Prožít víkend v Dobšicích a nezajít si do jednoho z pískovcových vinných sklepů, to snad ani nejde. Jsou vyhlášené a možná v tomto rozsahu na Moravě i zajímavou raritou. Najdete je na dvou místech. První sklepy kopané v pískovci se zpevněnými vstupy se nacházejí v okolí potoka Leska, další jsou pak v ulicích Za školou a Dyjské. Měli jsme štěstí, že nás při našem putování po viničních tratích a po ochutnávkách vín v dobšických sklepích doprovázel Zdeněk Hujňák, který právě jeden z těchto pískovcových sklepů vlastní a víno v něm vyrábí.
Zdeněk nám vyprávěl, že sklepy zde byly vyhloubeny před dvěma sty lety. V průběhu času sloužily různým účelům, v dobách, kdy o jejich využití se rozhodovalo jinde, podepsaly se na nich negativně necitlivé zásahy, aby mohly sloužit pro různé skladovací účely. Po navrácení do rukou vinařů jsou postupnou rekultivací a údržbou opět měněny do původní podoby vinných sklípků.
Při prohlídce prvního ze sklepů u Zdeňka nás zaujala tajemnost daného prostoru. Křivolaké chodbičky se sporadickým osvětlením, všudypřítomná zrnka písku spolu s ušlechtilými tmavými plísněmi tvořily podmanivou atmosféru souznějící s přítomnými víny. Zdeněk Hujňák jako typický malý vinař, neměl ve svém sklepě žádné dřevěné sudy. Dělal svá vína v rozmanité odrůdové skladbě převážně v menších šaržích. K tomu využíval skleněné demižony a na víno zaměřené plastové nádoby. Svá vína Zdeněk nelahvoval. Zažili jsme přitom, jak po stáčení vín do petek, musel regulovat uložení svých vín, aby nedocházelo k jejich oxidaci. Především vína doléval, pokud to již nebylo možné, tak je přeléval do menších demižonů.
Zajímá vás, cože takový dobšický malovinař ve svém sklepě vlastně vyrábí za vína? O Zdeňkových vínech toho můžu napsat docela dost. Uspořádal nám totiž jeden večer řízenou ochutnávku. Zaměřuje se pouze na bílá vína, v podmínkách jeho sklepa při absenci sudů se mu do červených vín nechce. Když už se mu urodily hrozny Svatovařineckého, zpracoval je technologií výroby bílých vín jako roséčko. Absolutním vítězem tehdejší degustace bylo jeho Chardonnay, ročník 2012. Podmanivě harmonické víno s příjemně jemnou kyselinkou, která k vínům ze Znojemska patří. Klobouk smekám před podobnými víny. Z dalších ochutnávaných vín mohu vyzdvihnout Irsai Oliver, Veltlínské zelené a taky jeho cuvée Müller Thurgau s Muškátem moravským a Veltlín s Ryzlinkem vlašským.
Samostatně jsem si zde nechal nakonec poznámku k Sauvignonu, ročník 2011. Kdo má rád voňavé aromatické Sauvignony s listy černého rybízu přecházející až do tónů přezrálých kompotovaných angreštů, případně jemnější varianty broskvičkových ovocných chutí s doprovodem jemných hluchavek, tak ten by se zděsil. Zdeňkův Sauvignon byl kopřivák jako vyšitý, naprosté vítězství bylinných tónů. Když jsme ho ochutnali, nejeden z nás se otřásl, jak se mu zkřivila pusa. Při degustaci jsme ho nejprve zavrhli, ale jak se lahve dopíjely, tak jsme se k němu vraceli čím dál častěji. Byla to kuriozita, naprostá zajímavost, se kterou se člověk normálně v lahvích Sauvignonu nepotká. Víte jak to dopadlo? Většina z nás si ho druhý den nechala stočit do petek a vezli jsme si ho domů do Prahy. Pro mne každopádně zážitek, na který se nezapomíná.
Druhým z navštívených sklepů byl další malovinař Antonín Pavlas. Vstup byl impozantní. Po krátkém schodišti jsme sešli vstupním portálem do lisovny, kde stál jako kuriozita starý dřevěný lis na víno. Už se léta nepoužíval, i dříve musel najít využití pro řadu vinařů společně. Sklep Antonína Pavlase byl právě jeden z těch sklepů, které byly propojeny s místní školou a v dobách reálného socialismu sloužil jejím potřebám. Teď se část opět navrátila k původnímu účelu. Košt u tohoto vinaře byl spíše ochutnávkou, do skleniček nám stočil ze svých nádob několik vzorků. Vybavuji si, že mi nejvíce z nich chutnalo Rulandské šedé.
Z navštívených sklepů byl největším sklep Miroslava Švédy. Byl to labyrint chodeb s různými odbočkami, kde stály sudy i nerezy, plasty i demižony. Některé prostory byly naplněny sutí, jak se je ještě nepodařilo zcela rekonstruovat. Celkový dojem však byl z navštíveného prostoru podmanivý. Vlastní ochutnávku vín Miroslava Švédy jsme si pak odbyli v moderně stylově zařízené degustační místnosti v budově nad sklepem. Takže, než se dostanu ke svým poznámkám, připojím ještě jeden zážitek ze sklepa. Dostali jsme zde do skleniček pár vzorků z koštýře, z nichž mne naprosto uchvátil jeho Sauvignon. Byl to pravý opak toho, o kterém jsem se tu zmiňoval u vín Zdeňka Hujňáka. Byl to krásný černorybízák, voňavý, kde paprikově hluchavkové tóny doplňovaly celkovou harmonii vína.
Přestože jsme ochutnali řadu vín, které Miroslav Švéda dělá, u mne to vyhrála jeho červená vína. Možná to je netypické, pokud mluvím o znojemských vínech, ale zřejmě to byla reakce na předchozí večer u Zdeňka, kde se pila pouze bílá vína. Prvním z mých favoritů se stalo Svatovařinecké, ročník 2012. Z mého pohledu krásné odrůdově čisté víno, pěkně harmonické, kterému dal barrique novou zajímavou dimenzi. Překvapením pak byl pro mne Blauburger, ročník 2012. Ocenil jsem ho právě i s přihlédnutím, že se s touto odrůdou se na moravských vinicích často nesetkávám. Miroslav Švéda ho vyrobil do krásně harmonického projevu, pokud bych se snažil někam zasadit, volil bych kombinaci mezi Svatovařineckým a Rulandským modrým, byť barva byla hodně tmavě červená.
U několika vín jsem při procházení mých poznámek našel dovětek. Stavit se znovu a dokoupit… Roky se převalily, zatím jsem se do Dobšic pro vína nedostal. V tomto směru je poráží obě dvě velká dobšická vinařství. Jak Vinařství Lahofer, tak Vinařství Vino Hort. S degustacemi svých vín občas přijedou za námi do Prahy. Někdy se s vámi o dojmech z ochutnávek podělím. Jsem rád, že jsem na vinařské mapě Znojemska na Dobšice narazil, poznal viniční tratě, kde se tu pěstují hrozny, seznámil se s několika drobnými vinaři a ochutnal jejich vína. Překvapivě dobrá vína.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat