Které slovenské město spojujete s vínem? Dokážete odpovědět na tuto jednoduchou otázku? U mne je odpověď jednoznačná. Modra. Pochopitelně jsem při mých cestách za vínem na Slovensku už navštívil měst mnohem víc, ale Modra je jen jedna. Pro mne osobně je to nejvýznamnější centrum Malokarpatské vinohradnické oblasti, kamkoliv se odtud vydám, ať směrem na sever, na východ či na jih, pokaždé vjedu do okolních vinohradů. A pokud silnice náhodou protíná nějakou obec, je to zaručeně obec, kde natrefím na jedno z nesčetných vinařství s dobrými víny.
Rád vzpomínám na mou první návštěvu Modry. Ubytovali jsme se hned při vjezdu do města směrem od Trnavy. Příjemný penzion s milou obsluhou, pan majitel ani na chvíli nezaváhal, když jsem projevil přání zajít si večer někam posedět a ochutnat místní vína. Jeho odpověď byla okamžitá. No, tak můžete zajít dolů dva kilometry do centra, kde je poblíž náměstí mnoho vináren a pivnic s vínem, ale proč chodit tak daleko… Když to vezmete na první křižovatce doprava, zhruba dvacet metrů po levé straně bydlí Miloslav Sodoma. Zazvoňte a určitě se domluvíte.
Nebudu napínat, byl to povedený večer. Když se prošlo průjezdem, měl tam pan Sodoma degustační místnost, ze které to neměl daleko do sousední pivnice s nerezovými tanky, barikovými sudy a nalahvovanými víny v drátěných koších. Začal z beček natahovat lehká bílá vína, která byla docela dobrá, ale zatím bez velkého zážitku. Na jednu stranu jsem mu je pochválil, ale na druhou je hodnotil jen jako vína k uhašení žízně či k jídlu, nepotěšil jsem ho tím. Když se pak má žena k tomu přidala s chuťovou charakteristikou ne příliš zapamatovatelných vín, brzy pochopil, že mu sice přijeli na víno Pražáci, ale takoví, co vínu rozumí. Začalo tedy druhé kolo.
Miloslav Sodoma začal vytahovat již nachystané lahve k prodeji z příručního skladu. Opatrně z nich vytahoval korkové zátky a naléval nám ke koštu jedno víno po druhém. Evidentně jsme postoupili do vyšší ligy. Ačkoliv se jednalo o ty samé odrůdy, šlo o vína, která se lišila od těch prvních zásadním způsobem. Všechna byla školena na barikových sudech. Možná si teď mnohý z vás řekne, jaképak zázraky, prachobyčejně strčil vína do vypálených 225 litrových sudů a nechal je tam do doby, až chytla charakteristickou vůni a chuť. Možná máte pravdu, ale když jsem si před sebou postavil dvě úplně stejná vína, jedno prošlo nerezem a bylo lahvováno, druhé si před tím ještě na půl roku odskočilo do sudu, ten rozdíl byl v případě vín pana Sodomy markantní. V první sklence lehké víno bez výrazného zážitku, v druhé víno s pevným kulatým tělem, sice s vůní po vanilce a s chutí po dubu, ale s dlouhým závěrem a překvapivě zajímavým dojmem.
Prošli jsme prakticky celou degustaci ještě jednou, tentokrát jsme ochutnávali vína v barikovém šatu. Z bílých to byl Devín, Chardonnay, Ryzlink vlašský, Ryzlink rýnský a pro mne do té doby naprosto neznámá Freteasca regala. Oba ryzlinky s Freteascou regalou, nazývanou na Slovensku i Pesecká Leánka, použil pan Sodoma i do cuvée Hospodárův výber. Cuvée stejného názvu, ale tentokrát červené, bylo vytvořeno scelením Alibernetu se Svatovavřineckým a Frankovkou modrou. Tyto odrůdy nabízel pan Sodoma i jednotlivě jako odrůdová vína. A co mně chutnalo nejvíc? Obě cuvéečka byla dobrá, barikový vavřineček u mne vyhrál v červených a barikový rýňák v bílých vínech.
Večer se tenkrát protáhl až k půlnoci, naše kontakty pak pokračovaly i v dalších letech. Stavoval jsem se u Miloslava Sodomy ještě dvakrát a pokaždé ochutnal nová vína a odvážel si pár krabic do Prahy. Při degustaci došlo i na podpultovou vínovici a na vynikající pomazánku s čerstvým chlebem od paní Sodomové. Škoda, že již několik let Modrou míjím. Nedostanu se tak do barikového království vín Miloslava Sodomy.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat