Je mi jasné, že se pouštím na tenký led. Ale proč ne, zjednodušeně se dá říci, že mé texty slouží rovněž k tomu, abych si dělal v mých názorech na víno jasno. A pokud se někdy později ukáže, že jsem se ve svých názorech posunul, přiznám to a rád se s vámi o nový pohled podělím. Proč tak rozevlátý začátek? Chci totiž psát ještě o jednom z dalších vín, které mne na vinobraní třetí pražské části zaujalo. U stánku Magnum wines jsme s Jardou dostali ochutnat dvě vína z vinařství Zdeňka Peřiny z Perné. A právě jedno z nich, konkrétně Ryzlink vlašský Goldhamer II, pozdní sběr z ročníku 2019, mne okouzlilo.
Když se řekne Perná, každému fandovi do vína naskočí pojmy Pálava a Mikulovsko. Nad obcí se nacházejí legendární viniční tratě, na kterých se daří především vlašským ryzlinkům. Pochopitelně se zde rodí hrozny i pro další skvělá vína jiných odrůd, před nedávnem jsem tu například psal o trati Věstonsko, odkud pocházel výborný terroirový veltlín z vinařství Volařík (tady). Dá se říci, že pokud je Morava něčím výjimečná, tak především expozicí, půdou a sklonem nejlepších pálavských tratí jako jsou Železná, Goldhamer, Kotelná, Purmice nebo Levá klentnická.
Vyhledávač mi napověděl, že minimálně šest známějších vinařství nabízí z této tratě své vlašáky. A to si nejsem jistý, zda je to úplný výčet, či zda odtud nezískávají hrozny i další drobní vinaři. Rozhodl jsem se porovnat tři nejznámější, na jejichž Ryzlinky vlašské jsem už při svém objevování vín narazil. Jen se musím přiznat, že to nebylo při srovnávací degustaci, ale ochutnával jsem je v čase postupně při různých příležitostech.
Nejčastěji dostávám do sklenky vlašák z Mikrosvínu patřící pod Zámecké vinařství Bzenec. Mezi jejich víny je tato odrůda jejich vlajkovou lodí, a to v jakékoliv řadě, ať už Traditional line, Flower line či VOC. Procházím-li své poznámky, vždy jsem si těchto vín cenil, dostávala ode mne nejvyšší možná hodnocení. Lehce květnatá vůně, jemná minerální slanost, kořenitost, patrné tóny letního ovoce, příjemná kyselinka, dlouhá dochuť s nádechem vlašských ořechů v medu.
Na druhý vlašák z Goldhameru jsem narazil v nabídce vinařství Tanzberg přes společnost Kupmeto. Znal jsem od nich spíše Ryzlink vlašský z viniční trati Železná, který jsem ochutnával třeba na nedávné degustaci vinařství na Groebovce (tady). Přiznám se, že mne ve srovnání s jejich červenými víny tehdy moc nezaujal. Vlašák z Goldhameru jsem pil v pozdním sběru z ročníku 2017. Oproti předchozímu hodnocení mi z vína lezla vyšší kyselinka, mohl bych uvést chuť rybízu, grepu a rebarbory. Rozhodně bylo toto víno opět velmi minerální, což se projevovalo mírnou slaností.
Jak si ve srovnání s předchozími dvěma víny stál vlašák od Zdeňka Peřiny? Měl spíše blíž k Mikrosvínu. Přes výraznou kyselinku celkově vyzněl jak mohutné plné harmonické víno s ovocnými tóny, ale současně i s kořenitostí, při dochuti medové pohlazení i slaná mineralita. Určitě se nejednalo o lehké a svěží moravské bílé víno, ale mně právě podobná, kdy se s doušky mohu v ústech pomazlit, vyhovují.
Proč jsem se bál srovnávání třech špičkových vinařství? Mám toho od nich velmi málo napito. Setkávám se s jejich víny spíše výjimečně, těžko se pak porovnává, které z nich dokáže z hroznů stejné odrůdy a na tom samém terroir vyrobit víno, které mne nejvíce zaujme. Právě proto jsem se o takovou malou reminiscenci pokusil, abych si to uvědomil, byť jsem jednoznačného vítěze neurčil. Ale jak jsem slíbil, zaujme-li mne někdy v budoucnu některý z goldhamerských vlašáků více, rád se s vámi o tuto skutečnost podělím.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat