Jsou vinařství, kam vás to přímo magneticky přitahuje, usilovně telefonujete s vinařem, kdy si na vás najde čas, domlouváte večerní posezení, pak na to dlouho vzpomínáte. Pak jsou vinařství, kde nic takového neplánujete, ale pokaždé, když pojedete kolem, tak zastavíte a nakládáte několik krabic s víny do auta… Dvě podmínky to má, po prvním náhodném pokusu zjistíte, že to jsou zatraceně dobrá vína, a pak, že mají strategicky položené vinařství s podnikovou prodejnou v Doľanech přímo na spojnici z vinařské obce Modra směrem k Holíči a moravskému Hodonínu.
Jeden čas jsem se pohyboval v Malokarpatské vinohradnícké oblasti několikrát do roka. O některých návštěvách vinařství jsem tu už psal (o Sodomovi tady, o Mrvovi a Stankovi tady a o Terra Parna tady), a o některých vinařích se ještě psát chystám. Všechny tyto mé návštěvy však končily stejně. Cestou zpět do Čech to byla zastávka v JM Vinárstu v Doľanech.
Výrobou vína se zde zabývají tři generace z rodiny Mikušů, však také začali již v roce 1986 a pořád jim to docela dobře klape. Každý do toho vnáší to své, zkušenosti, tah na branku i snahu zavádět inovace… Obhospodařují 115 hektarů převážně nových výsadeb vinné révy mezi obcemi Doľany a Dolné Orešany, za kvalitu své úrody tak osobně ručí.
Když jsem u nich pravidelně nakupoval, měli svou nabídku rozdělenu do několika řad. Tou základní, na které se podílel mladý Marek, se nazývala prostě „Mikuš“. Ta, kterou bychom u nás řadili jako přívlastková vína v pozdním sběru, byla nazývána „Black Line“. A konečně ta nejprestižnější vína ve výběru z hroznů byla nazývána „Gold Line“. Většinou jsem si vybíral podle odrůd, ale snažil jsem si dávat do košíku především vína z obou nejvyšších řad. A jak mi vína chutnala?
Procházím poznámky a opět se mi vybavují zážitky s jejich víny. Z bílých vzpomínám na fantastický muškát moravský, krásné suché víno z ročníku 2009, ještě téměř z panenské sklizně z výsadby 2004. Víno s jemným muškátovým buketem s nižšími kyselinami, což se promítlo do lehce nasládlé chutě. Moc mi chutnal také jejich Ryzlink rýnský, suché víno z ročníku 2010. Zakoupil jsem si ho na jejich doporučení a udělal jsem moc dobře. Šlo o plné a harmonické víno s typickým květinovým aromatem lipových květů, ve vůni medově olejnaté tóny. Pro zjemnění kyselin leželo delší dobu na kvasnicových kalech. Do třetice bych se zmínil ještě o Rulandském šedém, suchém vínu z ročníku 2014. Víno mělo čarovnou zlatožlutou barvu s růžovými tóny, bylo plné a extraktivní s jemnou kořenitou vůní, chuť byla dlouhá, harmonická s dobře sladěnými kyselinkami.
Pokud bych tu měl představit vína z modrých hroznů, tak to u mne vyhrál jejich Alibernet, suché víno z ročníku 2011 školené v barrique, před Rulandským modrým, suchým vínem z ročníku 2009. Alibernet měl úžasně intenzivní tmavočervenou až modře inkoustovou barvu. Voněl po černém rybízu, paprice a máku. Barikové sudy mu dodaly vanilkovo dýmový nádech. Oproti tomu byl jejich Pinot Noir světle červený s nahnědlými okraji, voněl i chutnal po červeném ovoci, třešních, jahodách, malinách a višních. Měl bych uvést do třetice ještě jedno červené víno. Tak jo. Koupil jsem si jejich Merlot. Jenže… Měl dovětek: „Biele z modreho“… Nabízeli ho jako klaret, v jejich podání bílé víno s jemným nádechem růžové barvy. Vůně a chuť byla po třešňovém kompotu a švestkách. Já jsem v něm cítil i fíky… Za mne vysoké hodnocení.
Na závěr přidám jednu perličku. Vinařství nabízí ze svých vinohradů i víno z odrůdy Roesler. Že jste o ní ještě neslyšeli? Ani se nedivím, také jsem byl překvapený. Byla vyšlechtěna v Rakousku v sedmdesátých letech minulého století křížením odrůd Zweigeltrebe s dalším křížencem francouzské révy Seyve Villard 18-402 a Frankovky. Tato odrůda je pojmenována po zakládajícím řediteli významné rakouské vinařské školy Leonhardovi Roeslerovi. Toto víno má velmi tmavou barvu, zajímavou aromatiku a robustní taniny. Hlavní výhodou však je, že se jedná o tzv. PIWI odrůdu, která odolává vysokým mrazům a není náchylná vůči moučnatce či perenospóře. Divíte, že jsem tomuto vínu podlehl? Doporučuji ochutnat…
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat