Krásné slunečné odpoledne pod děčínským zámkem ochutnávkou rýňáku z vinařství Pod Radobýlem neskončilo. Proč taky… Kdy se poštěstí utrhnout si pro sebe několik volných hodin letního dne, sednout si do stínu a popíjet v místní vinotéce vychlazené bílé víno. Jde jen o to si dobře vybrat, udělat si radost vzorkem poutavého vína, které podnítí mysl svou vůní po květinách, ovoci, koření, medu, dřevu či mineralitě. V chuti pak přidá tóny zralých slupek bobulí, dozvuky třapin, a koneckonců i umění vinařů, projevujícího se ve způsobu výroby vína, jeho zrání a uchovávání před tím, než ho pošlou v lahvích na náš stůl. Zkrátka těšil jsem se ještě objevit další střípek do mozaiky českého nebo moravského vinařského světa.
Díval jsem se po ostatních stolech. U vedlejšího stolu stále seděl onen starší muž se sympatickou ženou v květinových šatech. Původně jsem je tipoval na kolegy z práce, co se zde zastavili cestou domů na jednu skleničku. Už to dávno nebyla jen jedna sklenička, dopíjeli celou lahev, už to dávno nevypadalo na dva lidi, které spojuje jen společná práce. Několikrát ji položil ruku na koleno, které povyjelo ze šatů. Neodstrčila ho, líbilo se jí, že na sebe upoutala pozornost svého partnera, mne nevnímala. Vínko je spojovalo čím dál víc, dívali se sobě do očí a usmívali se. Stále si povídali o společných zážitcích, nebo probírali chvíle, kdy spolu být nemohli. Neposlouchal jsem je, ale atmosféra hezkého srpnového dne nezasáhla pouze mne, i oni si ji užívali…
Padesátnice u dalšího ze stolů jsem taky zařadil do špatné škatulky. Nejnovější drby už probraly a toužily po dalších. Otáčely se kolem sebe, zda nezahlédnou někoho známého, o kterém by se mohly něco dozvědět, třeba kdy kde byl a co tam dělal. Potřebovaly získat nové informace, ke kterým by přidaly svůj výklad, a mohly je pouštět dál do světa. Je někdy dobré být z jiného města, má hodinka s vínem pro ně opravdu nebyla zajímavá. Nebo se snad otáčely k vedlejšímu stolu? Znaly se s těmi odvedle?
U posledního ze stolů se už osazenstvo vyměnilo. Párek mladých lidí se tu opravdu zastavil jen na jednu sklenku vína, pravděpodobně na kuráž. Oba se pak chytli za ruce a vydali se Dlouhou jízdou randit nahoru k zámeckým zahradám. Stůl nezůstal dlouho prázdný. Přihasila se sem rodinka se třemi malými dětmi, rychle ho obsadila. Jedno dítě přes druhé se dožadovalo studeného pití. Tatínek jim přinesl z vinotéky limonády a sám si nechal natočit jedenáctku Kapitána z děčínského pivovaru. Jen manželka si řekla o víno, studenou růžovku…
Já už měl chvíli prázdnou skleničku. Požádal jsem, že bych rád ochutnal ještě něco s větším zážitkem. Obsluhující mladík mne doprovodil dovnitř. U pultu stála majitelka Martina, která tuto proslavenou vinotéku vede již od roku 2012, nabízí zajímavá vína z českých a moravských vinařství, pořádá pro děčíňáky pravidelné degustace a slavnosti vína. Sdělil jsem jí své přání, zda bych nemohl okoštovat další bílé víno, co by mne okouzlilo svou chutí v komplexním těle… Chvíli přemýšlela a pak mi dala z chladničky ochutnat vzoreček z načaté lahve. Přivoněl jsem si a poválel víno v ústech. Na první dobrou, jedno z vín z bílých hroznů, které vinař dal školit na barikový sud. Zarazil jsem se. Jsem v těchto případech zpravidla opatrný, vypálený sud vždy posune chuť vína někam dál, je jen otázkou, zda k lepšímu, nebo ho úplně zabije. Tentokrát se to povedlo…
Nechal jsem si ukázat etiketu. Suché Chardonnay v pozdním sběru, ročník 2017, terroir Pod Mušlovem, z mikulovského vinařství Vican. Většina milovníků vína už toto vinařství musela zaregistrovat, pravidelně obsazuje čelní příčky na různých přehlídkách a soutěžích, v roce 2019 se stalo absolutním vítězem „Vinařství roku“. Majitel vinařství Tomáš Vican se angažuje v propagaci dobrého vína, podílel se například na produkci známé série filmů Bobule nebo televizního seriálu Vinaři. Několikrát jsem již na jejich vína narazil například na degustacích Krále vín, ale s barikovanou šardonkou jsem se doteď ještě nesetkal. Nechal jsem si tedy nalít plnou sklenku.
U venkovního stolku jsem pak vychutnával aromatické tóny a chuťové vjemy skryté do parádně udělaného Chardonnay od Vicana. Ve víně zlatavé barvy a podmanivé vůně byla znát dlouhá macerace hroznů, roční ležení v dřevěných barikových sudech, prokvašení až do minimálního množství zbytkového cukru, a co navíc, bylo školeno na jemných kalech. V dlouhé rozvíjející dochuti jsem cítil dub, vanilku a lehkou kouřovost. Víno pro radost…
Okolní stoly se začaly vyprazdňovat. Nejprve odešla rodinka s dětmi, možná dobře, pánovi se evidentně líbily pouzdrové květinové šaty na ženě u vedlejšího stolu více než jednobarevné triko na své manželce. Neustále tam totiž vrhal pohledy, až si toho tmavovlasá žena všimla a lehce ji to znervóznělo. Všiml jsem si, že i mezi ní a doprovázejícím mužem to začalo skřípat. Něco tiše řešili, s čím partnerka nesouhlasila. Nakonec se zvedla, odešla a nechala tam muže samotného. Ne vždy víno povznáší… A ty dvě, co sem přišly načerpat nové drby? Hlavu si mohly vykroutit, aby zachytily vše, co se zde odehrálo. Jen já jsem jim asi do toho nepasoval. Proč taky. Přišel jsem si užít krásného slunečného odpoledne, ochutnat pár vzorků dobrých vín, a to se mi podařilo. Doporučuji všem. Nepřehlížejte běžný život kolem sebe. Někdy stojí za to udělat něco jiného, na co normálně nemáte čas, zajít si na decku a užít si volné chvíle. Já si ty prosluněné srpnové v Děčíně budu dlouho pamatovat.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat