Víno od Terezy

 

Jedním z mých vinných zážitků letošního léta byla degustace vín Aliance V8 ve Strahovském klášteře. Zástupci jednotlivých vinařství mi nabídli povedené vzorky ze svého sortimentu, které budu rád vyhledávat a znovu ochutnávat. Určitě jen tak nezapomenu na setkání s obchoďačkou drnholeckého Nového vinařství Terezou, se kterou jsme si na místě hezky popovídali o ochutnávaných vínech. Slovo dalo slovo, rozhovor pokračoval i ve formě otázek a odpovědí pro náš blog, přičemž nám Tereza poodkryla, kde se u nich v okolí Drnholce daří těm nejlepším hroznům, a na jaké nově vysázené odrůdy se můžeme těšit (tady). 

Čas běží dál a jsou tu vinobraní. Jedna z prvních pražských akcí, na které jsme my vínomilci nemohli chybět, byla tento týden v Edenu. Jen co se odšpuntovaly první lahve, zamířil jsem ke stánkům, abych se tam potkal se známými vinaři či obchodními zástupci. Měl jsem radost, když jsem tu mezi nimi objevil Nové vinařství a u vín usměvavou Terezu.

Na první pohled mne nabízená vína potěšila. Dvě z řady DCL, Tramín červený a Rulandské šedé, jedno víno z řady Village, Ryzlink rýnský, čtyři vína s označením Cépage, Ryzlink rýnský, Rulandské šedé, Veltlínské zelené a Chardonnay, a dvě lahve z té nejvyšší řady Petanque, Ryzlink vlašský a Rulandské bílé. Dohromady devět vín vysokého standardu, jak je pro toto vinařství typické. Jedno z nich však přesto odsunulo ostatní do pozadí. Ryzlink vlašský, ročník 2018 v pozdním sběru, hrozny z viniční tratě Pod lomem v obci Kletnice. Krásné víno, ve skleničce ohromilo zlato žlutou barvou s pěknou viskozitou, se šťavnatým a plným dojmem po ochutnání. Čistá harmonická vůně, těžko vybrat jeden tón, trochu luční kvítí, trochu zahradní, ale i tropické ovoce… V chuti příjemná pikantní kyselinka, kořenité a medové tóny v dochuti, určitě navíc s minerálním závěrem. K tomuto vínu mohu prozradit jediné. Podlehl jsem mu…

Využívám projevené ochoty doložené podmanivým úsměvem a oslovuji Terezu s několika otázkami týkajícími se její práce a nabízených vín Nového vinařství.

Terezo, potkali jsme se spolu u vašich dobrých vín během krátké doby podruhé. Co mne překvapilo, každá nabídka byla úplně jiná. Ta na Strahově i tentokrát v Edenu. Prozraďte mi, jak se rozhodujete, co my návštěvníci budeme ochutnávat? Volíte to podle své chutě, nebo to vychází z obchodní politiky Nového vinařství?

T: Záleží na tom, co chci zrovna na té akci pít. To víte, také si dám skleničku, když už tam stojím. :D Ne, teď vážně. Záleží na tom, co je to za akci. Na Strahově jsme věděli, že je to degustace pro lidi, kteří se nějakým způsobem o víno zajímají, často nás již znají a jdou zjistit, co je nového. Z toho důvodu jsme zvolili porovnání suchého veltlínského zeleného z různých výrobkových řad a stejně tak porovnání dvou ryzlinků rýnských a dvou ryzlinků vlašských v různé cukernatosti.

U vinobraní v Edenu jsme věděli, že budeme potřebovat oslovit širší spektrum zákazníků, kteří často vůbec nevědí, že nějaké NOVÉ VINAŘSTVÍ existuje. Zvolili jsme proto vína ze všech výrobkových řad a mix co nejvíce odrůd, aby nás tito zákazníci mohli lépe poznat, viděli jaká vína a v jakých cenových relacích vyrábíme. Rozhoduje tedy vždy typ akce.

Já osobně očekávám, že se v rámci ochutnávek, a to i těchto v podstatě neřízených, dozvím o nabízených vínech, vinařství i vinicích, kde se rodí hrozny, co možná nejvíc. Proto Vás obdivuji, že jste se doposud nenechala žádnou z mých otázek zaskočit a jste ochotná na ně odpovídat. Připravujete se na každou z přehlídek vín nějak speciálně, nebo byste byla schopna o nich mluvit kdykoliv se Vás na to někdo zeptá?

T: Jak jste si možná již všiml, mám docela vyřídilku a řeknu i to, co nevím. :D Snažím se ve vinařství nasávat co nejvíce informací, když se spolu baví lidé, kteří vědí více než já, tak poslouchat, stejně tak, když vede degustaci pan ředitel, tak se často jak se říká, přifařím, abych byla na všechny otázky připravena. No, ne vždy vím vše. Mluvení se zákazníky je pro mne tedy naprosto normální a často se i těším, pokud je to však přímá konverzace. Co vážně nemám ráda, a na co se připravuji, je mluvení z pódia do mikrofonu k většímu počtu lidí. Na to se v duchu připravuji klidně i tři dny a přemýšlím, co a jak řeknu a na co by se mě moderátor mohl zeptat.

Pokaždé si od Vás odnáším příběh, historku, zkušenost, které mne doposud míjely. Pamatuji si je a kdykoliv se pak dostanu k vínům vašeho vinařství, vybavuji si je. Tentokrát to bylo o nové metodě fermentace bílých vín metodou NVR. Prozradíte to všem, o co se jedná?

T: Určitě. Pokusím se to nepoplést. NVR je zkratka pro NOVÉ VINAŘSTVÍ RESVERATROL a cílem této metody je výroba BÍLÉHO vína s vyšším obsahem právě tohoto antioxidantu – resveratrolu. Jedná se o přírodní látku, která se vyskytuje v některých rostlinách a které jsou přisuzovány léčivé účinky na řadu onemocnění. Protože se nachází hlavně ve slupce a jadérkách, tak se díky zpracování vyskytuje v červených vínech. Našim cílem bylo, a nakonec se také podařilo, vytvořit technologii, která nám umožní vytvořit bílé víno s vyšším obsahem antioxidantů, ale bez ovlivnění standardní barvy, aromatiky a chuti. První výsledek jste mohl na vinobraní v Edenu ochutnat. Jednalo se o Ryzlink rýnský 2019 suchý. V příštích ročnících budeme pracovat na vínech s vyšším obsahem cukru, abychom oslovili větší množství zákazníků, protože přiznejme si, toto první víno je extrémně suché.

Mezi vašimi víny na letošním vinobraní v Edenu mne opět nejvíce zaujala řada Petanque. Už jste nám minule prozradila, proč si nese tento hezký název. Mám k tomu ještě doplňující otázku, jak se rozhodujete, že právě ono víno do této řady zařadíte? Myslíte na to už od sběru hroznů a podřizujete tomu technologii výroby, nebo to pak vyplyne až po školení vína, když zjistíte, že se povedlo a stojí ho zařadit mezi prestižní vína?

T: O tom, které víno připravíme do řady Petanque, ze kterých řádků se bude sbírat, se rozhoduje již v zimě, aby se již od začátku s vinicí pracovalo „jinak“. Tyto keře se pak více opečovávají, jako první jsou na řadě, co se týká postřiků, vázání apod. Stejně tak se potom s víny jinak zachází po sklizni. Vína déle leží na kalech, déle zrají. Prostě, od keře až po lahev věnujeme těmto hroznům větší pozornost.

Na závěr by mne zajímalo, jak to při ochutnávkách vidíte Vy z druhé strany stolu. Zástupy ovíněných natěšenců, co Vám strkají pod nos prázdné skleničky a žadoní o další a další vzorky. Baví Vás to odpovídat na různé otázky? Poznáte, kdo má víno rád a chce se něco dozvědět, nebo si jen přišel udělat příjemné odpoledne se sklenkou vína a možná se i dostat do nálady?

T: Celkově mám raději akce, kde se setkávám s lidmi, než práci za počítačem a objednávky. Nemám problém s otázkami, nevadí mi, když mě nějaký nadšenec „vyslýchá“, když se někdo přijde na takovou akci pobavit, skončí v náladě a opilecky mi povídá zážitky z dětství, to k tomu prostě patří. Co mi vadí, jsou lidé, kteří na tyto akce chodí poučovat vinaře o tom, jak se má dělat víno, protože to četli na internetu a to, co děláme, není dobře, protože Sauvignon má být kopřivový, ne ovocný a Ryzlink vlašský má být jen suchý. Takové již často z dálky poznám a sama sobě říkám: „Terezo, nebuď drzá, buď ticho, usmívej se a kývej.“ :D

Děkuji Tereze z Nového vinařství za zajímavé odpovědi. Čím víc se dovídám o jejich vínech, tím víc se s nimi toužím střetávat na dalších přehlídkách a ochutnávkách. Věřím, že dostanu od Terezy brzo pozvání na akci, kde se s ní budu moci opět potkat.

Rodan

První zastavení na Vinobraní v Edenu

 

Letošní podzim pro nás milovníky vína moc dobře nezačíná. Vypadá to, že se bude jedna akce za druhou rušit, přece jen na pražských vinobraních se scházívá pravidelně mnohem více než jen sto osob. Organizátoři tak nemají na výběr. Buď z toho udělat nezajímavou akci, bez programu a s rozestupy mezi stánky natolik velikými, aby se tam lidé nepotkávali, případně pozvat prodejce neatraktivních vín, nebo to raději hned preventivně zrušit. O to víc jsem rád, že se minulý týden obchodní centrum Eden spolu s Branko Černým a jeho Králem vín do jednoho z těch menších vinobraní společně pustili. A věřte, z mého pohledu jednoho z účastníků vinobraní v Edenu, bylo to tam fajn.

Patnáct stánků jednotlivých vinařů, a ještě jeden navíc s burčákem… Od třinácté hodiny jsem je spolu s mými kamarády obcházel, povídal si s vinaři, či obchoďáky, koštoval, chválil, zkrátka užíval si dobrá vína. Bylo by škoda se tu nepokusit o krátký report, abyste vy, co jste se tam nedostali, zaznamenali, co vám letos uniklo. Zvolím můj obvyklý přístup. Vytipuji u každého stánku jedno víno, co mne něčím zaujalo. Nemusí to být nutně to nejlepší, ale spíš, co mi utkvělo v hlavě a zaznamenal sem to do svých poznámek ve vydaném katalogu.

U stánku Chateau Mělník, vinařství pana Lobkowicze z mělnického zámku, mne letos zaujaly jejich pokusy s barikovými sudy. Téměř všechna vína v nich nějaký čas pobyla, jejich chuť proto nesla kouřový nádech dřeva a pochopitelně vanilky. Největším překvapením pro mne však bylo zařazení do degustace jednoho francouzského vína. Majitel vinařství totiž vlastní rovněž vinici v Bordeaux, a to Château Rousset. Vyrábí z ní typická vína pro tuto oblast, měli jsme možnost ochutnat směs převážně z Cabernet Sauvignonu a Merlotu, doplněnou trochou Malbecu. Víno mi nabídlo jemnou chuť, kde vedle klasických peckovin byly rovněž tóny černého rybízu, fialek a rebarbory, to vše doprovázené příjemnými taniny.

Podle katalogu v pořadí druhým vinařství bylo Nové vinařství z Drnholce. Toho jsem si užil ze všech stánků nejvíce a budu mu proto věnovat samostatný text. Jen, aby nevypadlo z prezentované nabídky pozoruhodných vín, tak se zmíním o jejich Ryzlinku rýnském z ročníku 2019, na němž vinařství vyvíjí novou metodu spojenou s delším nakvášením bílých hroznů na slupkách a zrníčkách. Pro technologii výroby bílých vín naprosto netypické dvou až třítýdenní ležení na slupkách vede k tomu, že se do vína dostane více zdraví prospěšných látek. Například se uvádí, že Resveratrolu, antioxidantu, který hledáme především v červených vínech, je nyní ve víně až sedmsetkrát více než při okamžitém lisování hroznů ihned po sklizni.

Vinařství Pavlovín, poměrně dost známé z obchodních center, mne zaujalo svým Cabernet Cortisem, ročník 2018 ve výběru z hroznů. Stále ještě poměrně málo známá odrůda mne vždy láká k ochutnání, pěstuji ji totiž rovněž pro zkoušku ve své vinici a jsem zvědavý, jaké víno z ní budu moci očekávat. Pavlovín prezentoval víno s pevným tělem a vyšším obsahem taninů, než bývá na moravská červená vína obvyklé, s pěkným ovocným aroma s dominancí černého bezu. Věřím, že se s podobnými víny od našich vinařů budu setkávat stále častěji.

Rodinné vinařství Gréger patří k těm, za kterými nelením vyrazit až k nim do Rakvic a přivézt si odtud větší zásobu vín. Znám je a nedám dopustit zejména na jejich červená vína. Však jsme se také domluvili, že mi přivezou na ochutnání zásilku nově nalahvovaných červených vín, která doposud ležela v dubových sudech. Když mám poukázat na jednu zajímavost, nebude to jednoduché. Mohl bych vybrat polosladkou Pálavu 2019 ve výběru z hroznů, nebo Hibernal Frizzante 2019 vyrobené jako MZV. Ale já zvolím Chardonnay, ročník 2019 v pozdním sběru. Bratři Grégrové se pokusili pofrancouzku o částečné ležení v použitých barikových sudech a musím je pochválit. Bylo to tak akorát a vyšlo z toho celkově moc dobré pití.

O vinařství Tanzberg jsem tu psal nedávno. Opět mne zaujala spíše jejich červená vína. Standardně velmi dobrý byl jejich Maharal 2016 v pozdním sběru, cuvée Cabernet Sauvignonu a Merlotu. Tmavě rubínová barva, bohatá vůně a chuť s tóny sušených švestek, vanilky, kávy a čokolády. jako zajímavost bych však chtěl uvést málo obvyklý Pinot Meunier, ročník 2017 v pozdním sběru. Tyto hrozny používá vinařství jako blanc de noir do sektů, ale z této sklizně z nich vyrobilo rovněž červené víno. Kdo ho dosud nepil, jde o lehčí typ červeného vína, které se vyznačuje světle rubínovou barvou s cihlově červenými odlesky. Ve vůni možná malinová šťáva s tóny hořkých mandlí. Chuť je svěží, ovocná, jemně kořenitá.

Další z top vinařství na vinobraní bylo Vican Rodinné vinařství Mikulov. Asi bych mohl poukázat na jakékoliv víno z jejich nabídky a ve svém hodnocení bych se nespletl. Dlouho jsem před kamarády vyzdvihoval jejich povedené Sylvánské zelené 2019 v pozdním sběru, ale nakonec se zmíním o jiném víně. Je to kuriozita, na kterou narazíte velice zřídka. Tramín červený vyrobený v kvevri, ročník 2018, MZV. Toto víno ze speciálních hliněných amfor, ve kterých nakvašené hrozny fermentují na slupkách po dobu minimálně šesti měsíců, dostává díky tomu zcela atypickou barvu, vůni i chuť. Tato vína jsou typická pro Gruzii, mám však radost, že se s nimi v poslední době setkávám stále častěji i u moravských vinařů. Jak se říká, napoprvé mnohé neosloví, s každou další vypitou lahví však zachutnají více a více.

Přemýšlím o dalším prezentovaném Vinařství Baláž. Ochutnával jsem postupně jejich vzorky a vína mi chutnala. Jen jsem z nich měl takový pocit, že voněla všechna hodně podobně, jako by se na nich podepsala technologie výroby tohoto vinařství… Jako zajímavost bych zde uvedl Savilon, ročník 2019, zatříděný jako jakostní víno. Šlo o polosuché aromatické víno, ve svém výrazu hodně podobné odrůdě Sauvignon, ačkoliv tato odrůda není ani jedním z rodičů. Jde o křížení Merlanu s Rakišem (Villard blanc a Veltlínské červené rané).  

Skutečný Sauvignon jsem pak přechutnal ve Vinařství Fabikovič. Kdo má rád pohádku spojenou s vínem, tady se hned jedna nabízí. Hrozny se totiž sbírají výhradně v noci za úplňku. Zda se to na víně projevuje si neodvažuji hodnotit, ale chutnalo. Víno mělo medově zlatou barvu, ve vůni ovocné tóny, spíše do broskví a meruněk. V chuti pak bylo možno dohledat celou paletu vyzrálého ovoce. 

Zajímá vás, co se tam nabízelo dál? Nechme si to do druhé části, rád se s vámi o své poznámky podělím…

Rodan

Interview

 

Přišlo mi pozvání od jedné významné tuzemské redakce. Oslovují české manažery, kteří vedle své náročné práce nacházejí čas na své záliby. Proč ne? Kývnul jsem na to, že si s nimi popovídám. Rád povyprávím o tom, jak jsem propadl kultuře vína, objevování českých i zahraničních šampionů, nejraději přímo při návštěvách u vinařů či při výletech do vybraných špičkových terroir, kde se vinné révě mimořádně daří a ona se pak odvděčí tím, že vše, co dostala do vínku, předá dál do vína. Současně se však nemohu vyhnout ani zmínce o založení mé malé vinice, práce v ní od jarního střihu, až po podzimní sklizeň, ani mým neobratným pokusům o výrobu vlastního vína. Určitě dojde i na to, jak jsme se s Jardou rozhodli o víně psát do našeho blogu příběhy, zážitky a neobvyklé souvislosti. Jak nám to přináší pocit sebeuspokojení, že náš koníček má nějaký smysl, a život jen tak neplyne mezi prsty, ale dokážeme si zaznamenat to, co stojí za to si občas připomenout a případně to předat dál.

Určitě dostanu otázku, jak jsem se k vínu dostal. Kdo nás čte pravidelně, určitě už zachytil, jaké to bylo u mne poprvé, co jsem si vzal do ruky sklenku, nalil, přivoněl a ochutnal… Ale asi jsem se ještě nezmínil, proč právě u mne vyhrálo víno a proč jsem mu začal nadbíhat tak urputně. Když si to tak promítám v hlavě, dostal jsem se k poznání, že víno není jen alkohol, poměrně pozdě, někdy po mé čtyřicítce. Nemohu říci, že bych se do té doby zapřisáhle alkoholu vyhýbal, ani to, že by sklenka byla něčím, bez čeho bych se nemohl obejít. Spíš postupně, jak se člověk zapojuje do společnosti svých spolužáků, přátel, kolegů či sousedů, stávají se nápoje obsahující alkohol komunikačními nástroji, díky nimž se navazují a udržují vztahy, obohacující život nebo rozvíjející tvorbu a reprodukční kulturu, případně přinášející řešení k dosahování osobních a pracovních cílů.

Každá životní etapa má své. Vyrostl jsem v době, kdy jsme se hrdě hlásili k českému pivu, neopomínali jsme zdůrazňovat jeho kvalitu na světové úrovni, kdykoliv jsme se dostali za hranice naší země a měli možnost ochutnat i piva odjinud. Mohl bych tu jmenovat spoustu kamarádů, s nimiž jsem si rád dal půllitr piva, patřilo to tehdy k našemu stylu života a bylo nám s ním dobře. Byť nás čas odvlál různými směry, dodneška na to vzpomínám. A pokud si něco nevybavím, připomenou mi to prožitky popsané v některém z příštích žraloků…

Pak jsem dostal možnost pravidelně jezdit do Anglie a do Irska. Moji hostitelé mne uvedli do jejich světa dobré whisky, jak té jemnější irské, tak té výraznější skotské single maltky. Pochopitelně se nedá zapomenout na návštěvu původní distilerky Jameson v dublinském Irish Whiskey Corner, kde jsme absolvovali přednášku se slepou degustací, díky čemuž jsem si odvezl domů diplom Certified Irish Whiskey Taster… Určitě si budu také připomínat řadu večerů v ISACA CZ s panem Brožem, se kterým jsme se v jeho přednáškách toulali po skotské vysočině i přilehlých ostrovech a studovali jednotlivé vzorky z místních palíren.

Cokoliv ve svém životě dělám, snažím se v tom vynikat. A to platí i o mých zálibách. Ať už to byl v mládí sport, později pak amatérské divadlo či literární tvorba, pustil jsem se do toho vždy se vším úsilím, kterého jsem byl schopen. Pak nastala éra, spojená s budováním pracovní kariéry. Podařilo se dosáhnout zajímavých výsledků, za které si mne okolí cenilo, ale začalo to kolidovat s osobním životem, dvanáctihodinový pracovní den provázený stresy mne přestal naplňovat. Když se k tomu přidaly zdravotní potíže, musel jsem to řešit. Tehdy mi lékařka doporučila vrátit se do normálu, omezit pracovní nasazení a začít odpočívat, nejlépe i změnit práci, a hlavně si pro volné chvíle najít koníček, který mi opět umožní žít spokojený život. Váhal jsem, nebylo to právě jednoduché, mnohé se muselo změnit, ale nakonec jsem se touto cestou vydal…

Dodnes si pamatuji mou první návštěvu vinařství v Čejkovicích, všechno tam pro mne bylo nové a já nevycházel z údivu. Právě od té chvíle jsem věděl, že to tak má být, že musím všechno, co se týká vína lépe poznat. Ten večer to u mne vyhrála kultura vína spojená s poznáváním, proč jsou některá vína lepší než druhá, jak se pěstují hrozny a vyrábí víno. Nemohu ani opominout, že jsem se díky vínu měl šanci potkat s fajn lidmi, kteří za to stáli a měli mi co říct. No, a jak to dopadlo? To už si tu na stránkách našeho blogu můžete přečíst sami.

Rodan

Jak má vypadat správná degustace?

To je takzvaně otázka do pranice. Tolik degustací jako tento rok jsem ještě nikdy nenavštívil, proto mě často napadá provádět po návštěvě každé další jisté zhodnocení. Pokud by existoval nějaký kontrolní seznam, asi bych hodnotil na prvním místě skladbu degustovaných vín a odbornou úroveň sommeliéra. Jsou ale i takzvané měkké faktory, případně dovednosti, které jsou také nazývány soft skills. Každý člověk má vrozené a rozvinuté nějaké měkké dovednosti, schopnosti a osobnostní vlastnosti, které jej předurčují lépe či hůře vykonávat určitou profesi.

Touto krátkou odbočkou se chci dostat k degustaci, na které jsme s Rodanem objevovali poklady Toskánska. Přidanou hodnotou bylo náhodné setkání s kamarády, se kterými se potkávám na jiných degustacích a po ukončení degustace krátké společné posezení u lahve vína. Za sebe mohu říci, že jsem se výborně bavil. Ale to hodně předbíhám.

Degustaci vedl Mikuláš Duda ze společnosti VinoDoc, která se specializuje na italská vína. Organizačně mají vždy všechno zajištěné. Velkou výhodou jsou vlastní prostory na Pankráci, což je tak trochu nevýhoda pro mě, protože to mám daleko domů. Tyto prostory jsou vybaveny vším potřebným včetně projektoru, plátna a vůbec veškeré informační a komunikační techniky. Krásné sklenice a dokonalé toskánské občerstvení vše skvěle doplní. A teď se vracím na počáteční otázku a sice jak má správná degustace vypadat?

Představte si deset degustovaných vzorků. Ke každému vzorku trefný popis vína, vinifikace, vinaře. Do toho nějaké fotky, osobní zkušenost, zážitky ze setkání s vinařem. Navíc občas nějaká perlička, „specialita“, kterou nikde jinde na světě zaručeně nenajdete. Třeba jak sedmdesátiletí staříci kopali 6 roků sklep. To bylo mimochodem vinařství v Castello di Monsanto. To vše je umocněno velmi poutavým a sebejistým výkladem. Takhle nějak si představuju správnou degustaci. Ten opačný případ,  a to sice znalce neschopného však souvisle promluvit, si určitě dokážete představit.

Teď se ale pojďme podívat na vína. Už jsem psal v jednom článku s názvem Toskánská Maremma o apelaci Morellino di Scansano DOCG. Nebude překvapením, že když nám Mikuláš nabídl toto víno z vinařství Podere 414, bylo to jedno ze tří vín, které jsem si velice užil. Jeho barva je intenzivní, hluboká, ve vůni pak nechybí elegantní tóny zralých peckovin. Chuť je plná, šťavnatá, s harmonickou kyselinkou a sametovými tříslovinami s hedvábným odchodem. Sangiovese v celé své kráse.

To druhé bylo Bolgheri Rosso Superiore "Castello di Bolgheri" DOC 2016. Představte si víno, které dostane 95 bodů od Parkera a Decanter dá 96. Barva vína je intenzivní, aroma komplexní, s tóny zralého bobulového ovoce, sladkého koření, pepře nebo fialky. Chuť je plná, dobře strukturovaná a dlouhotrvající. Dominují koncentrované tóny černého rybízu, ostružin nebo borůvek, nechybí lékořice, pepř nebo jemné animální tóny kůže. Taniny jsou sofistikované a vyzrálé. Tato směs Bordeaux odrůd Cabernet Sauvignon, Merlot a Cabernet Franc je nezapomenutelná. Cena kolem 65 Euro tomu ovšem odpovídá.

Třetím vínem bylo Chianti Classico "Il Poggio" Riserva DOCG 2015. Degustovali jsme ještě ročníky 2013 a 2012, ale tento nejmladší u mě vyhrál. Vinařství Castello di Monsanto založil v roce 1960 milánský textilní magnát Aldo Bianchi, který byl totálně okouzlen nádherným pohledem na zvlněnou krajinu Val d’Elsa z terasy Castello di Monsanto. Hospodářství koupil a začal ho se svým synem Fabriziem přeměňovat ve vinařství. Myslím, že se jim to podařilo.

Co na to říkáš, Rodane?

Oceňuji, že se Jarda snažil čistě auditorsky uchopit klady právě proběhlé degustace. Zcela nezávisle, a aniž bychom se o tom bavili, jsem na něco podobného myslel i já. Proč? Zvažujeme uspořádání řízené degustace několika chorvatských vín, ke které náš blog nabídl partnerství. Jednak bychom rádi o tom pro naše čtenáře něco napsali a jednak není vyloučeno, že bychom se ujali vedení celé ochutnávky. Takže, čím bychom se mohli inspirovat?

Něco tu už zaznělo. Je důležité, když přítomní zájemci o dobrá vína nemají pocit, že je chcete opít. Přišli především z důvodu, že jim chcete otevřít vrátka k vínům, která dosud nepili a v některých případech z různých důvodů ani pít nebudou. Z toho plyne, že není důležité nalévat plné sklenky, ale především jim co nejvíce o daném víně prozradit. Takže včerejší volba cesty k informacím o daných vínech byla víc než dobrá. Mám rád, když sommelier nejprve něco řekne, pak si to můžete pro zapamatování ještě znovu přečíst na slajdech, přičemž je to navíc doloženo hezkou fotografií, a nakonec je zážitek umocněn ochutnáním každého vzorku vína. Slyšíte jak o charakteristice vína, tak o vinařství i o lokalitě, kde se hrozny pěstují a vína vyrábí. A jak už napsal Jarda, když to podává někdo, kdo vinařství navštívil, s vinařem se o vínech bavil, doloží to vtipnou historkou, tak mu uvěříte úplně všechno, i kdyby to třeba bylo trochu jinak… Nebojte se, pokud se někdy potkáme na naší degustaci, nic si vymýšlet nebudeme, ale pozveme si někoho, kdo osobní prožitky doplní.

Dovolte mi se zmínit i o ochutnávaných toskánských vínech. Nebudu opakovat již napsané, jen se podělím o své preference. Ne ve všem jsme se s Jardou včera shodli. Ale proč ne, když jsou všechna vína dobrá, tak ať máme každý svůj jazýček rozmlsaný trochu jinak. Vždyť o tom to je. Já měl včera takzvaně chlastací večer. Ne, že bych chtěl vypít všechno, ale pil jsem především vína, která mi chutnala, ničím nerušila, nepřekvapovaly mne v nich žádné příjemné ani nepříjemné tóny, nad kterými bych musel dlouho přemýšlet. Čím víc jsem si říkal, s tebou bych klidně pokračoval dál, nabídnul tě všem svým přátelům, zkrátka tebe je v jedné lahvi zatraceně málo, tím víc jsem byl spokojený a vlastně i šťastný.

U mne to vyhrál supertoskánec z Bolgheri. Nejsem ani tak absolutní fanda vín v Bordeaux stylu, obvykle tam na mne číhají bylinné tóny Cabernetu Sauvignon či nasládlost Merlotu, ale včerejší ukázka špičkového italského cuvée právě z těchto odrůd mne posadila na židli a já si do poznámek k němu označoval největší počet hvězdiček, co mohu vínům ve svém hodnocení udělit. Z přehlídky vín z vinice Il Poggio, což je vlastně první označené Cru pro odrůdu Sangiovese v zóně Chianti Classico, mne na rozdíl od Jardy okouzlilo víno z ročníku 2013. Možná už bylo nejdál, takříkajíc na vrcholu, možná jsem už v něm nehledal žádný další potenciál, ale pro mne bylo tady a teď tím nejpitelnějším vzorkem. Však jsem si ho nechal nalít do sklenky opakovaně, toto víno mne nezklamalo... A co Morellino di Scansano? Pominu-li, že ho ještě předběhla vína Il Poggio zbývajících dvou ročníků, tak doběhlo na čestném třetím místě. To taky není špatné, ne? Na druhou stranu bylo cenově nejpřístupnější, takže ekonomická poučka o hodnotě za peníze si přijde na své… Co závěrem? Myslím si, že kdo nezavítá do Toskánska, nebo alespoň na podobnou dobře připravenou degustaci, tak nemůže do světa italských vín proniknout.

Jarda a Rodan 

Vína od Jozefa Mikuše z Doľan

Jsou vinařství, kam vás to přímo magneticky přitahuje, usilovně telefonujete s vinařem, kdy si na vás najde čas, domlouváte večerní posezení, pak na to dlouho vzpomínáte. Pak jsou vinařství, kde nic takového neplánujete, ale pokaždé, když pojedete kolem, tak zastavíte a nakládáte několik krabic s víny do auta… Dvě podmínky to má, po prvním náhodném pokusu zjistíte, že to jsou zatraceně dobrá vína, a pak, že mají strategicky položené vinařství s podnikovou prodejnou v Doľanech přímo na spojnici z vinařské obce Modra směrem k Holíči a moravskému Hodonínu.

Jeden čas jsem se pohyboval v Malokarpatské vinohradnícké oblasti několikrát do roka. O některých návštěvách vinařství jsem tu už psal (o Sodomovi tady, o Mrvovi a Stankovi tady a o Terra Parna tady), a o některých vinařích se ještě psát chystám. Všechny tyto mé návštěvy však končily stejně. Cestou zpět do Čech to byla zastávka v JM Vinárstu v Doľanech.

Výrobou vína se zde zabývají tři generace z rodiny Mikušů, však také začali již v roce 1986 a pořád jim to docela dobře klape. Každý do toho vnáší to své, zkušenosti, tah na branku i snahu zavádět inovace… Obhospodařují 115 hektarů převážně nových výsadeb vinné révy mezi obcemi Doľany a Dolné Orešany, za kvalitu své úrody tak osobně ručí.

Když jsem u nich pravidelně nakupoval, měli svou nabídku rozdělenu do několika řad. Tou základní, na které se podílel mladý Marek, se nazývala prostě „Mikuš“. Ta, kterou bychom u nás řadili jako přívlastková vína v pozdním sběru, byla nazývána „Black Line“. A konečně ta nejprestižnější vína ve výběru z hroznů byla nazývána „Gold Line“. Většinou jsem si vybíral podle odrůd, ale snažil jsem si dávat do košíku především vína z obou nejvyšších řad. A jak mi vína chutnala?

Procházím poznámky a opět se mi vybavují zážitky s jejich víny. Z bílých vzpomínám na fantastický muškát moravský, krásné suché víno z ročníku 2009, ještě téměř z panenské sklizně z výsadby 2004. Víno s jemným muškátovým buketem s nižšími kyselinami, což se promítlo do lehce nasládlé chutě. Moc mi chutnal také jejich Ryzlink rýnský, suché víno z ročníku 2010. Zakoupil jsem si ho na jejich doporučení a udělal jsem moc dobře. Šlo o plné a harmonické víno s typickým květinovým aromatem lipových květů, ve vůni medově olejnaté tóny. Pro zjemnění kyselin leželo delší dobu na kvasnicových kalech. Do třetice bych se zmínil ještě o Rulandském šedém, suchém vínu z ročníku 2014. Víno mělo čarovnou zlatožlutou barvu s růžovými tóny, bylo plné a extraktivní s jemnou kořenitou vůní, chuť byla dlouhá, harmonická s dobře sladěnými kyselinkami.

Pokud bych tu měl představit vína z modrých hroznů, tak to u mne vyhrál jejich Alibernet, suché víno z ročníku 2011 školené v barrique, před Rulandským modrým, suchým vínem z ročníku 2009. Alibernet měl úžasně intenzivní tmavočervenou až modře inkoustovou barvu. Voněl po černém rybízu, paprice a máku. Barikové sudy mu dodaly vanilkovo dýmový nádech. Oproti tomu byl jejich Pinot Noir světle červený s nahnědlými okraji, voněl i chutnal po červeném ovoci, třešních, jahodách, malinách a višních. Měl bych uvést do třetice ještě jedno červené víno. Tak jo. Koupil jsem si jejich Merlot. Jenže… Měl dovětek: „Biele z modreho“… Nabízeli ho jako klaret, v jejich podání bílé víno s jemným nádechem růžové barvy. Vůně a chuť byla po třešňovém kompotu a švestkách. Já jsem v něm cítil i fíky… Za mne vysoké hodnocení.

Na závěr přidám jednu perličku. Vinařství nabízí ze svých vinohradů i víno z odrůdy Roesler. Že jste o ní ještě neslyšeli? Ani se nedivím, také jsem byl překvapený. Byla vyšlechtěna v Rakousku v sedmdesátých letech minulého století křížením odrůd Zweigeltrebe s dalším křížencem francouzské révy Seyve Villard 18-402 a Frankovky. Tato odrůda je pojmenována po zakládajícím řediteli významné rakouské vinařské školy Leonhardovi Roeslerovi. Toto víno má velmi tmavou barvu,  zajímavou aromatiku a robustní taniny. Hlavní výhodou však je, že se jedná o tzv. PIWI odrůdu, která odolává vysokým mrazům a není náchylná vůči moučnatce či perenospóře. Divíte, že jsem tomuto vínu podlehl? Doporučuji ochutnat…

Rodan