Dvě terroirová vína z Mikulovska

Konečně u mě došlo na dvě zajímavá vína z chladící vinotéky. Přinesl jsem si je z ochutnávek navštívených během pár měsíců loňského roku, kdy to ještě šlo. Vína mě tam zaujala natolik, že jsem zatoužil vypít celou lahev nehledě na drobet vyšší částku peněz. A jak už to tak u mě chodí, ač jsem se o ně dobře postaral a připravil na konzumaci, tak při výběru vína na večerní popíjení na ně dlouho nedošlo. Volba padla zpravidla na jakoukoliv běžnou lahev, pokud se však dá o nějakém vínu říct, že je běžné.

O prvním vzorku jsem tu již psal v rámci mých zápisků z degustace vinařství Tanzberg. Ze všech ochutnávaných vín to tehdy u mě vyhrál suchý Dornfelder, ročník 2018 ve výběru z bobulí, z viniční tratě Turold. Marmeládové tóny peckovitého ovoce, hořká čokoláda, harmonicky sladěné taniny… Však si ho vinařství cenilo natolik, že ho zařadilo do své nejvyšší řady Black Label.

Vinařství Tanzberg pěstuje na viniční trati Turold především modré odrůdy, z těch bílých pak zejména Sauvignon. Výměra Dornfelderu není příliš velká, tak do jednoho velkého dubového sudu. Ročník 2018 se jim však mimořádně povedl, po přechutnání ve vinařství usoudili, že vyzrálo do velkého vína. Škoda, že se jim vešlo pouze do tisícovky lahví.

Turold je kmenovou viniční tratí vinařství. Nachází se kousek od Mikulova na úpatí vápencového terénního útvaru stejného jména, původně za německého osídlení známého jako Duralt. Patří k těm vůbec nejstarším registrovaným tratím, záznamy se o ní vedou od raných lichtensteinských dob. Vyznačuje se typickou pálavskou strukturou s jasným vápencovým podložím a pouze mělkou jílovito-sprašovou svrchní krustou. Vína z těchto míst bývají vždy výrazně slaně minerální až kamenná, někdy s útlejším tělem a rafinovanou aromatikou. Vinice Turold je navíc takřka celý den vysluněná díky své jihozápadní orientaci, takže zde hrozny dozrávají do vysokých přívlastků.

Co dodat? Dojem, který jsem si o tomto víně udělal na degustaci, se po deseti měsících rozplynul. Víno se uzavřelo, obrnilo se za hradbu hořkých tříslovin, tatam byla obdivovaná kulatost a marmeládové pomyšlení. A to jsem si s ním hrál tři dni, nechával ho otvírat, čekal jsem na ten nejlepší okamžik. Škoda, že jsem ho nevypil hned v létě na první dobrou.

To naopak druhé víno mě nezklamalo. Otevřel jsem si polosuchý Ryzlink rýnský z mikulovského vinařství Volařík, ročník 2016 v pozdním sběru, z viniční tratě Purmice. I o těchto terroirových vínech od Volaříka jsem tu před časem psal. Tehdy jsem se poklonil Veltlínskému zelenému z viniční trati Věstoňsko. Tentokrát jsem si nalil nabušený, extrémně plný minerální rýňák sytě žluté barvy s přesahem do meruňkového kompotu a sušených jablečných křížal. Kapánek cukru navíc vůbec nevadilo, harmonicky se postavil ke kyselinkám a vytvořil díky tomu velké víno.

Vince Purmice leží na jižním svahu úpatí Pálavských vrchů s velkou svažitostí. Půda je zde bohatší na živiny a s vyšším obsahem aktivního vápna. To se odráží ve vínech, která jsou ovocně-minerální. Vinařství ji považuje za jednu ze svých nejzajímavějších tratí, označuje ji za svůj drahokam. Tato velmi dobrá a kvalitní poloha vyhovuje bílým odrůdám, kromě Ryzlinku rýnského se tu pěstuje rovněž Ryzlink vlašský, Chardonnay a Pálava.

Na rýňák z Purmice od Volaříka jsme narazili s Jardou před třemi roky na Strahově na degustaci vín uskupení V8. Každý rok je jiný, někdy nás tam okouzlí jedno prezentované vinařství, jindy to dopadne naprosto jinak. Využili jsme výhodnou nabídku a šli s Jardou do jedné krabice napůl. Každé víno jiné, jen vinařství stejné. Mně se tři vína od Volaříka povedla. Těším se opět na letošní červencové tour V8. Už budu naočkovaný a ve Strahovském klášteře se snad i do poloviční kapacity milovníků vína vejdu.

Rodan