Vdávala se mi neteř. Mladá hezká dáma, kterou jsem sledoval od plínek, přes její studia, až po první úspěchy v dospělém životě. Nemohl jsem tedy chybět ani na její svatbě. Pozvali nás do Českého středohoří, kousek od Úštěka. Počínaje obřadem, přes slavnostní oběd, až po neformální zábavu vše probíhalo na jednom místě. Nebudu se tu pouštět do detailů, zkrátka moc pěkné to tam bylo… Čemu bych však chtěl věnovat více pozornosti, byla vína, co jsme tu ochutnávali. Pokusím se tedy o takový malý průzkum toho, co se dnes pije na svatbách.
Můj švagr, otec nevěsty, vyřešil výběr vín pro svatebčany na doporučení doktora Kacerovského, který se svou společností Ortopedické centrum stojí za soutěžní výstavou vín Vinařské Litoměřice. A myslím, že měli oba při výběru šťastnou ruku. Měli jsme možnost koštnout převážně česká vína, zpravidla s dobrou aromatikou a šťavnatou kyselinkou, ale i několik líbivek z Moravy. S jedinou výjimkou. Všechny přípitky v rámci svatebních oslav se vyřešili dobrým suchým Prossecem. Některým tak zachutnalo, že u něho zůstali celý večer.
Představení vín pro svatebčany začnu Moravou. Na žebříčku toho nejlepšího, alespoň co se medailí týče, vystoupal suchý Ryzlink vlašský, pozdní sběr, ročník 2016, z Vinařství Josef Dufek, Svatobořice-Mistřín ze Slovácké vinařské podoblasti. Fajn svěží pitelné víno, příjemná vůně lučního kvítí, v chuti šlo do angreštu s pikantní kyselinkou. Druhým moravským vinařstvím zastoupeným na svatební tabuli byl Lahofer. Já jsem od něho ochutnal polosuchý Ryzlink rýnský, pozdní sběr, ročník 2018, hrozny pocházely z Olbramovic u Moravského Krumlova, Znojemská vinařská podoblast. Toto víno mne zaujalo svým vysokým extraktem a převládající chutí po meruňkách, až meruňkovém džemu. Vzhledem ke stále ještě mladšímu ročníku jsem v dochuti nenašel žádnou mineralitu.
A nyní zpátky do Čech. Byl jsem hodně natěšený na vína ze Školního statku Mělník. Měl jsem možnost si vybrat mezi řadou různých odrůd a ročníků. Jako první jsem dostal do skleničky polosladký Müller Thurgau, jakostní, ročník 2014, Mělnická vinařská podoblast. Cukr z něho pochopitelně lezl, ale na druhou stranu, nebyla to jen taková občejná nevýrazná milerka. Vím, jak dobré rýňáky pan Kušina dokáže na Mělnicku udělat, vůbec jsem se proto nedivil, že i z této milerky byla patrná lehká kamenitá mineralita a jemné aroma muškátového oříšku. Zaujalo mne to, na svatbu vhodné pití.
Hodně jsem byl natěšený na druhý vzorek ze Školního statku Mělník. Suchý Ryzlink rýnský, kabinet, ročník 2014, Mělnická vinařská podoblast. Nedávno jsem tu pěl chválu na ročník 2015, což byl dle mého hodně povedený rýňák. Tento stál o stupínek níže. Přesto ho hodnotím jako klasický mělnický rýňák s říznou kyselinou, v chuti je plný, se šťavnatými tóny citrusů a zelených jablek s podtónem petroleje. K dalším vzorkům z vinařství jsem se ten večer už nedostal.
Na závěr ještě pár slov o mýtickém víně, které mne provází životem již pěkných pár let. Dovolte seznámit vás. MOPR z Žernoseckého vinařství, tentokrát suchý, pozdní sběr, ročník 2018, Litoměřická vinařská podoblast. S MOPRem z Žernoseckého vinařství jsme před pár lety prohýřili jeden abiturientský večírek, od té doby na něho nedokážu zapomenout. Teď se mi na svatbě opět připomenul, je stále stejný, výborný. Ve vůni je cítit muškát, v chuti muškátové tóny, ale vážně, vůbec to není přes tu výraznou muškátovost víno jen pro někoho. Víno je celkově vyvážené, jemně kořenité s příjemnou kyselinkou a delší dochutí, která si říká, pojď člověče, pokračuj… Co vám mám říkat. Dostal jsem jednu lahev MOPRu jako výslužku ze svatby. Nemohu se dočkat, až si pro ni vyčlením jeden večer. Znovu ochutnám.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat