Pravidelní čtenáři

úterý 25. srpna 2020

Čtyři způsoby, jak se dostat k ochutnání vína

 

K dnešnímu textu mne inspirovalo několik mediálních odkazů na donášku vína do domu. Pandemie covidu–19 totiž v Itálii vytáhla na světlo řešení, které tu již kdysi bylo. A to v sedmnáctém století, když mnohá italská města postihl dýmějový mor. Ve Florencii to vyřešili ve šlechtických palácích specifickým způsobem. Pro styk s vnějším světem nechali vybudovat tzv. „vínová okna“ (buchette del vino), přes které probíhal prodej vína tak, aby se prodávající a kupující vzájemně nesetkali. Pochopitelně bylo tu riziko morem zašpiněných peněz, ale to dokázali eliminovali jejich dezinfekcí.

To, že více než stovka takových oken se ve Florencii dochovala do dnešních časů, inspirovalo několik restaurací, které začaly dodávat vína do domů tímto způsobem. Pochopitelně se toho hnedka chytli i zmrzlináři, kavárníci či baristi. Okénka v palácích začala opět po mnoha staletích sloužit svému účelu. Jak se vám líbí tento způsob dodávky vína? Využili byste okénkovou roušku?


Pokud se nad tím zamýšlím, proč ne. Ostatně, obracel bych se tímto způsobem stejně jen na vybraného restauratéra, případně svého prodejce nebo dodavatele vína. Jaký je rozdíl mezi dnešními e-shopy, kdy vám to zásilkovna doveze objednané zboží ke vchodovým dveřím, a okénkovou donáškou, kdy někdo zabouchá, vy otevřete a převezmete si lahvinku nebo karafu s vínem? V podstatě žádný. Ani ta dezinfekce papírových peněz či mincí už dnes probíhat nemusí, obejdeme se už prakticky bez hotovosti. Jen si říkám, že se tímto způsobem budu dostávat spíše k vínům, co již znám, která mi chutnají a oblíbil jsem si je.

Druhou cestou k vínu je vlastně klasická varianta koupě či jeho dodávky. Zajdu si do prodejny, navštívím vinaře, nebo na e-shopu některého z dodavatelů si objednám důvěrně známá vína. Určitě se nespletu, mám s nimi zkušenosti, pokud jsem pečlivý, tak jsem si i zapsal do poznámek mé předchozí hodnocení. Jasně, že si spolu s vínem neobjednám atmosféru, která mne při ochutnávání vína minule doprovázela. Nic však takto nepokazím a třeba zážitek s koupenou lahvinkou bude ještě lepší.

Určitě větší dobrodružství zažiju, když jdu objevovat mně neznámá vína odjinud nebo z netradičních odrůd, obdivovat jejich vůně a chutě, takříkajíc naslepo. Zajdu do vinotéky, kochám se víny v regálech, dokud neobjevím některé, co mne upoutá natolik, že jeho svodům podlehnu. Ta chvíle napětí, kdy si vybranou lahev nesu domů a než si ji poté otevřu, přivoním, ochutnám, věřte mi, ta chvíle se nedá k ničemu jinému přirovnat. Možná jen, k okamžikům, kdy jsme jako děti čekali na Ježíška, než zazvoní zvoneček a my se nahrneme pod stromeček k dárkům….

Poslední čtvrtý způsob mám asi nejraději. Jsou to ochutnávky v rámci různých přehlídek, koštů, otevřených sklepů či řízených degustací. Mám-li štěstí, dostanu se k vínům, se kterými bych se možná nikdy nepotkal, vinaři mi k nim poskytnou spoustu informací, já ochutnávám, srovnávám, chválím, obdivuji… A když se podaří, dojde někdy i na podpultovku. Já vím, kapitalismus je především o penězích, ale přece jen. Vinařům někdy mnohem víc záleží na tom, když je pochválíte, jak se jim některé z vín povedlo.

Takto dodnes vzpomínám na chvilku u stolku s Davidem Mádlem z Velkých Bílovic. Měl na oné degustaci povedené kousky v červených vínech. Když vytáhl Velkou červenou slípku, myslel jsem, že už nic lepšího to odpoledne pít nebudu. A ejhle. Asi jsme mu byli sympatičtí, asi se chtěl pochlubit, co u nich umí… Kde se vzala, tu se vzala, náhle tu stála lahev Cuvée 1+1 z odrůd Rulandské modré a Zweigeltrebe od Miloše Michlovského a Františka Mádla. Výsledek více jak třicetileté spolupráce dvou významných vinařů. Sytá rubínová barva s lehce cihlovými okraji. Vůně po tmavých lesních plodech, borůvkách a ostružinách, v chuti podpořena tóny švestek. Díky zrání v sudu tomu byly dodány stopy tabáku a vanilky. Vzhledem k delšímu ležení v lahvi, byly taniny elegantně uhlazené. No uznejte, napadlo by vás něco takového objednat do vinného okénka?

Rodan

Žádné komentáře:

Okomentovat