Před devíti lety jsem se dostal v okolí Trnavy do kouzelných údolí s vinicemi na jižně orientovaných stráních. Nejprve do Vlčí doliny, pak do Růžové… Nebylo to náhodou, směřoval jsem za konkrétním cílem. Potřeboval jsem se dostat do malé dědiny Suchá pod Parnou. Naštěstí jsem v době navigací nezabloudil, bylo tam totiž všude tak podmanivě, že jsem nevěděl, kam se dívat dřív. Přestože už byl začátek listopadu a okolní vinice byly osiřelé, jejich podzimní zabarvenost mne fascinovala natolik, že bych nejraději zastavil a procházel se v nich.
Co mne táhlo do těchto končin? Toužil jsem blíže poznat moderní slovenské vinařství Terra Parna a pochopitelně jejich vína. První překvapení mne čekalo na místě. Na kraji vinohradů stála nově vybudovaná minimalistická prosklená budova jejich sklepa. Zní to komicky, o žádnou pivnici se v tomto případě nejedná, byla to moderní přízemní budova vinařství, kde byly prostory jak pro výrobu, tak sklady, administrativu, prodej i degustační místnost pro zákazníky. Když jsem zastavil a vešel dovnitř, navázal s personálem kontakt, pak mne vzali dovnitř. Byl to zážitek…
Obvykle se takovým stavbám říká, že byly postaveny na zelené louce. Tentokrát je třeba tento výraz změnit. Vinařství Terra Parna bylo postaveno v zelené vinici… Nechali si od zkušených poradit, aby tím prvním dojmem nebylo ohromení z architektury, ale především prospěšnost pro víno. I tak budova dostala řadu ocenění za přínos architektuře. Za povšimnutí stojí, že je celá v jednom přízemním podlaží, beze schodů, chladné skladování je zabezpečeno technologií, která dokáže nahradit podzemní sklepy.
Co se vinohradů týká, majitel vinařství Jozef Zvolenský v jednom rozhovoru uvedl, že nápad zasadit vinou révu na ladem ležících pozemcích vznikl vlastně po obědě při sklence vína s jezuitským páterem. Jeho dcery si stěžovaly na to, že jim z okolních polí práší do oken. Páter se zamyslel a řekl památnou větu. Tak proč tu nezasadíte vinnou révu?
Tak byly osázeny vinice jak v Suché po Parnou, tak na nedalekém Resenbergu. Primárně padlo rozhodnutí věnovat se jen několika málo odrůdám bílých a červených vín. Za vlajkovou loď byl tehdy vybrán Modrý Portugal, který do této oblasti historicky patří. Rodina Zvolenských začala tak, že dohledala po okolí původní klony, vysázené před mnoha desetiletími, namnožila je a vysázela do své vinice. S Modrým Portugalem sklízí díky péči ve vinohradu i při zpracování ve sklepě velké úspěchy. Měl jsem možnost ho po zakoupení ochutnat. Ač na ovocitá červená vína moc nejsem, toto mne mile překvapilo. Na chuti jsem ocenil jemnou dochuť višní v hořké čokoládě. To navíc zarámováno do sametově harmonických taninů. Velmi povedený Modrý Portugal…
Vinařství se netají tím, že jim při výrobě pomáhají zkušení vinaři ze světa. Na výrobě bílých se podílel Harald Heiling z rakouského Golsu. Ochutnával jsem jejich Veltlínské zelené, Sauvignon blanc, Rýnský ryzlink a Rulandské bílé. V poznámkách jsem si tehdy zapsal, že jsou udělané velmi dosucha, až je to na úkor odrůdové aromatiky. Nechtějte po mne, zda je to odpověď na otázku, jaká tato vína jsou. Po těch letech bych se teď na to určitě díval jinak, v té době jsem teprve k veltlínu či bílé rulandě hledal cestu. Dnes patří k těm nejvyhledávanějším vínům, které pravidelně přechutnávám.
Výrobu červených vín vinařství řešilo s létajícím vinařem Francois-Xavier Gaboryaud. Ve svém portfoliu měl vinařství Saint Emilion v Bordeaux, další v Rakousku a v Turecku. Pokud jsem tu už velebil Modrého Portugala, tak si ho dovolím spolu s dalšími dvěma víny zařadit mezi tři krále sedící na vinném trůnu. Osobně na nejvyšší stupeň řadím jejich Svatovařinecké v barrique. Moc se mi líbí přirovnání, co jsem zaslechl ve vinařství. Zákazníci sem přijedou a jsou zklamaní, že zde nedostanou Merlot či Cabernet Sauvignon. Nad vavřinečkem ohrnují nos. Sotva ho však ochutnají, ve svých preferencích konvertují. Odjíždějí pak s plnou krabicí…
Také já jsem si ho nechal naložit. Na první pohled tmavorubínová barva vína, vůně červeného peckovitého ovoce pochopitelně zarámovaná do vanilky z barikových sudů. Chuť vína je jemná, sametová, vyrovnaná a nerušená ostrou kyselinou. V mých poznámkách si vína pro sebe boduji a toto dostalo plný počet.
Dalším špičkovým vínem vinařství Terra Parna je Alibernet v barrique. Kdo tuto odrůdu zná, ocení jak podmanivě tmavou barvu barvířky, tak cabernetovský rodokmen a chuť do bobulovin, především černého rybízu. Vinařství pak školilo toto víno několik let na barikových sudech, které mu zakulatily třísloviny a dodaly dubové a vanilkové tóny do chuti. Opět jsem si poznamenal, že se jim toto víno povedlo. ale přece jen Svatovařinecké u mne pro tentokrát vyhrálo.
Jak se nořím do vzpomínek, dívám se na fotografie z návštěvy vinařství a vybavuji si kouzelné etikety jejich vín, dostávám opět chuť na vína vinařství Terra Parna. Budu si muset po čase naplánovat cestu do slovenských Malých Karpat. Byť to tam není od nás daleko, zapomínáme na ně, je tu šance poznat jinou kulturu spojenou s vínem a ochutnat ta jejich vína vyráběná odlišným rukopisem. A kam se tam podívám? Za Hubinskými do Vinosadů, za Sodomou do Modry a především sem do vinařství v Suché pod Parnou…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat