The Tempest. Bouře. Stoprocentní španělské Tempranillo. Původně jsem si říkal, že o tomto vínu psát nebudu. Proč? Inu, nebyl to, jak se říká, můj šálek čaje. Byť mám v zásadě vína z Iberijského poloostrova rád a jejich vlajkové odrůdě se nevyhýbám. Nakonec jsem potlačil emoce, zapojil rozum a důvod pro text se našel.
Začnu však popořádku. Skončil jsem v pátek jednání na českobudějovické radnici a procházkou se vracel na vlakové nádraží. Kdo zná, ví, kdo ne, asi se bude muset spolehnout jen na mé vyprávění. Sotva se člověk vymotá z kouzelného náměstí Přemysla Otakara II, přejde ulici, co obtéká historické centrum, dostane se na Lannovku. Tedy nikoliv na dopravní prostředek, ale na Lannovu třídu. Obchody známých značek, restaurace, kavárny, občerstvovací stánky…
Zpravidla se tu stavuji v obchoďáčku Marks & Spencer. Oproti Praze je přes den prakticky prázdný. Když mám čas, rád si projdu jejich nabídku vín. Jasně, jde koneckonců taky o supermarketovky, ale přece jen, nechávají si je dělat pod svou značkou, a tak si svou kvalitu hlídají. Tentokrát mě zaujala červená vína, seřazená pěkně podle zemí, regionů a tím prakticky podle odrůd. Užuž jsem sahal po Montepulcianu z Abruzza, když mi pohled sklouznul na španělská vína. Nebylo jich tam tolik jako těch italských či francouzských, ale něčím mě zaujala. Asi se mi vybavil nedávný Jardův text o víně z odrůdy Monastrell s povzdechem, že bychom měli španělská vína prozkoumat více. Tak bylo rozhodnuto, vyhrála to bouře z Tempranilla. Pomohlo Vivino a jejich hodnocení 3,9. Co se blíží ke čtyřce, to nemůže být špatné.
Přitažlivá chuť přezrálých peckovin, černá třešeň, až rozvařené švestky, určitě černý rybíz, hladkost, šťavnatost, v závěru pikantnost postavená na bílém pepři v čokoládě… Lákavé, ale zážitek to nebyl. Pro mě, co hledá ve vínu víc než líbivé tóny a cukr, tu je patrný jiný přístup k tomu, jak udělat dobré víno. Kdo máte za sebou zkušenost s moldavskými, gruziskými, či vůbec středoasijskými víny tak jako já z ochutnávek v Tádžikistánu, tak víte, o čem mluvím. Do sklenky dostanete zpravidla nabušené červené víno v polosladké či sladké verzi z hodně přezrálých hroznů. Recenze na webu běžných konzumentů však tak odsuzující nejsou…
Slíbil jsem popsat důvody, proč jsem se o tomto vínu rozhodl psát. V zásadě jsou tři. Ten první vyplynul poté, co jsem zapátral, odkud Tempest pochází. Správní region Extramadura… Nikdy jsem o něm neslyšel. Kde je? Vyhledal jsem mapku Španělska. Nachází se na jihozápadě země při hranicích s Portugalskem. Jde o poměrně řídce osídlenou oblast, kde ve velkém množství žijí různé druhy zvěře. Pro nás jsou atraktivní zejména divoká černá prasata, která se živí žaludy, z nichž se produkuje slavná iberská šunka (Jamón Ibérico). Někdo z milovníků vína také už určitě slyšel o korkových dubech (Quercus suber).
Co se vína týká, jde o oblast, kde se vinná réva pěstovala od pradávna, nicméně nyní se víno zpravidla nedostává mimo svůj region. Vyskytuje se tu pouze jedno chráněné označení původu, a tím je DO Ribera del Guadiana, nesoucí název podle největší řeky protékající Extramadurou. Nejběžnějšími víny jsou tu červená z odrůdy Tempranillo a bílá z odrůdy Cayetana. Produkuje se tu i španělské šumivé víno Cava, byť to má do svého místa původu Katalánska hodně daleko.
Jako druhý důvod pro článek se chci se zmínit o ostatní produkci, která se pod označení DO Ribera del Guadina neschovává. Vína se zde označují výrazem Vino de la Tierra Extremadura, čili jde o vína této země. Jde o produkci ze stejného území jako vymezuje uvedené chráněné označení původu, ale odrůdy zde nejsou striktně regulovány, nedohlíží se ani na způsob pěstování hroznů a proces následné výroby vína. Výsledkem je v podstatě levnější stolní víno, které je tu dostupné pro běžnou konzumaci k jídlu.
Líbí se mi marketingová hesla místních vinařů, například že extremaduranské červené víno je bohaté na takové látky, jako jsou lithium, hořčík, zinek a draslík. Už jedna sklenička pomůže vašemu nervovému systému dosáhnout rovnováhy, čímž předcházíte demenci a degenerativním chorobám. Spolu s uvolňováním endorfinů se oprostíte od stresů a dosáhnete tolik potřebného klidu.
Třetí záminka pro tyto řádky je domácí výroba vína v malých až středně velkých hliněných nádobách nazývaných pitarra. Je to vlastně obdoba u nás populárních qvevri, ale na rozdíl od nich se nezakopávají do země a využívá se tak možnost každodenně s pitarrou pohybovat a tím víno na kalech promíchávat, případné matolinové klobouky tvořené ze stoupajících rozdrcených slupek pak rozbíjet, aby opět klesly na dno. To se opakuje pravidelně až do té chvíle, než bude víno hotové. Dochází k tomu až na přelomu prosince a ledna, kdy se víno zbavuje usazenin a stáčí do lahví. Až tedy narazíte na víno pod tímto názvem, vnímejte ho jako ručně vyrobené domácí víno.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat