Když víno, tak jaký?

Otázka v názvu není z mé hlavy… I když, jaký copyright chcete vztáhnout na čtyři jednoduchá česká slova? Navíc v hovorové podobě. Ale budiž, klidně to přiznám. Ptal se tak svých zákazníků wine bar Vinograf, kterému v těchto dnech nezbývá nic jiného než prodávat svá vína na doma. Před pár dny to proběhlo formou ankety na Twitteru. Každý, kdo je s nimi zasíťovaný, si mohl vybrat z navržených odrůd a označit pro ně svou volbu. Tedy vybrat… Byly tam jen čtyři typická vína s dovětkem, že kdo chce něco jiného, má to uvést v komentáři.

Pojďme si s tím pohrát ještě jednou tady na blogu. Jaké víno si kdo z vás koupí na večer, když padne úřední hodina a s ní začne i zákaz vycházení? Jaké víno bude vaší první volbou? Které bude vaší jistotou příjemně stráveného večera? Hrnu to na vás, protože vím, že není snadné vystřelit název jedné z odrůd, kterou pak pozdvihnete o trochu výše než ty ostatní. 

Teď vám dám vybrat, jak to udělali ve Vinografu… První navrhli Pinot Noir, proč ne, zástupce mezinárodních červených vín má spoustu fanoušků. I když si myslím, že zde může být velká rvačka, podívám-li se na oblíbená vína z Francie, Itálie, Španělska, Spojených států, Chile… Druhý návrh byl na Riesling či Ryzlink rýnský, ať neomezujeme výběr pouze mimo naše hranice. Tím pochopitelně opět ožijí věčné boje mezi rýňákem či vlašákem, přidají se k tomu zastánci i jiných lokálních bílých vín.

Třetí v řadě byl zástupce středoevropských červených vín, a sice Frankovka. Vím, že právě Vinograf má v nabídce několik špičkových Frankovek, tak může být docela zajímavé, zda mají šanci prorazit mezi spíše mezinárodními odrůdami červených vín. Posledním navrženým vínem bylo Chardonnay. Víno, které nikdy nezklame, pokud narazíte na povedený kousek, budete na něho hodně dlouho vzpomínat.

Tak a teď pojďme anketu vyplnit. Teda, vy si stanovte své priority, já se zkusím zamyslet nad tím, co s tím udělám já sám. Všechna vína z navržených odrůd mám rád. Které vybrat? Když večer otevřu chladničku se čtyřiadvaceti oblíbenými víny v pohotovostním stavu, vybírám podle nálady daného okamžiku. Zda je mi teplo nebo zima, zda mám veselou náladu, nebo jsem ten den zádumčivý a chci si jen tak nad vínem v klidu popřemýšlet o svých nevyřešených problémech. Podle toho některé z vín vyhraje a já mu dopřeji svobodu, vytáhnu korkový špunt, nebo uvolním šroubovací zátku, a pustím víno do připravených sklenek…

Otázka však zněla, jaké víno si zajdete koupit na večer v době koronakrize? Řeknu to tedy ještě jasněji, slabé povahy ať to raději dál nečtou. Jaké víno bude případně tím vaším posledním, než podlehnete covidu? Odpovídá se teď líp? Bez kličkování, jak jsem to teď předvedl já?

Mou volbou pro Vinograf byl Riesling… Z vinné paměti mi vytanuly tóny meruněk, citrusů, lipových květů, medu a slané minerality, to vše postavené na řízné až ocelové kyselince. Každopádně miluji ty rýňáky, které mají pevné tělo a dlouhou dochuť. Z výsledků ankety nás takových byla většina, teda správně, téměř polovina hlasujících. Na druhém místě se pak umístil Pinot, který jen těsně předstihl Chardonnay. Obě vína dosahovala každé téměř čtvrtinu. Odpadla Frankovka, nedosáhla ani na deset procent. Škoda, nezaslouží si to. Mám v hlavě už připravený nový text, kde chci tuto odrůdu drobet vychválit. Sorry, Frankovko, mám tě rád, ale tentokrát jsem i já dal přednost jinému vínu. 

Tak jak jsme se trefili do vašich preferencí? Volili byste podobně, nebo jsme byli svými hlasy v anketě nespravedliví? Jste věčnými optimisty a na porážku v covidové bitvě nevěříte? Vaší volbou je úplně jiné víno, protože víte, že Pinot či Riesling můžete klidně odložit na jindy? Celkový počet hlasujících na Twitteru nepřekročil stovku, navíc se dá čekat, že se jedná především o návštěvníky tohoto wine baru. A já mohu podtrhnout, že rýňáky tam mají opravdu hodně dobré…

Pro ty, kdo mě znají, tak jen dovětek. Prohrát s covidem nehodlám… Kromě dodržování zásady 3R si vybírám i jiná hodně dobrá vína. Nečekám tedy každý večer pouze u rýňáků, až to na mne přijde a podlehnu. Zrovna tuhle jsem se kochal hodně dobrou Rulandou bílou z rakouských vinic. Napíšu o ní víc, dnes bych to tady jen zamotal.

Rodan

Jen si tak trochu zašlapat…

Čtenáři tohoto blogu už jistě zachytili nepravidelné reporty z letošní sklizně hroznů z mé viniční parcely Nad Bubnem (tady a tady). Vzhledem k zanedbatelné úrodě by to možná už i mohlo stačit, ale nedá mi to, ještě se u mé výroby vína opětovně zastavím. Vypadá to možná jednoduše, hrozny se vylisují, mošt vykvasí a buď se to pak vypije jako burčák, nebo odoláte, necháte to ještě nějaký čas školit v demižonech a pak si nalejete do skleniček až dospělé víno. Jenže z vlastní zkušenosti vím, že dostat se k dobrému burčáku není vůbec snadná cesta. 

Pro zkušené vinaře bude možná můj popis úsměvný, ale berte mě jako laika, který každoročně posbírá je dva tři kyblíky hroznů, které se pak pokouší s pomocí nedokonalých pomůcek metodou pokus omyl přetvořit ve víno. Prvním krokem je vždy získání rmutu. Probírám se sklizenými hrozny, otrhávám jednotlivé bobulky, jednak abych se zbavil třapin, jednak abych zaručil kvalitní surovinu. Poté dřevěnou palicí víno promačkám, získám první část moštu ve formě samotoku. Stále však ho zůstává v rozmačkaných bobulích dost. Musím tedy přistoupit k lisování. A to je právě to, o čem tu dnes chci psát…

Za účelem lisování hroznů jsem se vybavil lisem z Baumaxu. Jasně, že už jsem v životě navštívil řadu vinařství, kde jsem u nich obdivoval pneumatické lisy. Je úžasné, jak šetrně vymačkají mošt, aniž by poškodily zrníčka, ze kterých by se do vína dostaly nepříjemné hořčinky. Mít něco takového, to by se to panečku lisovalo… 

Ten můj list je taková amatérská obdoba původních historických lisů, kde se vloží hrozny mezi dřevěné plaňky a odshora se na ně tlačí prostřednictvím dřevěných hranolů. Šťáva pak vytéká mezi plaňkami do odtokového kanálku a odtud do vhodné nádoby. Jenže z obchodu dodané hranoly nevyhovují, musel jsem si nadělat vlastní různých délek. Přes mou snahu se však různě bortí, musím je neustále narovnávat, abych vůbec něco vylisoval. Pokud jsem tam dával zprvu hrozny volně, vytékala mi z lisu nejen šťáva, ale prolézaly mi mezi plaňkami i slupky. Začal jsem je tedy balit do sáčků pro praní jemného prádla v automatce. Teď už dobrý, ale spousta práce navíc…

Ani to však plně nenaplnilo mé očekávání. Po prvním lisování zůstala ve rmutu ještě spousta šťávy, musel jsem tedy sáčky se rmutem poskládat do lisu ještě jednou a pustit se znovu do práce. Ještě že jsem měl letos tak malou úrodu, ve větším množství je to protivná práce na celý den. Takže se mi nikdo nemůže divit, že jsem začal přemýšlet, jak jinak dosáhnout cíle. Naplnit demižony vylisovaným moštem…

Nebudu vás dlouho napínat. Co jiného je ve hře? Jasně, napadá vás to taky, rozmačkat hrozny něžnýma dívčíma nohama… Okamžitě jsem začal googlit, ve vyhledavači na mne vyskakovaly fotografie žen s podkasanými bílými sukněmi, občas pocákanými červeným vínem, jak šlapou v kádích s hrozny, šťáva jim přitom šplíchá někde mezi kotníky a koleny. Takže, když to jde jim, proč bych to nezvládl i já?

Tento tradiční způsob se stále uplatňuje zejména v Portugalsku, v údolí řeky Douro, kde se lisuje vinný mošt šlapáním hroznů pro výrobu portského. Místní vinaři k tomuto účelu používají tradiční kamenné vany nazývané lagares. Lagares je mělká, prostorná žulová vana, kam se nasypou sklizené hrozny. Do této vany pak nastoupí muži a ženy a šlapou hrozny bosýma nohama. Jak z rozmačkaných bobulí vzniká rmut, při šlapání jim někdy dosahuje až po kolena. Často je to spojeno se zábavou, celý obřad si šlapači zpříjemňují zpěvem lidových písní.  

Pokud si představujete vlastní šlapání hroznů jako skvělou zábavu, musím se jen zmínit, že celá operace trvá minimálně dvě hodiny, teda dvě hodiny usilovného šlapání… Kromě rozmačkání vinných bobulí všichni rovněž promíchávají rmut, aby se slupky neustále nořily pod hladinu moštu. Dosáhne se tak výraznější barva červeného vína. I když je tato činnost velmi pracná a namáhavá, stále je při výrobě portského nejlepším způsobem, jak dosáhnout jemné, ale úplné extrakce moštu z bobulí. Určitě to je zásadním předpokladem pro výrobu portského vína se správnou strukturou a s voňavými tóny chutě přecházející do výsledného vína.

Drobet jsem si proces lisování prostředním šlapáním hroznů upravil. Namísto lagares jsem měl své modré hrozny v plastovém kyblíku. Namísto umytých nohu jsem si musel vystačit pouze se svýma rukama, já prostě svou nohu třiačtyřicítku do kýble nedostanu… Ale i tak to byl krásný obřad. Zpíval jsem si přitom, proč ne. Jen jsem si nevykasal sukni, ani se nedržel kamarádů za ramena a nepohupoval se v taneční chůzi. Šťáva vytékala, průběžně jsem ji odléval, až tam na dně zbyly úplně suché slupky. Rozhodně jsem byl úspěšnější než v předchozím pokusu s bílými hrozny v zakoupeném dřevěném lisu. Tam byly slupky, které jsem vyhazoval, ještě poměrně dost mokré.

Teď už chápete, proč jsem se o to s vámi musel podělit. Až mě jednou úroda z mé vinice překvapí a množství sklizených hroznů půjde do metráků, pořídím si větší káď a pozvu ty z vás, kdo budou mít zájem si trochu zašlapat. Nejprve si pochopitelně umýt nohy, vyhrnout si kalhoty nebo podkasat sukni, a usilovným šlapáním dokonale vymačkat z hroznů ten nejjemnější vinný mošt. Kdo bude chtít, tak ho bude moci hned ochutnat, ostatním otevřu lahvinku již hotového vína. Víno a podobné zážitky, co mohu chtít víc?

Rodan

Tentokrát hlasuji pro Cabernet

Myslel jsem si, že jsem už dostatečně smeknul klobouk před vinařstvím Luc Pirlet z francouzského regionu Languedoc (tady). Rozepsal jsem se tehdy o ochutnávce jejich Merlotu z řady Réserve, meziročníkové cuvée 2016/2017. Jen pro připomenutí, šlo o víno hluboké granátové barvy, elegantní vůně s ostružinami i dotykem dubu. V celkovém dojmu plné, robustní, komplexní víno… 

Zmínil jsem se tehdy, že ještě čekám na vhodnou příležitost k otevření dalších dvou pozoruhodných vín tohoto vinařství, a to Cabernet Sauvignon Réserve „Luc Pirlot“, z ročníku 2016, a Malbec „Luc Pirlet“, meziročníkové cuvée 2016/2017. Obě jsem ochutnal u prodejce K2t a podlehl jim na první dobrou. A aby to nebylo všechno, po pravdě přiznávám, že dluh mám pak k červenému cuvée z odrůd Syrah – Mourvedre, které považuje sám vinař za své nejlepší červené víno. Zatím mi ho dovozce zatajil, musím se příště o něj na prodejní degustaci přihlásit… Připomíná mi to kombinaci odrůd z mého oblíbeného regionu Vallée du Rhone, takže určitě neodolám.

Nedá se zde psát o všech vínech, které s Jardou v mezičase ochutnáme, za pozornost stojí spíše vína, která nás něčím zaujmou.  Ať svou kvalitou, neobvyklostí, či náladou okamžiku při jejich degustaci. Zkrátka, když si myslíme, že stojí za to upoutat na ně vaši pozornost. Možná bych tedy ochutnání Cabernet Sauvignonu od Luc Pirleta už přešel, kdyby to nezapadlo do doby, kdy jsem se vydal na cestu k objevování vín z Bordeaux. A to nejen od vinařů z uvedeného francouzského regionu, ale i od jejich následovníků vyrábějících supertoskánce v Itálii (tady), či od vinařů od nás z Moravy (tady). 

Nemám teď právě na mysli soutěž, kdo nejlépe zkopíruje francouzský vzor. Z mých hodnocení jste spíše pochopili, že v textech zvažuji, zda jsem větší fanda Merlotu nebo Cabernet Sauvignonu. Měl bych toho nechat, protože jsem vám několikrát podsouval, že mi přijde Cabernet Sauvignon tajemně nepřístupný, se spoustou tónů, které mě od něho odstrkují, zatímco Merlot je krásně chlastací, kterému snadno podlehnu. No a teď jsem si sedl ke Cabernetu od Pirleta a je všechno jinak… Úžasné víno…

Do sklenky jsem dostal podmanivý Cabernet Sauvignon Réserve z ročníku 2016. Na první pohled tmavá granátově červená barva. Okamžitě se po místnosti rozvoněl. Ovocné aroma zralých švestek, černého rybízu, doplněné nádechem vanilky, kávy, kůže, tabáku a cedru. Jasně, že například oproti odrůdě Merlot z tohoto vína lezla robustní tříslovina, ale Luc Pirletovi se ji podařilo vybalancovat do harmonické kompozice s ostatními vjemy. To vše spolu se školením v dubových sudech vytvořilo plné víno s pevnou strukturou. 

Možná, že fandové originálů raději sáhnou po vínech z Bordeaux, než aby objevovali povedené kousky v podobě replik z Languedocu. Já jdu spíše druhou cestou. Obdivuji každého, kdo umí. A Cabernet Sauvignon od Luc Pirleta je vskutku autorovo povedené víno.

Rodan

Koupel ve sklence vína

Oba tam stáli spolu. Tiše, skoro ani nedutali. Ani jeden z nich nechtěl narušit kouzlo okamžiku. Věděli, že to za chvíli přijde, ale zatím vyčkávali. Drželi se za ruce, cítili, jak jim oběma vlhnou vzrušením. Mladík otočil hlavu a podíval se kradmo na slečnu vedle sebe. Moc se mu líbilo její nahé tělo, nechtěl se však chovat nezdvořile. Ona vytušila, že ji pozoruje, jen sklopila oči, stále se před ním styděla. Přesto se nepokoušela zahalit. Dávala na obdiv vše, čím ji příroda obdařila. Když už kývla na ten bláznivý nápad se spolu vykoupat, jen tak oba nazí, věděla, že už to musí dotáhnout do konce. Mladík raději odvrátil oči, podíval se před sebe, chtěl si užít to něžné napětí a současně potlačit vzrušení, které jeho tělem procházelo. Tak pojďme už…

Stoupli si na kraj obří sklenice, naplněné do dvou třetin bílým vínem. Pokrčili se mírně v kolenou a připravili se ke skoku. Stále se drželi za ruce. I v této bláznivé situaci, kdy se spolu vrhají po hlavě vpřed do číše vína, si chtěli být nablízku, jak jen to šlo. Hoplasa… Víno se rozstříklo na všechny strany, pár doušků se převalilo přes okraj. Po okrajích sklenky stékaly nazpět slzy voňavého moku s charakteristickou viskozitou. Mladík se slečnou už téměř narazili na dno, taktak se jim podařilo prohnout a sklouznout vzhůru po zaobleném dně sklenice. V kouzlu okamžiku se se stále otevřenýma očima dívali kolem sebe, optika zaobleného skla vše zvětšovala… Mladík se otočil ke slečně, spatřil, jak se jí ňadra dmou vzrušením. Usmál se na ni, ona mu to opětovala. Byť to byl jen mžik, co trvalo jejich potopení pod hladinu vína, oběma to připadalo jako věčnost… Poté, co se jim hlavy dostaly opět na vzduch, mladík dívku objal a políbil. Kolem jejich úst cítil onu podmanivou chuť vína. Lehce nasládlou, se spoustou tropických tónů, nejvíce snad banánů, lákajících si víno užít spolu ve dvou. Víno doposud málo známé odrůdy Souvignier gris…

Viněty na lahvích vína plní spoustu rolí. Určitě tou hlavní je představit nám víno, které chceme ochutnat. Současně pak poskytnout i doprovodné informace, které nám dávají jistotu, že jsme připraveni si nalít do sklenky kvalitní víno. Čím méně informací, tím větší zklamání nás pak může čekat. Zamýšleli jste se někdy nad tím, když na lahvi není uveden rok sklizně? Kdy není uvedeno místo, odkud hrozny pocházejí? Když je jako výrobce uvedeno vinařství, které s hrozny nemá vůbec nic společného? A mohl bych dále pokračovat i co se týká analytických údajů… 

V neposlední řadě pak viněta musí i nalákat, přitáhnout pozornost. Když to vinař podcení, koupíte si raději vedlejší lahev v pestrém kabátku než tu jeho omšelou, nevýraznou šedou myš… Toto všechno mi prolítlo hlavou, když jsem se dostal k lahvi pro mne doposud neznámého vinařství Klučov, nacházejícího se kousek za Prahou, mezi Českým Brodem a Poříčanami. Že netušíte, že se tu na vinicích pěstuje víno? Však ani já do té doby o tom nic nevěděl… Přitom je zajímavé, že se jedná o místo, kde historicky vinice již byly od čtrnáctého století, záznamy o výrobě vína se dají dohledat až do poloviny devatenáctého století. Kdo je trochu znalý, tak ví, proč to skončilo. Ochlazení podnebí, révokaz a koneckonců i průmyslová revoluce a s ní spojený odliv obyvatelstva do měst…

O obnovu vinic se postarala rodina Šinkových. Oba manželé s dětmi se do Klučova přistěhovali v roce 2012 z jižní Moravy a od roku 2017 zde provozují své rodinné vinařství. Doposud hospodaří na třech vinicích o rozloze téměř šesti hektarů. Nově vybudovali sklep jak pro výrobu vín, tak i pro pořádání degustací. V nabídce mají devět odrůd vín, ale tento výčet nebude ještě konečný. Orientují se jak na klasické odrůdy, jako je například Ryzlink rýnský, Sauvignon, Veltlínské zelené, Pinot Noir, Zweigeltrebe, Modrý Portugal, tak na moderní PIWI odrůdy, jako jsou třeba Hibernal, Cabernet Cortis nebo již zmíněný Souvignier gris. Ochutnal jsem, jde o líbivé víno, možná s trochou cukru navíc, ale pokud se budete s někým milým chtít ponořit pod hladinu vína ve skleničce, určitě neuděláte chybu.

Vracím se tedy na začátek mého textu, kdy jsem se nechal unést hezkou vinětou od akademické malířky Galiny Miklínové. Podobně originální jsou i na ostatních lahvích, kdo si koupí celý sortiment vinařství, vytvoří si vlastně svou malou galerii poutavých kreseb. Příběh si k nim však už musíte dodat sami. Třeba takový, který mě napadl, když jsme víno ochutnávali u nás doma. Jde přece o to se u vína bavit. A třeba právě u takových vín, jako jsou ta z vinařství Klučov…

Rodan

Sběr hroznů Nad Bubnem

Využil jsem jednoho z poměrně řídkých slunečních odpolední. Přestože byl pracovní den, vyrazil jsem na sto dvacet kilometrů vzdálenou zahradu s malou akrovou vinicí. Mám pokušení jmenovat, ale viniční trať to není, protože nespadáme pod platnou českou legislativu. Ani vinařská oblast, ani vymezená viniční trať… Nic mi však nebrání si to pojmenovat po svém. Co třeba viniční parcela? To by snad šlo… Osada, kde máme chatu se zahradou, se již možná jedno století nazývá „U Chaloupků“. Dost dobrý, ale já si raději zvolím název, který mou vinici propojí s dávnou historií tohoto místa. Nedaleko od nás, tak pět kilometrů západně směrem do údolí řeky Mže, jsou ruiny hradu Buben. Takže co třeba viniční parcela „Nad Bubnem“? Lepší, ne?

Před pár dny jsem se tu rozepsal, že se letošní rok na mé vinici na Plzeňsku moc nepovedl (tady). Pozdě jsem začal a pozdě končím. Část hroznů raných odrůd jsem sklidil koncem září, víno mi ještě dokváší v demižonech pod kvasnými zátkami a brzo se dočká stočení do lahví. Zbývající část hroznů jsem poctivě zasíťoval, aby odolaly náletům špačků a čekal jsem, zda se ještě nestane zázrak a já se u nich dočkám vyšších cukrů. Takže zase na začátek. Dorazil jsem na svou malou vinici a zaradoval jsem se. Většina hroznů odolala. Tam, kde se dotýkaly sítí, tam jsem o ně přišel, na ty ostatní uprostřed keřů lačné zobáčky ptáků nedosáhly.

Postupně jsem sebral hrozny čtyř odrůd. Největší radost mám každoročně z modrých hroznů rodících na keřích, které jsem si vypěstoval z proutků získaných od kamaráda mého syna odněkud z Mělnicka. Zatím jsem neidentifikoval, co jsou zač, patrně by to měla být barvířka, neboť při lisování vytéká okamžitě tmavě červená barva. Chuťově to však mezi mně dobře známé odrůdy z moravské produkce zařadit nedokážu… Možná tak Alibernet, ale ten se v Polabí patrně historicky nacházet nemohl. Ze stejného důvodu to nebude ani Dornfelder, což je poměrně mladá odrůda s charakteristickými hrozny. Tak tomu mému vínu zatím říkám důvěrně mělnické…

Z keřů této odrůdy jsem letos sklidil kolem šesti kilogramů. Nebude to sice na pětilitrový demižon, ale pokud ho smíchám s již vylisovaným vínem z Boskop Gloria, mohlo by to být nadějně pitelné… Sebráno z keřů, zbaveno třapin, rozmačkán rmut a už se víno fermentuje.

Již druhým rokem mi dozrává i Hibernal. Mám ve vinici jen dva keře a zatím jsem nenašel důvod sázet další. Dlouho mu totiž trvalo, než se něco urodilo, ale i tak je poměrně choulostivý na místní podmínky a na mé vinici dvakrát bujně neroste. Musím ho však pochválit, letos měl slaďounké bobulky. Dal jsem proto zhruba kilogram bobulí zvlášť a zkusím si z nich alespoň udělat trochu burčáku. Přidal jsem do něho i dva hrozny z německého Muskatelleru, který jsem si před čtyřmi roky koupil na Tržnici Zahrady Čech a stále se mi nedaří ho rozplodit.

Poslední z odrůd, která mi letos udělala radost, bylo šest keřů Chorvátu. Vím, že mě řada z vás možná nepochválí, ale my, co jezdíme pravidelně do Čejkovic a na Podluží, ho rádi ochutnáváme. Setkáváme se tam s touto odrůdou totiž buď v různých kupážích, nebo v ledovém víně či v sektech. Charakteristická vůně a chuť lesních jahod, pro někoho třeba i tropického ovoce, pro odpůrce pak kočičí moči, vás buď dostane, nebo navždy odradí. Letos jsem sklidil kolem osmi kilogramů a je to první taková úroda. Předpokládám, že buď rovněž padne do burčáku, případně jako hodně mladé víno.

Z předchozí panenské úrody to byly až přezrálé bobule plné šťávy a cukru. Letos mě udivilo, že některé hrozny Chorvátu zůstaly brčálově zelené a cukr postrádaly. Přitom se jich stačilo jen dotknout a bobulky se z hroznu sesypaly na zem. Sběr pak byl více o hledání perel v trávě, než  na keřích ve vinici…

Čekal jsem dvacet kilogramů, sklidil tak sotva patnáct… Je to částečně daň jarním mrazíkům, proměnlivému létu a studenému podzimu s množstvím deštivých dnů, současně však i věčnému boji s přírodou, i když se letošní zasíťování docela osvědčilo. Loni jsem prohrál, letos ptáci a vosy bobule pouze ochutnali, většinu hroznů mi na keřích nechali. Vinobraní na viniční parcele Nad Bubnem se tak určitě povedlo, teď jen po zimě dobře ostříhat, doufat, že zmrzlíci se novým výhonům vyhnou, a pak se kochat slunečným létem a teplým podzimem. Jak je krásný ten každoroční koloběh ve vinici…

Rodan