Potřetí se tu vracím k mému objevování Alsaských vín. Po představení AOC Alsace a následné vyprávění o Pinot Noir z Hospices de Strasbourg v Colmaru se dostávám k ochutnávkám vín v Eguisheimu. Budete-li se někdy za vínem do Alsaska chystat, věřím, že kromě Štrasburku či Colmaru určitě padne jako cíl putování právě název tohoto menšího městečka jižně od Colmaru. Krásných vinařských center je v Alsasku pochopitelně mnohem víc, někteří z vás možná navštívili také Riquewihr nebo Ribeauvillé, ale pro mne bude víno z Alsaska spojené především s Eguisheimem.
Než vás pozvu ve vyprávění do galerie vín vinařství Wolfberger, pojďme se ještě projít po městečku… Historické centrum Eguisheimu je vymezeno několika úzkými ulicemi ze středověkých hrázděných domů, provázanost s Německem se tu nezapře. Procházeli jsme se v nich a obdivovali květinovou výzdobu oken a balkónů. Já pak žasnul, že tam snad v nich bylo více vinoték než prodejen se suvenýry. Obešli jsme kolem dokola i známý kostel Chapelle Saint – Leon IX. Že nevíte, kdo svatý Lev IX (Leon) byl? Byl to německý papež reformátor, který v žil v 11. století, a právě v Eguisheimu se narodil. Připomínku na něho pak zde najdete prakticky na každém rohu.
Zatímco jsme se dívali z náměstí Place du Chateau na kostel, nemohli jsme si nepovšimnout na střeše sousedící budovy bývalého zámku velkého čapího hnízda, ke kterému se občas slétli čápi. Právě čápi a jejich čapí hnízda jsou považováni za symbol Eguisheimu. A když symbol, tak je najdete prakticky na každém suvenýru, který si z Eguisheimu odvezete. Na každém kroku tu uvidíte všechno možné, od přívěsků s čápy, přes pohlednice a všechno, na co se dá samolepka s čápem nalepit, až po plyšové čápy pro děti.
Už jsem se zmínil, že Eguisheim je městečko plné vína, leží totiž uprostřed alsaských vinic. Pochopitelně turisté navštěvují i pamětihodnosti města a blízkého okolí, ale přece jen. Každý, kdo sem dorazí, si odtud odváží několik lahví místního vína. Zatímco já jsem na Eguisheim narazil víceméně náhodou, tak pro desítky autobusů na místním parkovišti to byl standardní cíl, kam přivážejí zejména zahraniční turisty. Nebylo tedy moc těžké si počkat a přidat se ke skupince, která se vyvalila z autobusu. Průvodce zvedl deštník a už všechny nasměroval k jednomu z vinařství.
Několik desítek metrů, přešli jsme jednu dvě ulice. Vzápětí za výpravou jsem se i já dostal do vinařství Wolfberger. To, co mne okouzlilo hned po vstupu, byla velká prosklená hala s regály plné vín, dlouhý degustační pult a kolem něho ochotný personál, který dával ochutnávat komukoliv z návštěvníků vzorky vín a sektů vyráběných klasickou metodou, zde nazývaných „crémant“. Pochopitelně všechno, co bylo k ochutnání, zde měli na prodej. Oficiálně to tu sice nazývají sklep Eguisheim, ale pro mne to byla prakticky galerie vín, kde jsem si mohl vybrat cokoliv, na co bych si v tu chvíli pomyslel. Mít na to tak víc času, to bych si dokázal užít neopakovatelného zážitku mnohem intenzivněji.
Vinařství Wolfberger je vlastně družstvo, nebo chcete-li tak svaz výrobců vína se sídlem v Eguisheimu. Funguje na tomto principu už od počátku minulého století, dnes mé kolem 800 členů. Wolfberger je vyhlášeno svou vysokou úrovní kvality jak vín, tak crémantů. A navíc, co jsem ocenil i já, za přijatelnou cenu.
Hrozny sklízí vinařství převážně z okolních vinic o celkové rozloze 1300 hektarů, přičemž platí ono omezení pro AOC, o kterém jsem psal v předchozím textu. Jde o tzv. pravidlo sedmi vymezených odrůd. Mohou pěstovat pouze 6 bílých jako Riesling, Sylvaner, Gewürztraminer, Muscat, Pinot Blanc a Gris, a jedinu modrou odrůdu, kterou je Pinot Noir. Z nich nejrozšířenějšími jsou Riesling a Pinot Blanc, ale mne tehdy zaujala ve vinařství spíše nadvláda Pinot Gris. Bylo to v době, kdy jsem tuto odrůdu vyhledával, tak jsem tomu možná přizpůsobil i svou optiku, ale nebudu ji proto dnes kvůli změněným preferencím zapovídat. Vzpomínám, že zakoupený odrůdový crémant právě z Pinot Gris byl při jeho ochutnávání doma úchvatným zážitkem, na který rád vzpomínám.
A co že jsem si z Eguisheimu vlastně přivezl? Tak kromě kouzelných zážitků z procházky pohádkovým městečkem to byl přívěsek na klíče s bílým eguisheimským čápem a zejména krabice dobrých alsaských vín a crémantů z vinařství Wolfberger. Zatímco vína jsou již dávno přechutnána, tak přívěšek s čápem mám na očích, kdykoliv si na vystavenou schránku se suvenýry z cest podívám. A uvědomím si, že bych se tam někdy ještě chtěl znovu podívat.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat