Tentokrát zamířím v mém textu na Plzeňsko. Pár kilometrů od krajského města, proti toku řeky Mže, je zřícenina hradu Buben a pak přehradní nádrž Hracholusky. V údolí kolem řeky jsou rozprostřeny jako barevné korálky letní chaty, ve stráních nad nimi lesy, louky a pole. Ideální místo, když potřebujete v parných dnech prchnout z rozžhaveného města. Večery se zde vše příjemně zchladí, příroda se postará o přirozenou tepelnou regulaci, k tomu si přimyslete naprostý klid rušený jen štěbetáním ptáků a čistý vzduch, pokud si zde náhodou někdo nezapálí velký táborák a kouř z něho se neusadí nad celým údolím. Tady někde, kousek nad Bubnem máme již pár desetiletí chatu i my.
Před tuctem let jsem se rozhodl stát vinařem. Na zahrádce za chatou jsem si vysázel malou vinici, pro začátek čtyři řady po šesti hlavách. Už mi pár let plodí, několikrát se mi podařilo z úrody vyrobit vlastní víno. Když vidíte tu krásu, jak vinice kvete, šlahouny révy lezou po drátěnce, objeví se první hrozínky, nalévají se, postupně zlátnou nebo modrají, prožívám pocity štěstí. Není se tedy čemu divit, že využívám každou příležitost k rozšíření mé vinice, v současnosti ji mám sice v nepravidelném tvaru téměř na jednom aru. A k tomu všemu jsem se nechal inspirovat zkušenými vinaři a podobně jako oni, i já na konci řádků vysadil růže. Jednak jejich květy a podmanivá vůně těší mou ženu Danu, jednak mi jejich listy signalizují nebezpečí plísňových chorob a padlí.
Jak jsem čím dál víc propadl kouzlu vinice, motivovalo mne to postavit na kraji zahrady pergolu, kde bychom trávili čas a dívali se přitom do vinice a na kvetoucí růže. Podařilo se. Už si nedokážu bez ní naše letní pobyty na chatě představit, je ideální pro setkávání se sousedy, s přáteli a příbuznými. A pochopitelně, když už sedíte v pergole ve vinici, proč si večer neotevřít lahev dobrého vína, sektu či případně nevytáhnout ze zásob víno vyrobené z mých hroznů…
Magie letních večerů spočívá i v tom, že se jenom nepopíjí, ale taky se přitom griluje, potkávají se zde lidé na kus řeči či aby oslavili různé životní příležitosti, a že se jich tu najde řada. Zpravidla se vytáhne kytara, zpívají se pak trampské písničky, případně známé šlágry z šedesátých let z dob Semaforu, Rokoka či od Olympiku. Proč to neoslavit také dobrým vínem?
Pro dokreslení se zmíním o včerejším posezení. Došlo na mého oblíbeného Luc Pirleta z Languedocu, o jehož vínech z řady Reserva jsem tu před časem pochvalně psal. Tentokrát došlo na víno, které se moc hodilo na posezení v pergole. Krásné čisté jednodruhové víno řady Terroirs. O jaké vazbě na původ hroznů se jedná? Pochopitelně jde o vinice z Languedocu, o kterých jsem tu v souvislosti s vinařem již psal.
V mém případě jsem si od Luc Pirleta vybral stoprocentní Grenache. Mám tuto odrůdu rád, v cuvéečkách z údolí Rhone mi spolu se Syrahem a Mouvedrem moc chutná. Má drobet nasládlý projev, za nějž mohou ve vůni tóny sušených švestek, v chuti možná až povidla. Tříslovinka byla znatelná, ale celkově jemná, nesvíravá. Ochutnávaný ročník 2018 ještě drobet harmonie postrádal, ač to obvykle nevnímám, třináct procent alkoholu bylo ve víně patrných.
Budete-li mít někdy cestu do údolí Mže, případně chuť se vykoupat na Hracholuskách, dejte vědět. Dám jedno z vín vychladit a můžeme v pergole večer posedět. Třeba i pochopíte, proč mám posezení ve viniční pergole tak rád…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat