Přišlo mi pozvání od jedné významné tuzemské redakce. Oslovují české manažery, kteří vedle své náročné práce nacházejí čas na své záliby. Proč ne? Kývnul jsem na to, že si s nimi popovídám. Rád povyprávím o tom, jak jsem propadl kultuře vína, objevování českých i zahraničních šampionů, nejraději přímo při návštěvách u vinařů či při výletech do vybraných špičkových terroir, kde se vinné révě mimořádně daří a ona se pak odvděčí tím, že vše, co dostala do vínku, předá dál do vína. Současně se však nemohu vyhnout ani zmínce o založení mé malé vinice, práce v ní od jarního střihu, až po podzimní sklizeň, ani mým neobratným pokusům o výrobu vlastního vína. Určitě dojde i na to, jak jsme se s Jardou rozhodli o víně psát do našeho blogu příběhy, zážitky a neobvyklé souvislosti. Jak nám to přináší pocit sebeuspokojení, že náš koníček má nějaký smysl, a život jen tak neplyne mezi prsty, ale dokážeme si zaznamenat to, co stojí za to si občas připomenout a případně to předat dál.
Určitě dostanu otázku, jak jsem se k vínu dostal. Kdo nás čte pravidelně, určitě už zachytil, jaké to bylo u mne poprvé, co jsem si vzal do ruky sklenku, nalil, přivoněl a ochutnal… Ale asi jsem se ještě nezmínil, proč právě u mne vyhrálo víno a proč jsem mu začal nadbíhat tak urputně. Když si to tak promítám v hlavě, dostal jsem se k poznání, že víno není jen alkohol, poměrně pozdě, někdy po mé čtyřicítce. Nemohu říci, že bych se do té doby zapřisáhle alkoholu vyhýbal, ani to, že by sklenka byla něčím, bez čeho bych se nemohl obejít. Spíš postupně, jak se člověk zapojuje do společnosti svých spolužáků, přátel, kolegů či sousedů, stávají se nápoje obsahující alkohol komunikačními nástroji, díky nimž se navazují a udržují vztahy, obohacující život nebo rozvíjející tvorbu a reprodukční kulturu, případně přinášející řešení k dosahování osobních a pracovních cílů.
Každá životní etapa má své. Vyrostl jsem v době, kdy jsme se hrdě hlásili k českému pivu, neopomínali jsme zdůrazňovat jeho kvalitu na světové úrovni, kdykoliv jsme se dostali za hranice naší země a měli možnost ochutnat i piva odjinud. Mohl bych tu jmenovat spoustu kamarádů, s nimiž jsem si rád dal půllitr piva, patřilo to tehdy k našemu stylu života a bylo nám s ním dobře. Byť nás čas odvlál různými směry, dodneška na to vzpomínám. A pokud si něco nevybavím, připomenou mi to prožitky popsané v některém z příštích žraloků…
Pak jsem dostal možnost pravidelně jezdit do Anglie a do Irska. Moji hostitelé mne uvedli do jejich světa dobré whisky, jak té jemnější irské, tak té výraznější skotské single maltky. Pochopitelně se nedá zapomenout na návštěvu původní distilerky Jameson v dublinském Irish Whiskey Corner, kde jsme absolvovali přednášku se slepou degustací, díky čemuž jsem si odvezl domů diplom Certified Irish Whiskey Taster… Určitě si budu také připomínat řadu večerů v ISACA CZ s panem Brožem, se kterým jsme se v jeho přednáškách toulali po skotské vysočině i přilehlých ostrovech a studovali jednotlivé vzorky z místních palíren.
Cokoliv ve svém životě dělám, snažím se v tom vynikat. A to platí i o mých zálibách. Ať už to byl v mládí sport, později pak amatérské divadlo či literární tvorba, pustil jsem se do toho vždy se vším úsilím, kterého jsem byl schopen. Pak nastala éra, spojená s budováním pracovní kariéry. Podařilo se dosáhnout zajímavých výsledků, za které si mne okolí cenilo, ale začalo to kolidovat s osobním životem, dvanáctihodinový pracovní den provázený stresy mne přestal naplňovat. Když se k tomu přidaly zdravotní potíže, musel jsem to řešit. Tehdy mi lékařka doporučila vrátit se do normálu, omezit pracovní nasazení a začít odpočívat, nejlépe i změnit práci, a hlavně si pro volné chvíle najít koníček, který mi opět umožní žít spokojený život. Váhal jsem, nebylo to právě jednoduché, mnohé se muselo změnit, ale nakonec jsem se touto cestou vydal…
Dodnes si pamatuji mou první návštěvu vinařství v Čejkovicích, všechno tam pro mne bylo nové a já nevycházel z údivu. Právě od té chvíle jsem věděl, že to tak má být, že musím všechno, co se týká vína lépe poznat. Ten večer to u mne vyhrála kultura vína spojená s poznáváním, proč jsou některá vína lepší než druhá, jak se pěstují hrozny a vyrábí víno. Nemohu ani opominout, že jsem se díky vínu měl šanci potkat s fajn lidmi, kteří za to stáli a měli mi co říct. No, a jak to dopadlo? To už si tu na stránkách našeho blogu můžete přečíst sami.
Rodan
Žádné komentáře:
Okomentovat