím, jde už spíše o střední Itálii. Na severu sousedí s regionem Marche, na západě a jihozápadě s Laziem, na jihovýchodě s Molise a na východě s Jaderským mořem. 

Území regionu Abruzzo klesá z úbočí Apeninského pohoří až k mořskému pobřeží. Pamatuji si na to, když jsem tudy před lety o dovolené projížděl, že dálnici lemovaly kouzelné výhledy. A co teprve, když jsem sjel na regionální silnice poté, co jsem se rozhodl autem přejet přes hory z východu Itálie na západ, abych při svém letním putování neminul Toskánsko.

Šipon Premium Jeruzalem

Tak ať se ti tu dobře bydlí… Sešlo se nás u Luďka toho večera na kolaudaci nově zařízeného bytu celkem osm. Já vím, kdybych řekl, že nás bylo pět, znělo by to drobet líp. Na druhou stranu na sedmičku vína je ten počet akorát tak, aby každý ochutnal a na řadu hned přišla další lahev. A že jich bylo nepočítaně... Ono nakonec vlastně na nás vyšlo i trochu víc než degustační vzoreček, protože dva z nás v průběhu večera preferovali pivo…

Luděk věděl, že vínu rozumíme, tak se nechtěl nechat zahanbit. Zásobil se na úrovni, ať už vybíral bílá nebo červená vína. My pozvaní jsme taky nepřišli s prázdnou kapsou, takže se nám tu sešla spousta zajímavých vín z Moravy, Rakouska, Německa, Itálie a Slovinska. O každém z nich by se dal napsat text, ale nebudu odvádět pozornost a rozmělňovat zážitky.

Mlaďoši

„Rozmysli se, Rodane, rozmysli, na své štěstí pomysli, jestli přátele vyměníš za trapně komerční svátek sv. Martina a kyselé nové víno…“ Přesně tuto výčitku jsem schytal od spolužáka Pepy, se kterým jsem si něco užil při vysokoškolských studiích. Právě 11. listopadu jsme se totiž měli sejít, nás pár léty prověřených ekonomů, co jsme k sobě před drahně lety tak nějak patřili. Někteří už dávají nenávratně přednost svým vnoučatům, jiní se už s náhradními klouby odmítají táhnout přes půl republiky, takže co naplat, už se nás zas tak moc každoročně nepotkává. A já jim do toho navíc ještě hodil vidle. Protože ve víně je pravda a co mi tak v životě ještě jiného zbývá, než mluvit pravdu při ochutnávání vín. A to včetně těch ze všech vín nejmladších.

Co teď chcete slyšet? Měl Pepa pravdu? Opravdu jsem celou sobotu při koštech křivil pusu, nadával na to, že ochutnávky vín jsou dneska jen jeden velký business, a říkal si, co všechno jiného lepšího jsem mohl prožít? Zkusím se tedy nad tím zamyslet a ze zážitků minulého týdne vytěžit pár mouder o letošních vzorcích mladých vín.