Dnešní text otevřu jednoduchou otázkou… Teda jednoduchá zas tak není, pro správnou odpověď byste museli znát několik neznámých hodnot, což je v tomto případě nereálné. Takže sem s otázkou. Kolik vín ještě vypijete do konce svého života? Proč se o to zajímám? Mám víno rád, je pro mne takovým malým obřadem, když si na závěr každého dne otevřu jednu lahev a pustím se do objevování něčeho nového. Případně si udělám radost tím, co už jsem jednou pochválil a utvrdím se v tom, že to bylo poprávu. A věřím, že to ještě minimálně třicet let vydržím. Takže kolik vín? Teď už to je jen o malé násobilce…
Ve fejetonech, které vám tu s Jardou předkládáme, jste určitě zaznamenali naši touhu po vínech zajímavých, jedinečných, osobitých. Zkrátka takových, která pocházejí z jednoho konkrétního místa, kde má vinná réva dané odrůdy optimální podmínky, od špičkového vinaře, v podařeném ročníku. Nebo-li vína terroirová, která vám odjinud nikdo jiný nenabídne. Jasně, že k tomu přidáváme své preference, ale to je dobře, kdyby všem na celém světě chutnalo jen jedno jediné víno, to by byl panečku boj. Takže je fajn, že má někdo mlsný jazýček třeba jen na burgundské Pinoty, jiný na Sauvignony od Loiry, nebo třetí zas na Moltepulciano z Abruzza. A to stále ještě opomíjím konkrétní viniční trati, vinařství či vinohradníky a enology.
Přiznám se, že při zmíněné frekvenci vín to musím střídat. Není každý večer posvícení, vedle kouzelných kousků, o kterých tu pak vyprávím, otevírám také vína, kde pouze producenti přiznají odrůdu, nebo v lepším případě zemi původu hroznů, případně ho obléknou do šatu hezkého názvu vína či vymyšleného chateau, aby na to přitáhli vinné laiky. Kolikrát jsem už sáhl v obchodě po lahvi Shirazu, jen proto, že mám tuto odrůdu vinné révy rád, a vůbec mne netrklo, že nebyla označena ročníkem výroby vína, či místem, odkud hrozny pocházely. Jen jsem se možná při pečlivém studování etikety dočetl, odkud sem po moři ono víno ve velkých nádržích připlulo a že bylo stáčeno v Evropě či na Moravě pro konkrétního obchodníka. Těmto vínům jsem si zvykl říkat známková. Ne, že bych na ně snášel jen slova hany, některá jsou i povedená, ale přece jen jim něco chybí.
To, co na známkových vínech postrádám, je právě ona osobitost výsledného vína, kterou byste měli poznat ve vůni a chuti, jako něco navíc díky místním půdním a přírodním podmínkám. Dost často se tento francouzský termín spojuje pouze s půdou, ale to by bylo krátkozraké, svůj vliv má i způsobilost konkrétního území k pěstování révy vinné, tedy navíc také makroekologické faktory, jako je teplota, nadmořská výška, orientace terénu a množství slunečního svitu či dešťových srážek, ale současně i tradice pěstování a lidský faktor. Ve zkratce se tedy dá říci, že každá poloha a víno z ní je jedinečné a neopakovatelné, rozlišené pouze jednotlivými ročníky.
Díky pozorování vlivu půdy na víno došlo časem k dělení vinohradů na kvalitní a méně kvalitní, z toho pak pramenila i klasifikace jednotlivých viničních tratí mezi renomované (např. cru) či ještě vyšší úrovně (např. Premier cru, Grand cru). Mnozí z nás, ať už profesionálů v oboru nebo jen milovníků vín tvrdí, že takzvaná velká vína jsou a vždy budou spjata s konkrétním místem. Díky tomu má takové víno svou tradici a má své obdivovatele.
A teď k té druhé skupině. Hrozny nejsou spjaty s vinařstvím, mnohdy jsou dováženy i z jiných zemí, ty z dané odrůdy jsou i namíchány z různých vinic, přičemž se drží pravidlo 80 procent množství z jedné odrůdy či ročníku, aby vína mohla být uznána za odrůdová. Toto pak ani neplatí pro cuvée, kde dochází k namíchání různých odrůd tak, aby spolu alespoň trochu harmonicky vycházely. Zpravidla to poznáte na etiketách, když si přečtete poznámku o tom, že víno bylo vyrobeno z hroznů pocházejících z EU.
Nechtěl bych, aby dnešní text skončil pesimisticky. Mám rád i taková vína, kde je místo, kde hrozny uzrály, úplně někde jinde, oproti tomu, kde pak vinař víno vyrobil. Hovořím teď o vínech od malovinařů, kteří vyrábějí svá vína z nakupovaných hroznů. Nečekám od takových vín, že budou postavena na terroir, ale jsem zpravidla zvědavý na umění vinaře, jaká vína je z kvalitních hroznů schopen vyrobit. Přiznám se, že jsem i já osobně o něčem takovém přemýšlel. Že bych nakoupil hrozny alespoň v takovém množství, aby mělo smysl se pokusit o výrobu přiměřeně kvalitního vína. Už vím, že z jednoho pětilitrového demižonu dobrého vína nedocílím…
Mezi uvedené vinaře řadím i pana Miloše Pálka, který produkuje svá vína v Úvalech nedaleko Prahy. Narazil jsem na něho již před pár lety na Trojském vinobraní. Díky jeho milému výkladu jsem pochopil, že v Úvalech vinnou révu nepěstuje, ale od osmdesátých let minulého století hrozny nakupuje a vyrábí z nich vína ve svém úvalském sklepě. Vinné hrozny pocházejí především od pěstitelů z jižní Moravy, ale i z Čech a v poslední době i z německého Pfalzu. Pokusy si vypěstovat vlastní hrozny skončily v minulosti nezdarem díky nepřízni počasí, ale hlavně o to postarali nezvaní návštěvníci vinice, kteří pana Pálku připravili prakticky o celou úrodu.
Výroba vín ve Vinném sklepě Úvaly se dnes děje pouze v nerezu, původní dřevěné sudy pan Pálek již nepoužívá. Díky tomu jsou jeho vína s čistým odrůdovým charakterem. Najdete mezi nimi jak bílá, tak červená vína, dohromady celkem dvanáct různých vín. Jednotlivé vzorky jsem přechutnal, domů si pak odnesl cuvée Cabetnet Moravia a Zweigeltrebe. Ovocité víno s cabernetovským základem bylinných tónů bez výrazných tříslovin. V mých poznámkách se o tomto vínu dočítám, celkem pitelné…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat