Pitarra z Extramadury

The Tempest. Bouře. Stoprocentní španělské Tempranillo. Původně jsem si říkal, že o tomto vínu psát nebudu. Proč? Inu, nebyl to, jak se říká, můj šálek čaje. Byť mám v zásadě vína z Iberijského poloostrova rád a jejich vlajkové odrůdě se nevyhýbám. Nakonec jsem potlačil emoce, zapojil rozum a důvod pro text se našel.

Začnu však popořádku. Skončil jsem v pátek jednání na českobudějovické radnici a procházkou se vracel na vlakové nádraží. Kdo zná, ví, kdo ne, asi se bude muset spolehnout jen na mé vyprávění. Sotva se člověk vymotá z kouzelného náměstí Přemysla Otakara II, přejde ulici, co obtéká historické centrum, dostane se na Lannovku. Tedy nikoliv na dopravní prostředek, ale na Lannovu třídu. Obchody známých značek, restaurace, kavárny, občerstvovací stánky…

Zpravidla se tu stavuji v obchoďáčku Marks & Spencer. Oproti Praze je přes den prakticky prázdný. Když mám čas, rád si projdu jejich nabídku vín. Jasně, jde koneckonců taky o supermarketovky, ale přece jen, nechávají si je dělat pod svou značkou, a tak si svou kvalitu hlídají. Tentokrát mě zaujala červená vína, seřazená pěkně podle zemí, regionů a tím prakticky podle odrůd. Užuž jsem sahal po Montepulcianu z Abruzza, když mi pohled sklouznul na španělská vína. Nebylo jich tam tolik jako těch italských či francouzských, ale něčím mě zaujala. Asi se mi vybavil nedávný Jardův text o víně z odrůdy Monastrell s povzdechem, že bychom měli španělská vína prozkoumat více. Tak bylo rozhodnuto, vyhrála to bouře z Tempranilla. Pomohlo Vivino a jejich hodnocení 3,9. Co se blíží ke čtyřce, to nemůže být špatné.

Dvě terroirová vína z Mikulovska

Konečně u mě došlo na dvě zajímavá vína z chladící vinotéky. Přinesl jsem si je z ochutnávek navštívených během pár měsíců loňského roku, kdy to ještě šlo. Vína mě tam zaujala natolik, že jsem zatoužil vypít celou lahev nehledě na drobet vyšší částku peněz. A jak už to tak u mě chodí, ač jsem se o ně dobře postaral a připravil na konzumaci, tak při výběru vína na večerní popíjení na ně dlouho nedošlo. Volba padla zpravidla na jakoukoliv běžnou lahev, pokud se však dá o nějakém vínu říct, že je běžné.

O prvním vzorku jsem tu již psal v rámci mých zápisků z degustace vinařství Tanzberg. Ze všech ochutnávaných vín to tehdy u mě vyhrál suchý Dornfelder, ročník 2018 ve výběru z bobulí, z viniční tratě Turold. Marmeládové tóny peckovitého ovoce, hořká čokoláda, harmonicky sladěné taniny… Však si ho vinařství cenilo natolik, že ho zařadilo do své nejvyšší řady Black Label.

Večeře v Manfredonii

To nejzajímavější na mých cestách po světě prožívám tehdy, kdy mám možnost se tam potkat s někým z místních, který mi věnuje čas a ukáže mi něco ze svého běžného života. Nejúžasnější pak je, když mě kromě turistických lákadel upozorní i na dobré jídlo a hlavně víno, které se u nich pěstuje a vyrábí. Teď už asi tušíte, kam se bude ubírat pokračování mého vzpomínání na letní dovolenou na poloostrově Gargano v oblasti Foggia v italském regionu Apulie.

Dostal jsem se na jižní pobřeží poloostrova Gargano vlastně na doporučení kolegy, se kterým jsem jeden čas úzce spolupracoval. A nešlo pouze o tip na kouzelný pobyt u moře, ale i předání konkrétní adresy, kdo mi tam může pomoci se dobře ubytovat. Nemusel jsem se moc přemlouvat, ihned jsem zavolal onomu spolumajiteli hotelu na skalnatém výběžku pár desítek metrů nad mořem. Volno v termínu bylo, rezervaci mi hned udělal a jen podotkl, že nás tam bude čekat a rád celou mou rodinu přivítá. Koneckonců z Manfredonie, kde bydlel, to bylo jen pár kilometrů. Stačilo zavolat a do deseti minut byl na místě.

VIVIR SIN DORMIR

Původně jsem chtěl napsat Monastrell z Jumilly, pak mi však přišlo, že už tento titulek odněkud znám. No jasně, z našeho blogu! Zhruba před rokem totiž Rodan popisoval hledání odrůdy Monastrell při své návštěvě Murcijského regionu. Tady je totiž Monastell jako doma a jen připomínám, že se jedná o odrůdu, která se ve Francii jmenuje Mourvedre.

Na rozdíl od Rodana, který měl možnost pátrat po odrůdě přímo na místě, já jsem bohužel ve Španělsku nebyl, aspoň ne tentokrát. Ve Španělsku jsem byl mnohokrát, zejména pracovně ve službách Českých aerolinií. Obvykle jsem se alespoň na skleničku někde zastavil, a když bylo času skutečně málo, vyběhl jsem do duty free koupit nějakou lahev. Náš oblíbený trumf byl El Coto Crianza, což je asi jedno z nejznámějších vinařství oblasti Rioja. Poznáte ho podle obrázku jelena na etiketě. Za dobré peníze dobře pitelné víno.

Vzpomínání na vína z Monte Sant’Angelo

Všimli jste si, jak se teď všude v supermarketech objevila vína z odrůdy Primitivo? Já aspoň jo. Dřív jsem ho musel pracně shánět u dovozců, objednávat si ho v pizzerii k jídlu a teď je téměř na každém rohu. Mám vína z Apulie, či chcete-li z regionu Puglia, jehož východní pobřeží na jihu Itálie omývá Jaderské moře, docela rád. Před rokem tu ve dvou článcích vzpomínal Jarda na své zážitky z návštěvy salentského městečka Lecce a představil v nich jak odrůdu Primitivo, tak Negroamaro. Pokusím se na ně tak trochu navázat.

Absťák z nemožnosti cestovat za víny po světě se u mě teď promítá mimo jiné do vzpomínek. A když Apulie, tak vytáhnu pár fotografií z naší rodinné dovolené, když jsme to tam před lety projížděli. Zapátrám tedy v paměti, co mi v hlavě ještě zůstalo. Trávili jsme tehdy týden v hotelovém letovisku na skalnatém jižním pobřeží poloostrova Gargano. Úplně typická Apulie to není, ale patří to tam. Celé této oblasti se říká Foggia a v rámci regionu Apulie leží úplně na severu. Na vinice jsem tam také zrovna nenarazil, ale bylo tam krásně, moře jsme si užili vrchovatě. A vína pochopitelně taky.